Zámek Vartenberk: Dlouholetá rekonstrukce zachránila unikátní památkový komplex

Pod vysokými korunami stromů se rýsuje kamenná zarostlá cesta, která vede přímo na ještě donedávna zanedbávaný „Le chateau,“ jenž se letos otevřelo poprvé veřejnosti. Na první pohled je patrné, že je potřeba ještě výraznější finanční injekce, přesto za návštěvu rozhodně stojí. Působivý zámek je stejně tak výrazný jako jiné památky v okolí, za zmínku stojí Lemberk, Zákupy či Bezděz. Tichým svědkem tohoto místa je i zřícenina hradu Ralsko, která z každého úhlu pohledu vypadá jinak – zanedbaněji a tajemněji.

To je i jeden z důvodů, že záchrana každé historické památky je cenná a podstatná. Význam se ale projeví klidně i po několika letech. Je to i případ u tohoto renesančního zámku, který se tyčí nad městem Stráž pod Ralskem. Tady kdysi psali dějiny zdejšího kraje. A tady najdete ještě zbytky trpké, temné, a především nedávné minulosti. Vítejte na zámku Vartenberk.

Dějiny píší vítězové

V libereckém kraji, který je znám svou pohnutou a často diskutovanou minulostí se nachází řada krásných zámků, hradů či zajímavých památek. Ani zámek Vartenberk není výjimkou. Dalo by se říci, romantické místo, které je přímo vystřižené ze známého milostného příběhu o Tristanovi a Isoldě. Ano i takto zámek působí. První zmínky totiž o něm nalezneme již ve 13. století, kdy tu vládl pevnou rukou Beneš z Vartenberka. V tomto období se samotný hrad nazýval Strážný vrch, což německy znamená Wartenberg.

A tady zasáhla krásná čeština, která ho proměnila na Vartenberk.
Samotná větev pánů z Vartenberka byla vůbec zajímavá. Stačily čtyři rodové větve – – kumburké, kostecké, veselské a děčínské – a vznikl rod, který vládl mnoho let a zastával vlivné vysoké úřady. Koneckonců, vždyť i zámek v Děčíně byl jedním z jejích sídel.

Ale vraťme se zpátky k Vartenberku. Zámek si ironicky řečeno oblíbili husité, ale i slavný vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Většího rozkvětu dosáhl během působení majitelů Hartigů. Těm patřili paláce a hrady napříč libereckým krajem. Zmiňme například zámek v Mimoni, který se stal i jejich sídlem. Hartigové v něm vytvořili místo vzdělanosti a kultury, bohužel ač nádherná stavba se do dnešní doby nedochovala. Vlivem špatného stavu i komunistickou garniturou se rozhodlo o jejím zbourání. Jen těžko si tehdy „rozhodovatelé“ mohli uvědomit, jak moc velkou chybu dělají. Prázdný prostor po zámku je na náměstí patrný dodnes.

Naštěstí Vartenberk takovému osudu unikl, i když v uvozovkách. Za druhé světové války na zámku působila pobočka německého úřadu RSHA z Berlína. Smutná epizoda se mu tak nevyhnula, pracovali tu starší židé nebo zajatci. Měli sice o něco lepší stravu a ubytování, leč přežilo jich jen velmi málo. Sídlila tu i rudá armáda, a nakonec jednu dobu místo sloužilo jako rekreační objekt ČKD Praha.

Největším neštěstím byl ale požár v roce 1987, který snad měli založit narkomané, kteří na zámku pobývali. Vypadalo to s ním velmi špatně, jelikož dle dochovaných fotografií zůstaly jen obvodové zdi a ikonická brána s kamenným mostem.

Rozsáhlá rekonstrukce

To že zámek unikl osudu, jaký měl zmíněný mimoňský, je velikým štěstím, jenže následovala zdlouhavá a nákladná rekonstrukce. Ta byla rozdělena do několika etap. První byla již započata v letech 2003–2004, kdy byla opravena střecha zámku společně s kamenným mostem. Pravdou je, že zhruba v těchto letech jsem zámek objevila. Pamatuji si, jak zdi byly očištěny a položena byla nová střecha. I tak zámek působil až strašidelným dojmem, proto mě ani neudivilo, že je do něj vstup zakázán (vyjma koncertů, které se tu a tam na zámku občas konaly).

