První soukromá vlaková zastávka. Pití piva dovoleno

20. května 2015

Partneři sekce:

„Je to sice drobná architektura, ovšem umístěná ve veřejném prostoru, proto může oslovit velké množství lidí, pozorovatelů,“ říká o první soukromé vlakové zastávce u nás jeden z jejích autorů architekt Petr Šikola. Zastávka tvoří vstupní bránu do pivovaru Kocour ve Varnsdorfu, což také ovlivnilo její podobu i vnitřní vybavení.

Jedním směrem na Drážďany, druhým do Liberce či Tanvaldu – zastávka u česko-německých hranic propojuje areál Pivovaru Kocour jak s okolními městy, tak prostřednictvím městské a regionální dopravy i s přilehlou částí města Varnsdorf. Právě jeho industriální historie se také odráží na podobě této stavby.

První soukromá vlaková zastávka v Čechách je z dvoucentimetrového ocelového plechu.

Plech, který odolá i vandalům

„Jako nejvhodnější materiál se nám ukázal silnostěnný ocelový plech o tloušťce dvacet milimetrů, který bude v průběhu stavby rezivět, což je vítané a odkazuje to právě k industriálnímu duchu tohoto místa,“ říká Petr Šikola z architektonického studia DomyJinak. Jde fakticky o bezúdržbový materiál, neboť rez na plechu působí i jako ochranná vrstva. Ke zničení stěn by ale dojít nemělo, protože architekti plánují, jakmile se budou stěny zastávky nacházet v tom správném stupni koroze, že je opatří vrstvou ochranného vosku, která stav zakonzervuje. Jiná údržba vlastní zastávky není potřeba.

Otvory ve stěnách znázorňují kocoura – logo pivovaru -, ale zároveň dovnitř pouštějí denní světlo.

Plechové stěny jsou perforovány kruhovými otvory, které mají dvojí význam. Přes den pouštějí do zastávky přirození světlo (v noci uvnitř svítí LED pásky), navíc vytvářejí siluetu kocoura – logo pivovaru. Zastávka je doplněná stříkaným bílým nápisem PIVOVAR, který směřuje k hlavnímu příjezdu, aby náhodou někdo nepřejel nebo nezapomněl vystoupit.
Podlaha zastávky je konstruována také z oceli – tentokrát však jde o pozinkovaný rošt s komaxitovým povrchem, který postupným používáním dostane žádanou patinu. Černá barva se v místech největšího provozu u lavičky postupně setře a začne zde prosvítat zinkování.

Lavička plynule přechází z vnitřního do vnějšího prostoru, kde je podepřená sochou kocoura.

Inspirace pivovarnickými bednami

Zastávka má podobu dvou navzájem propojených pootevřených krychlí, což opět není náhoda. Inspirací se zde architektům staly v historii užívané dřevěné pivovarnické bedny. Nyní jsou to zase basy na pivo. Dvojice krychlí je do sebe zasazená tak, aby z nich bylo vidět na železniční trať a cestující tak neztratili přehled o příjezdech a odjezdech vlaků. Zároveň jsou částečně uzavřené a chrání je vůči nepříznivému počasí. Z interiéru těchto krychlí, souběžně s kolejemi, vystupuje do prostoru exteriéru masivní dřevěná lavice se seznamem následujících železničních stanic, ukončená a nesená logem pivovaru – ocelovou „sochou” kocoura.

Podlaha je z pozinkovaného roštu s černým komaxitovým povrchem, který se postupným používáním v místech největšího provozu setře, začne zde prosvítat zinkování a získá žádanou patinu.

Inspirace pro další zastávky?

Vzhledem k tomu, že jde o zastávku vedoucí do a z pivovaru, architekti tomu přizpůsobili i vnitřní zařízení tohoto prostru. Kromě lavičky a atypických polykarbonátových pouzder na jízdní řády zde nechybí ani otvírák na láhve nebo schránka na pivní zátky. V zadní části je ukrytý ještě uzamykatelný servisní instalační prostor pro elektroústřednu, dále slouží jako sklad nářadí na údržbu nástupiště a nachází se zde i svod skrytého odvodnění střešních rovin.

K vnitřnímu vybavení patří nejen pouzdra na jízdní řády, ale i otvírák na láhve a koš na pivní zátky.

O tom, že architekti vše promysleli do posledního detailu, svědčí i samostatný plechový panel, stojící v blízkosti zastávky a slouží na různé polepy, plakáty a další lidovou tvořivost. „Doufáme, že se tak vyhneme ničení samotné zastávky vandaly. A stojíme si za názorem, že esteticky pojatý objekt nebudí u nich takovou pozornost jako obyčejný, což se bude týkat i naší zastávky,“ dodává Petr Šikola.