Dům ve svahu
Architektonický ateliér masparti, tedy dvojice Pavel Martinka a Ondřej Spousta, navrhli jeden dům se dvěma domácnostmi - jednou pro rodiče s dětmi, druhou pro prarodiče. Stojí na svažité parcele ve Šternberku a ke svému okolí i dovnitř sebe chce být maximálně jemný. I když ne ve všech aspektech je tomu tak i ve finále.
Okolí pozemku tvoří různorodá zástavba částečně postavená mezi válkami, částečně v poválečných desetiletích. Často poměrně velké domy již tvůrci nechtěli doplňovat objemnou stavbou, a tak dům zapustili, velmi jemně, do terénu.
Směrem do ulice působí jako jednopodlažní, při pohledu ze zahrady jsou jasně patrná patra dvě. Hrana atiky není vodorovná, v podstatě kopíruje potřebný spád střechy a dům se tak od ulice jemně zvedá. Hmota je opticky mnohem dynamičtější, než tomu je ve skutečnosti.
Velmi citlivě, a opět jemně, je stavba umístěna na pozemek. Podařilo se zachovat výhled na zalesněný vrch přes údolí pro pěší přicházející od lesa i pro obyvatele domů na protější straně ulice. Zároveň nebyl ochuzen ani investor a z obytných místností má výhled na Drahanské vrchy. Toto jemné vysunutí objemu je zakončeno otevřenou terasou v patře, což umožňuje optické propojení ještě lépe využít.
Fasády jsou osázeny množstvím různě velkých okenních otvorů, které kombinují fixní zasklení a dřevěné otevíravé křídlo. Žádné okno není stejné a ani stejně umístěné, výsledkem je jemný, ale milý chaos. V některých místech jsou pohledy z okolí stíněny dřevěnými latěmi. Vstup do interiéru vyznačují dvě stříšky. Ano, dvě.
Ve spodním podlaží je umístěn byt prarodičů. Obytný prostor s výstupem na zahradu má malý kuchyňský kout a je doplněn o ložnici a koupelnu. V patře je větší, celé patro zabírají byt. Vstupuje se v podstatě přímo do kuchyňské části velkého obývacího pokoje, který je zakončen již zmíněnou terasou. Stejně jako dole, i zde je jedna velká ložnice a koupelna. Zdálo by se, že tím celý dům končí, ale není tomu tak. Kovové schody nás opět zavedou o patro níže, kde se nacházejí ještě dva dětské pokoje.
Světlé odstíny a dřevo prostupují z fasády i do interiéru, kterému dominuje jemná kombinace bílé a dřevěných prvků. V horním bytě je většina nábytku řešena jako vestavná, popřípadě na míru navržená pro daný prostor. V bytě prarodičů je použito více typových kousků, které jsou v domácnosti nepochybně již delší dobu. Celku to ale ani v nejmenším nevadí.
Mohlo by se zdát, že slovo jemný provází dům skrz naskrz, ale jsou zde detaily, které tuto kvalifikaci splňují jen stěží. Fasáda směrem do ulice je velmi malá, dům nepůsobí velkým dojmem, ale zabírají ji celou velká vrata do dvojgaráže. To nemusí působit úplně vstřícně. Stříšky nad vchody jsou geometricky ostré a radikálně vykonzolované.
Výměnek má přístup přímo na zahradu, což je pro starší pár skvělé, ale k samotnému vstupu vede 24 exteriérových schodů… Škoda! Elegantně čistý přechod z obytného prostoru na terasu v patře je krásný a pohodlný, ale myslím si, že bohužel vytváří ne úplně šikovné řešení ve formě odskočeného stropu o patro níže. A konečně schody z horního bytu k pokojům dětí jsou všechno jen ne jemné. Kouká z nich krásná surovost.
Nemyslím, že jsou to všechno chyby a špatné detaily. Kdyby byly jiné a nenápadné, možná i hůře vyřešené, nikdo by se nepozastavoval. Některá „nejemná“ řešení celek vyrovnávají a obohacují, u jiných je třeba se zeptat, jak je uživatelé ocení časem.
Dům ve svahu je dobrou stavbou a dobře odvedenou prací. Pokud se takové budou stavět, města, předměstí a vesnice budou stále lepšími místy k životu. A výtky? Bez těch se to většinou neobejde. Navzdory tomu platí stavba za dobrý příklad.
PS: Za stavbu domu s výminkem si investoři zaslouží velkou pochvalu a gratulaci. Cenná typologie vymizela, snad se opět vrátí ke standardu naší výstavby!
Text: Tomáš Čech – architektonická platforma POLYCHROME
Foto: BoysPlayNice