Uběhlo několik let a začala druhá etapa, a to v roce 2015, kdy se opravoval celý objekt, včetně vnější fasády. Následně se město pustilo i do rekonstrukce interiérů. Zhostit se takto nelehkého úkolu se rozhodli historici umění PhDr. Miloslav Vlk a jeho žák Mgr. Miroslav Smaha. Oba vyučující oboru Starožitník na Střední odborné škole uměleckořemeslné v Praze-Vysočanech, který před 30 lety pan PhDr. Vlk založil.

„Bylo pro nás velkým potěšením, když jsme se dozvěděli, že náš projekt na celé využití zámku, přijatý radou města Stráž pod Ralskem byl za deset let první a jediný akceptovatelný, který na využití objektu přišel. Spolupráce se může uskutečnit jen v případě hlubokého a upřímného zájmu o záchranu objektu na obou stranách,“ říká pan PhDr. Vlk. Pro zajímavost uveďme, že pan Mgr. Smaha je vnukem prof. MUDr. Jaroše, který byl velkým sběratelem a to natolik, že jeho sbírka stála za založení Jarošova muzea umění.

Během své práce na zámku se ze strany města setkali s velkou ochotou i s poskytnutím mobiliáře, ale i nákupem potřebných přístrojů. Velkou oporu našli i ve studentech zmíněné školy, kteří v rámci odborného výcviku pomáhali s čištěním a se základní konzervací předmětů. Výhodou bylo, že na tuto práci dostali i grant z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Pro návštěvníky je zatím k dispozici jen první okruh. Osm až devět místností se zabývá životem šlechty a při prohlídce je až těžké si představit, jak se tu muselo v těch pro nás malých místnostech žít. Ale ten výhled z oken na okolí je nádherný.

Neznámé stopy minulosti

I tak jde pořád o neprobádaný objekt. Navíc jak říká pan PhDr. Vlk „Jádro skrývá středověký hrad, s jehož rehabilitací naše prognóza také počítá.“ Jde například o hmotnou rekonstrukci věže, obranného a obytného donjonu na rozhlednu. Plánuje se, že by měla být obnovena za pomoci středověkého ručního jeřábu, což jistě bude nebývalá podívaná.

V plánu je i muzeum, depozitáře a výstavy, které mají za cíl nalákat mladou generaci k ochraně kulturního dědictví. „Pečlivě schraňujeme nalezené fragmenty pro chystané lapidárium. Věříme, že ve spolupráci s orgány památkové péče, významnými uměleckými řemeslníky a restaurátory se podaří v budoucnu tuto myšlenku naplnit,“ doplňuje úmysl budoucí rekonstrukce pan PhDr. Vlk. Asi největší perličkou pro znalce i návštěvníky budou dva portréty nejvýznamnějších příslušníků rodu Hartigů. Této práce se v rámci své závěrečné práce zhostili absolventi restaurátorských oborů na Akademii výtvarných umění nebo na Fakultě restaurování Pardubické univerzity. Následně budou umístěné v Hartigoském salonu.

První krůčky začínajícího mistra

Nacházíme tu totiž stopy po jednom z našich nejvýraznějších českých sochařů druhé poloviny 20. století. Řeč je o Olbramu Zoubkovi, který tu působil v roce 1952 a významnou měrou se zasloužil o zachování sgrafit. Sám se totiž zajímal a následně specializoval na renesanční sgrafito a kamennou plastiku, proto když viděl, v jakém stavu tato vzácnost je, pustil se opatrně do práce s úpravou.

Bohaté zdroje nejen uranu

Jak se zmiňuje i paní Mgr. Eliška Vránová z muzea ze Stráže pod Ralskem, důvodů, proč zámek Vartenberk navštívit je několik: „V budoucnosti plánujeme opravit zbývající interiéry zámku a vytvořit za pomoci další prohlídkové okruhy zámku. Zámek má velmi bohatou a rozmanitou historii, kterou se návštěvníci nejlépe dozvědí přímo od průvodce.“

Město Stráž pod Ralskem je vůbec zajímavým místem. Nacházela se tu těžba uranu, která byla postupně utlumena. Těch důvodů, proč navštívit toto město i zámek je ale více, například za návštěvu stojí chrám svatého Panteleimona či Městské muzeum. Na Náměstí 5. května si pak určitě prohlédněte barokní sochy, především pak sochu sv. Valentina Římského, která je největším vyobrazením tohoto světce v České republice.