Bunkr z vulkanického betonu
Krajinou San Rafael Valley procházeli první domorodí zemědělci, lovci i sběrači, později pak dobyvatelé a misionáři, horníci i kovbojové. Krajina pravého Divokého západu. Casa Caldera vyrostla v historickém, sociálním, geologickém i klimatickém kontextu s místním krajem.
Do drsné přírody jihovýchodní Arizony, na místo vzdálené jen dvě hodiny jízdy od hranice USA s Mexikem, zasadili architekti ze studia DUST minimalisticky pojatý dům připomínající bunkr. Jeho autoři navrhli dům tak, aby obyvatelům nabídl velkorysý výhled do otevřené krajiny, ale také pocit bezpečí a komfortu.
Dům vyrůstá mezi suchými prérijními travinami. Koncept elementárního tvaru kvádru se stěnami o téměř půlmetrové tloušťce splývá s prostředím, zároveň jej však díky jeho jasně definované, osobité architektuře nelze přehlédnout.
Jako materiál zvolili architekti vulkanický beton, takzvaný lavacrete, který dobře zapadá do charakteru místní krajiny. Beton s příměsí vulkanického kameniva, typický svou zajímavou povrchovou strukturou, byl používán už za dob starého Říma. O současnou popularizaci a rozšíření lavacrete se zasloužili architekti Paul Schwam a Randall Ewers.
Zaguan
Chlazení je zajištěno přirozeným příčným větráním dveřmi a okny, topí se dřevem, které pochází z rozlehlého pozemku náležícímu k domu.
Voda je čerpána ze studny, elektrické spotřebiče napájí solární energie. Návrh Casa Caldera vychází z lidové typologie místní architektury zvané zaguan.
Nachází se zde dvě ložnice, mezi nimi obývací pokoj, nosným prvkem dispozice je široká příčně situovaná chodba.
Velké skládací dveře na obou jejích koncích propojují interiér s vnějším prostorem.
Jednoduše a zároveň velkoryse koncipovaný dům tak harmonicky splývá s místní flórou a rázem krajiny.
TEXT: TEREZA JANIŠOVÁ
FOTO: CADE HAYES, V2COM, DUST
