Chalupa na jihu Čech je místo, kde dávají srnky dobrou noc

Ani výrazná rekonstrukce staré usedlosti z podhůří Šumavy nemusí vyústit ve ztrátu charakteru modernizované chalupy. Důslednost a vytříbený styl architektů si sice vyžádal svůj čas, ale výsledkem mile překvapí.

Na venkovskou chalupu odjíždíme proto, abychom město a jeho shon nechali za sebou. Hledáme relax, odpočinek. Jenže časy se mění a k servírované rurální pohodě si přejeme i vydatnou porci pohodlí, které tradiční mimoměstské usedlosti obvykle nenabízí. Vyplatí se takový moderní komfort při stavebních úpravách emulovat, byť to vlastně znamená ztrátu autentičnosti?

Takovou otázku řešili architekti (Lenka Míková, Ivan Boroš) během projektu rekonstrukce chalupy v Pošumaví. Hledání správného řešení bylo o to složitější, že vzhledem k chatrnému stavu bylo zapotřebí výraznou část původní stavby odstranit. A nabízela se tedy úvaha, nakolik je vůbec přiměřené držet se nastaveného vzorce upořádání a zda není lepší stavět zcela nově, bez ohledu na minulost.

Smířit minulost s přítomností

Dvě samostatné stavby venkovské usedlosti (chalupa a stodola), dohromady s užitnou plochou 365 metrů čtverečních.  Vcelku solidní prostor pro realizaci odvážnějších plánů, které se ale omezily na režim zachování původního modelu. Proč? Protože dané uspořádání mělo v místě svou logiku a vytvářelo živý dialog s okolní krajinou – svažitou loukou i blízkým lesem.

Bourat je vždycky snadné, ale zachovat smysl a vytvořit harmonii o poznání těžší. A objekt zamýšlený k rekonstrukci, nazvaný v projektu mile „Dva domy, srnky a stromy“, už tím vším disponoval. Byla by zbytečná škoda to narušit. Proto si obě stavby zachovaly svou podobu. Víceméně.

To podstatné se pak odehrávalo uvnitř, kde vnější snahu o konzervaci a formální zachování doplnila moderní praktičnost, akcelerovaná spoustou zakázkových řešení a tvůrčích experimentů. Staré a nové se tu dovedně a s nenucenou přirozeností prolíná. Místnost zvící velikosti sálu, s betonovou podlahou a výrazným překladem, které navíc dominuje ve středu situovaný krb na balvanu?

Jistě, ale nepůsobí to rušivě, protože tu místnost dotváří otevřenost tažená až ke krovům, včetně původního odhaleného trámoví. Takové pojetí je vlastně závěrem diskuze o tom, co může být ještě autentické a co už je současné. Protože konečnou odpovědí je, že důležitý je celek. A ten je fantastický.

Na léto, na zimu, na celý život

Realizace, která probíhala téměř čtyři roky, malými kroky naplňovala velká očekávání. Tesané trámy, roubení, odhalený kámen, tradiční štípané šindele a hliněné omítky tu doprovází nově vkládané součásti místností, od moderně vedeného obývacího pokoje po stylovou ložnici.

V dvojstavbě se pracovalo s určitou vizí kontrastu: roubenka je uchopena jako hlavní dům majitele určený k celoročnímu obývání. S klasickou obytnou světnicí a nezbytnou pecí s nahřívaným poležením, které za tuhé zimy rozhodně doceníte. Stodola je spíše letní záležitostí, vzdušně volným posezením. Také je sem usazeno technické zázemí.

Výsledek si díky materiálovým kombinacím zachovává příjemný rytmus. Dva domy, srnky a stromy jsou pomyslným mostem mezi prostorem člověka a přírodou, spojením mezi minulostí a přítomností.