Více než muzeum: Kornets Hus v Jutsku vypráví příběh obilného zrnka

Oceňovaný architektonický ateliér Reiulf Ramstad Arkitekter dokončil nedaleko dánského města Hjørring „Kornets Hus“, návštěvnické centrum, prezentující zemědělskou zdatnost a dědictví jutského regionu.

Jutsko je území rozkládající se v severní části Evropy. Téměř tři čtvrtiny jeho plochy patří Dánsku, v současné době zde žije 40 procent obyvatel dánského království, a zbylá část patří k nejsevernější oblasti Německa. Předností jutského regionu je krajinná rozmanitost a rovněž dlouhá a bohatá historie.

„Kornets Hus“, v doslovném překladu „obilný dům“, má být podle autorů architektonického návrhu svou cihelnou fasádou i obsahem zpodobněním a připomínkou bohaté kultury zemědělství a produkce potravin v regionu. Budova vypráví příběh zemědělských postupů, které stojí za jediným zrnkem obilí.

Dům obilí ovšem není pouhým muzeem, ale měl by být také zařízením, které poskytne návštěvníkům, místním obyvatelům i zaměstnancům praktické zkušenosti a postupy, které pomohou pochopit skutečný význam obilí – „nejen pro Jutsko, ale i pro civilizaci“.

Dům otevřený do polí

Dům obilí se nachází poblíž města Hjørring, založeného již před více než 770 lety, ovšem podle archeologických objevů byla tato oblast osídlena již před 10.000 lety a rozmanitá krajina má tedy také bohatou zemědělskou minulost. Stavba se nachází na pozemku stávající farmy a pekárny.

Začátek projektu je datován do roku 2017, kdy Reiulf Ramstad Arkitekter zvítězili ve vyzvané architektonické soutěži o návrh a konstrukci stavby. Dokončena a otevřena pro veřejnost byla v prosinci 2020.

Základním vizuálním rysem budovy je přísná linearita tvarů. Objekt s půdorysem ve tvaru písmene „L“ ohraničuje po obou stranách geometrický útvar – věž, která svou výškou připomíná silo – výškový objekt na uskladnění obilí.

Fasáda je z pálených cihel – klinkerek, které odkazují na Zemi jako zdroj všeho bohatství ve spojení se zemědělstvím obecně a dále také s účelem areálu, v němž se nachází – farmou a pekárnou. Celkový dojem umocňuje dále výhled na upravená pole a louky.

Slunce jako zdroj světla i dekorace

Ve vnitřní linii vzájemně kolmých křídel stavby je exteriér i interiér opticky propojen řadou velkoformátových prosklených ploch, které nabízejí pohled dovnitř, kde je prostor uzpůsoben pro širokou škálu činností a funkcí. Centrem je velká chlebová pec, kolem níž je soustředěno formální a neformální sezení.

Naopak učební a výstavní prostory jsou vyčleněny v intimnějších prostorách vysokých věží po stranách budovy. Sem je denní světlo přiváděno velkými úhlovými světlíky ve věžních vrcholech. Oba úhlové světlíky vpouštějí do vnitřních prostor sluneční světlo v závislosti na své poloze vůči slunci a transformují ho dovnitř, kde se láme na šikmých plochách střechy.

Dynamiku tomuto v čase se měnícímu jevu dodávají také ostré střešní spoje, které se sbíhají v osách půdorysu věží. Zajímavým interiérovým prvkem jsou dřevěné rámy krovu, stejné dřevo se promítá do interiérů a vzhledově střídmého nábytku.

Interiér v tlumené tonalitě dřeva byl navržen jako přirozená součást okolních pšeničných polí, rozkládajících se směrem na západ od budovy, prosklené stěny rámují pohledy do okolí a otevírají se na terasy, které jsou dalším místem pro různé aktivity. Opačná strana budovy je více uzavřená, fasádu přerušuje pouze několik menších oken, jež ji teplým žlutým osvětlením oživují v době soumraku.