Revitalizace historické důlní budovy

Doly v Oignies byly v roce 1990 uzavřeny a místní obyvatelé i celé průmyslové dědictví tak bylo ponecháno na pospas postupnému úpadku. Projekt obnovy území poznamenaného desetiletími důlních prací začal v roce 2005 architektonickou soutěží. Vítězný projekt architekta Héraulta Arnoda je inspirován hudbou a zvuky. Odkazuje tak k památce masivního hluku, který kdysi toto průmyslové místo vydávalo.

Projekt klade důraz na kulturní vlastnosti lokality. Jeho součástí je zkultivování okolní krajiny, přestavba historické důlní budovy i výstavba budov nových. Autoři projektu navrhli do komplexu také experimentální architekturu nazvanou Métaphone, která je současně koncertní síní a městským hudebním nástrojem.

Znovuzrození tohoto emblematického místa je založeno na myšlence umělecké tvořivosti, ekonomického vývoje a kompoziční celistvosti.

Multifunkční prostor

Původní důlní budovu doplnily šatny, sprchy a technické prostory. V hlavní hale byl zachován systém stropních háků, na které se dříve věšelo mokré a zaprášené oblečení horníků po jejich šichtě. Nejstarší část 70 metrů dlouhé budovy byla postavena v roce 1931, druhá v roce 1965.

Výstava dalších částí pokračovala až do sedmdesátých let. Ty se liší konstrukcí, jsou ale sjednoceny cihlovými fasádami a velkými okny. Dnes se v tomto komplexu nachází kanceláře, hudební a taneční prostory, zkušebny, přednáškové místnosti, nahrávací a televizní studio.

Skryté objemy

Zavedení nových funkcí vyžadovalo také nové prostorové uspořádání a vytvoření řady malých, akusticky izolovaných prostor. Aby byla celistvost historických materiálů ochráněna, velké prostory jsou spíše „zařízeny“ než zcela rozčleněny a uplatňují princip „vnořených krabic“, které zachovávají pohled na stávající objemy, plochy stěn a střech.

Vestavěné konstrukce z leštěných hliníkových panelů odrážejí struktury kolem nich. Dialog vytvořený odrazem textur minulosti na současných površích symbolizuje posuny ve velkých společenských paradigmatech.

Hygienická zeleň

Zásahy do původních staveb byly navrženy tak, aby podtrhovaly původní materiály a udržovaly atmosféru místa. Interiéry jsou koncipovány s ohledem na možnost budoucích změn. Industriální prvky, jako portálové jeřáby, kovové konstrukce, kladkostroje nebo cihlové zdi, byly zachovány a posíleny. Některé původní stěny a dlažby byly obnoveny.

Modrozelená barva stěn, takzvaná „hygienická zeleň“ běžně používaná v první polovině 20. století v průmyslových a zdravotnických zařízeních, byla obnovena. Budova byla sofistikovaným způsobem zateplena, aniž by bylo zasaženo do původního vzhledu obvodových zdí. Izolace byla použita především na střechu, ale i zde se podařilo původní konstrukce zachovat a nechat je viditelné.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 5/2018.