Práce a dni

Přizpůsobit někdejší venkovský statek současným životním potřebám znamená porozumět nejen historii domu, ale i současnosti. Architekti manželé Bezpalcovi stáli před nelehkým úkolem podřídit někdejší zemědělské funkce současným požadavkům na celoroční bydlení. Projevili přitom vytříbený sluch pro změněný rytmus toho, čemu Hésiodos říkal práce a dni.

Život na venkovském statku nebyl ani bukolikou, ani pastorální idylou. To nám ukazuje zcela zřetelně dispoziční struktura tohoto bývalého selského stavení, respektive převaha hospodářských funkcí objektu nad obytnými částmi. Architekti manželé Bezpalcovi tento poměr obrátili, či spíše hospodářskou funkci téměř potlačili. Dům už neslouží naplňování

přírodně zakotveného demografického pohybu od generace ke generaci, ale je místem generačně ohraničeného bydlení. Dnešní návrat k venkovskému bydlení vychází vstříc potřebě vazby k místu.

Architekti manželé Belzpalcovi mohli zcela potlačit venkovský ráz domu a místo venkovské zahrady umístit na anglický trávník bazén jako tupé echo instantně katalogových preferencí. Místo toho dům podřídili tomu, čemu se v ekonomii říká zero growth society, tedy společnosti nulového růstu, která odmítá neustálý osten růstu jako životní strategii. Všude tam, kde bylo možno ponechat původní stavební základ, ho oba autoři začlenili do „nové“ stavby, kde to havarijní stav zdiva neumožňoval, použili soudobé stavební prostředky, jako tomu bylo v novém překlenutí místností dřevo-betonovým překladem bez podpor. Toto konstrukční řešení umožňuje flexibilně uspořádat prostor a vychází do jisté míry vstříc často zběsilé touze dnešního člověka po změně za každou cenu.

Zatímco venkovský stavitel většinou sázel na spolupráci s přírodou a využíval svých intuitivních znalostí přírodních zákonitostí, dnešní obyvatelé venkova jsou již srostlí s technikou. Strojní odvětrávání vlhkosti z podlahy v menší ze stodol je jistým kompromisem. Předností rekonstrukce je maximální přihlédnutí k tradičním stavebním technikám. To ovšem nevylučuje použití stavebnin na venkově zcela netradičních, to znamená monolitického betonu či válcované oceli všude tam, kde bylo třeba zesílit nosné prvky stavby. Předezdění hlavního průčelí z očištěných původních cihel stejně jako použití původních kamenů k pokrytí dlažby jen podtrhuje snahu obou autorů vyhnout se patoekologii venkova, jak říkal trendům přizpůsobení venkova městu sociální ekolog Bohuslav Blažek.

Rekonstrukce venkovského domu vypadá na první pohled jednodušeji než revitalizace městského obydlí. Ale už rekonstrukce jako disciplína přináší velké překážky. Architekt, který se pustí do rekonstrukce, stojí před zcela jinou rolí, než když navrhuje novostavbu. Tak jako restaurátor obrazů musí odkrýt přemalby a znát vrstvu po vrstvě, a rozhodnout se, kterou z nich má pokládat za autentickou, tak architekt rekonstruující dům se musí rozhodnout pro míru toho, co (a jak) zachovat a jaký má být podíl toho nového. Má se architekt přiklonit ke strategii vídeňské školy výtvarného umění, jež plédovala pro zachování všech historických vrstev, což stálo v příkrém protikladu k dobovému purismu. Stejnému dilematu, který tak vyhroceně vnímala generace vídeňských historiků umění, totiž nemůže uniknout žádný autor rekonstrukce: Může zvolit puristický přístup a pokusit o uvedení do původního stavu, mnohdy či spíše téměř vždy značně hypotetického. Nebo se může v linii Maxe Dvořáka pokusit zrovnoprávnit všechny dochované složky stavby. I to je ve skutečnosti nesplnitelný úkol, protože vždy se musí něco odstranit v zájmu celku.

Architekti manželé Bezpalcovi se rozhodli pro složitější cestu, byť celek vyznívá působivou prostotou. Pojali dům jako palimpsest. Představitelé vídeňské školy i jejich pražští následovníci, jejichž vliv je dodnes patrný i v současné památkářské praxi, vycházeli z mylného předpokladu, že minulost se ukládá v reprezentativních vrstvách. Jenže historické vrstvy se neukládají reprezentativně. Jejich ukládání neřídí nějaký účel vybírající vždy to nejlepší a nejreprezentativnější, ale o tom, co zůstane zachováno příštím generacím, rozhoduje vrtkavá náhoda.

Rekonstrukce má své krajní póly. Jedním je puristický běs, posedlý touhou uvést stavbu do původního stavu bez povědomí o tom, že původní je vždycky skryto v temnotách počátků. Druhým je zachování minima ve prospěch nového. I to je však iluze, protože vše nové už jím není ve chvíli, kdy se vymezuje vůči starému. Mezi těmito extrémy leží cesta, jíž je s takovým neporozuměním přičítán netvůrčí charakter, ale opak je pravdou. Je to strategie palimpsestu: seškrabat až do vrstvy, která umožní nový zápis. To je realistická strategie, která netone v neproduktivní nostalgii po starém, zároveň však nepostrádá respekt před minulostí. Minulost je zachována v míře, v níž slouží přítomnosti.

Současný způsob života překryl ten, jemuž bylo na míru ušito původní stavení. Architekti manželé Bezpalcovi přihlédli k funkčním stopám minulých způsobů života a svou současnou šlépěj zanechali na domě dostatečně důrazně jako výraz soudobých způsobů stavění i přemýšlení o architektuře a zároveň nenápadně jako výraz respektu k historické paměti domu. Tento dvojí akord důrazu a potlačení je důkazem toho, že nové může být starým a staré zase novým.

Řezy

Projektant: Architekti Bezpalcovi, stavební část ing. Jaroslava Pozníčková

Zajímavosti stavby: spřažený dřevo-betonový strop nad přízemím bez vnitřních podpor, trvalé strojní odvětrávání vlhkosti pod podlahou stodůlky

Technické údaje
Konstrukční řešení: tradiční technologie
Materiály: monolitický beton, zdivo, masivní dřevo, válcovaná ocel, kámen
Zdivo: nosné obvodové Porotherm, předezdívka hlavního průčelí – znovu použité očištěné cihly z původního stavení

Dodavatel a subdodavatelé prací, technologií, materiálů a vnitřního vybavení: hlavní dodavatel Kouřík a Otta – Nymburk, mistr pan Gvozdek;

Okna a dveře: Truhlářství KLIH Konstantinovy Lázně;
Vestavěné skříně: Portikus Dobruška;
Knihovna: Jambor, Brno;
Kachlová kamna: Josef Hájíček, Sklenné;
Dřevěné podlahy: Igor Brezovar;
Kamenné podlahy: Stonetrade;
Točité schodiště: Tomáš Kučera – umělecké kovářství a zámečnictví