Pavel Kolář: Rekonverze budov 7,8,17,18 ve Zlíně

10. května 2013

Partneři sekce:

Autorem projektu, který se zabývá budoucností uvolněných továrních budov v rozsáhlém továrním areálu Tomáše Bati ve Zlíně, je Bc. Pavel Kolář. Pod vedením profesorky Heleny Zemánkové získal společně s dvěma dalšími studenty Cenu Bohuslava Fuchse, která se již počtvrté udělovala na fakultě architektury Technické univerzity v Brně nejlepším projektům, které daný rok na fakultě vznikly. V řešené lokalitě baťova zlínského průmyslového areálu byla nedávno otevřena část Baťova institutu v budovách 14 a 15. Také průmyslová stavba číslo 32 se právě proměňuje v multifunkční budovu s ubytováním pro studenty, kancelářemi i obchody.

Situace
Budovy se nacházejí mezi severní hranici kolejiště Zlínského vlakového nádraží a korytem řeky Dřevnice. Z východní strany je zde přivedena obslužná komunikace. Západní strana území je vymezena objekty Zlínských tepláren. Jedná se o čtveřici budov, jež „stojí“ v první a druhé řadě bývalých výrobních objektů Baťových závodů. To znamená, že středem tohoto území prochází pomyslná osa, jež směřuje od řeky až na náměstí práce. Tato osa je v současném stavu přerušena bariérou kolejiště nádraží. V současné době je jediným možným způsobem jak se do tohoto prostoru dostat použití obslužné komunikace (levobřežní) jež kopíruje polohu koryta řeky. Jde o objekty klasické skeletové soustavy o modulu 6,15×6,15m. K budovám byly postupem času dostavovány různé přístavky a aparatury. Rovněž budovy číslo 8. a 18. Byly doplněny o jedno nadzemní podlaží. V současné době zde sídlí několik firem, jež zde mají lehkou strojírenskou výrobu a komerční plochy.

Návrh
Cílem bylo celý tento „okrsek“ oživit novou funkcí. V první řadě byl kladen důraz na dopravní obslužnost a pěší dostupnost. Vzhledem k uvažované rekonstrukci vlakového nádraží, s čímž souvisí mimoúrovňový přístup k jednotlivým nástupištím, jsem navrhl pod vlakovým nádražím podchod. Z tohoto podchodu jsou obslouženy nástupiště a zároveň v prodloužení ústí mezi budovy číslo 7. a 17. Za předpokladu výstavby cyklostezky po nábřeží řeky Dřevnice jsem navrhl lávku přes koryto řeky. Vznikla tak možnost přesednout z vlaku rovnou na kolo. Stavby byly zbaveny různých přístaveb a dostaveb.

Objekty jsou rozčleněny do dvou základních typů. Objekt č. 7 a 17. slouží jako bariérové směrem k nádraží a objekty č. 8. a 18. slouží k ubytování studentů. V objektu č. 7 se nachází parkovací dům a zbylé plochy jsou komerční. Je uvažováno se zesílením nosné konstrukce, tak aby objekt mohl těmto funkcím sloužit. V Objektu č. 17. se ve spodním patře nachází rovněž komerční plochy v přízemí (zásobování ze západní strany) a zbylé dvě podlaží byla použita pro sportovní zařízení. Redukcí středové nosné konstrukce vzniká prostor přes dvě podlaží a jsou zde umístěny dvě tělocvičny. Mezi těmito prostory je vložen sklad sportovního náčiní a squash. Ve třetím nadzemním podlaží v prostoru nad skladem je umístěno fitness. V budově č. 8 a 9. Jsou v přízemí komerční prostory a recepce. Zbylá dvě podlaží slouží pro ubytování studentů. Objekty jsou řešeny jako chodbové se světlíky přes dvě podlaží. Zároveň jsou navrženy lodžie, čímž při zachování původního rytmu fasády vzniká větší dynamika. Prostor mezi budovami a řekou doplňuje park s cyklostezkou po nábřeží a lávkou přes řeku.