Casa del Nogal: Dům v rytmu starého stromu

Čistota prostoru, místní materiály, minimalismus a respekt k přírodě. Tak by se dal stručně popsat dům Casa del Nogal, v doslovném překladu Ořechový dům, který se nachází ve španělském regionu Ávila, severozápadně od hlavního města.

Nogal je dům, navržený se vzhledem obrovské skály, uvnitř to však životem. Stojí na místě bývalého venkovského sadu v Ávile a zvláštností domu je, že jeho obrys kopíruje staletý ořešák, který se na pozemku nachází a který se stal epicentrem projektu.

Zakřivená fasáda respektuje jeho korunu, ale také jeho kořeny, čímž si dům vysloužil své jméno Casa del Nogal (nogal znamená ve španělštině ořech, pozn. red.).

Návrh byl vytvořen tak, aby vznikla udržitelná budova, která je propojena s přírodou a přirozeně zapadá do okolní krajiny. To dokazují i zvolené materiály, neboť minimalistický dům je postaven ze žuly, materiálu typického pro tento region. Architektem byl Španěl Raúl Almenara.

Spojení historie, přírody a místních materiálů

Dům byl postaven také s ohledem na historii místa, proto je jeho fasáda obloukovitě obklopena vnější zdí, která kdysi vymezovala sad a která se na pozemku zachovala.

Budova obsahuje několik prvků tradiční výstavby, jako je šikmá střecha a tři velké otvory. Dominantní je zakřivené prosklení směřující právě k ořešáku, které je přerušeno průběžnou tabulí a pomyslně stírá rozdíl mezi interiérem a exteriérem. Další je okno na přední straně domu lemující krajinu.

Poslední je pak sada střešních oken, takže v domě je dostatek přirozeného světla a navíc se můžete dívat na oblohu a hvězdy přímo z postele. Zbytek fasády je neprůhledný, což brání vztahu domu s městským prostředím, ale zároveň ho spojuje s přírodou.

V popředí je kámen v různých podobách

Architekt hledal inspiraci také v okolní přírodě. V provincii Ávila je v krajině výrazný kontrast mezi rovinatějším terénem a velkými žulovými masivy, které často vypadají téměř jako sochy.

Dům je proto také koncipován jako velká žulová skála z pohoří, která se deformuje podle starého stromu, jemuž svým designem vzdává hold. Fasáda je tvořena žulovou stěnou, která sází na pevnost materiálu. Stejný materiál pokrývá i střechu a vstupní dveře.

Ze stejného kamene je vytesána i část interiéru domu, včetně obkladů v koupelně, kuchyni nebo na stolech. Zbytek se točí kolem dvou sekundárních materiálů – skla a kovu. Architekt se záměrně vyhnul dřevu, aby nekonkurovalo dominantě – ořešáku.

Například zábradlí domu je vyrobeno z kovu, které je ukotveno od podlahy až ke stromu, čímž vytváří mřížový efekt v souznění se stínem stromu. Schody jsou vyrobeny z opracovaných říčních oblázků Abulense, takže jsou téměř uměleckým dílem.

Projekt je tak v naprostém souznění s přírodou, ve starém sadu obklopeném žulovou zdí, kde prostoru kraluje majestátní ořešák.