Chataokatá
Před rokem, na blíže neurčené parcele, která si máčí nohy v zatím čistém jezeře, se z čista jasna jako klidná hladina mezi zádovými ploutvemi sousedních chatek „zhorizontálnila“ jedna nová. I když v žádném případě se nedá tvrdit, že by šlo o megalomanskou stavbu, nelze ji zařadit ani do druhu chat. Na břeh si sedla se vší důstojností dobré architektury vylepšené několika originálními prvky.
Připravená na změny
Jeden nikdy neví (příslušné instituce ještě méně), jestli za krátké období nedozrají pozemky u jezera ve vilovou čtvrť. Potom se za plotem na konci zahrady potáhne cesta a zadní fasáda domu zůstane více na očích kolemjdoucích. Pro základní koncept objektu to znamená rošádu funkce hlavního vchodu. Ten, co byl hlavní a byl k němu přístup od jezera, přijde časem o svou prioritu. Chatě to určitě neubere na atraktivním vzhledu. Na pohledy z každé strany je dokonale připravena! Její týkové pozadí vystupuje kubusem horního podlaží nad úroveň vrchní části pozemku. Část fasády, hned vedle vstupu přímo do druhého nadzemního podlaží, překrývá prosklená plocha. Vpravo od vstupních dveří, podobně jako na boční stěně domu, vykrojil architektonický návrh kulaté okno s vodorovným dovětkem. Obdélníková zatravněná část pozemku se táhne více než dvacet metrů k zadní brance. Dostatečný odstup od budoucí komunikace!
Otevřeně k vodní ploše
Přízemí se sice vnořilo do svahu, ale určitě si nemůže stěžovat na nedostatek světla a slunce. V otevřené dispozici interiéru, která přechází přes posuvné prosklené plochy až na terasu před domem, vzniklo společenské zázemí pro chvíle strávené u vody. Terasu částečně chrání vysunutý objem horního poschodí. Prostorný obývací prostor, který propojil interiér s exteriérem, dokáže obyvatelům domu lahodit za každého počasí. V přízemí přitahuje na sebe pozornost elegantní černá kuchyňská linka ve tvaru písmene L, vyrobená z lesklého lakobelu. Vodorovné linie kuchyňského nábytku pokračují dále až ke krbu, k němuž se obrací sedací souprava neutrální barvy s minimalistickým vzhledem. V jejím sousedství a ve stylu přímořských letovisek na pozadí prosklené příčky a nosného sloupu si našel místo kruhový stůl se čtyřmi židlemi z ohýbané překližky.
 |
 |
|
| Travnatá plocha, cedry a plovoucí kubus opláštěný týkovou dýhou, která vyzrála do šedého odstínu. | „Beton, bednicí tvárnice, detaily, prosklení a zařízení interiéru nejvíce zvedají cenu realizace. Když se dobře vymyslí hrubá stavba, potom se neutratí zbytečně mnoho financí,“ tvrdí Martin. |
Hygienické zázemí architekti situovali do zadní části půdorysu spolu s odkládacím prostorem a technickým vybavením. Nepřehlédnutelným funkčním i výtvarným prvkem interiéru se stalo kovové schodiště. Zvedá se v minimalistické velkoleposti z volné dispozice denní zóny k hornímu poschodí, kam architektonický návrh umístil dvě ložnice, koupelnu a otevřenou terasu. Na pohled lehká schodištní konstrukce vděčí za svou vizáž konzolovému vetknutí do betonové boční stěny domu. Rameno schodiště končí na podestě, která je současně vstupním prostorem z exteriéru do horního podlaží. Dům je tedy přístupný i z venkovní strany přes lávku, která vede k zadní fasádě od zahrady.
Půdorys 1. NP a 2. NP
Nosný systém prvního podlaží tvoří železobetonová konstrukce ve tvaru písmene U. Ta se opřela zády do svahu, ramena natahuje na jihovýchod. Účko může v létě zůstat otevřeno, v chladnějších dnech ho uzavře prosklená posuvná stěna. Průčelí domu je tak otevřeno slunci, vzduchu, světlu a výhledu na vodní hladinu. Betonové účko přikryli stropní konzolovou deskou. Z ní potom díky dřevěné sendvičové konstrukci vyrostlo druhé podlaží. Sendvičové panely předem připravené u dodavatele na stavbě smontovali za dva dny. Součástí dodávky byla i hotová povrchová úprava.
Prostor vilky s atributy chaty je připraven přijmout návštěvy, které zůstanou na den i na noc díky velké společenské zóně, dvěma koupelnám a jedné z ložnic, která na noc ochotně přijme hosty z daleka i z blízka. Ten, kdo se rozhodne pro chatu či trvalé bydlení u vody, s ní má obvykle nadstandardní vztahy. V případě majitele objektu to platí dvojnásob. „Přání majitele a přívržence jachtingu v jedné osobě připomenout interiérem domu plavbu na lodi jsme naplnili lodními podobenstvími. Majitel je člověk spjatý s vodou, a tak v interiéru doplnil materiálové a tvarové náznaky námořní plavby po svém: nátěry modré barvy namíchané v mořských hlubinách, zábradlím v horním podlaží, které dostalo místo minimalistických lanek podvěšené bóje, námořními mapami v modrých rámech. To všechno připomíná, čím je majitel ve svém volném čase živ, co je pro něj důležité…
 |
 |
Ostatně i pro výběr nábytkových kusů se rozhodl sám,“ připomíná Martin Hanták z týmu architektů, kteří mají na svědomí úspěch Chatyokaté. Během rozhovoru vejdeme do koupelny v poschodí. Její interiér ve dřevě patří k lodnímu bontonu, stejně jako přiznaná komínová roura, která přesně doplnila atmosféru kajuty zaoceánské lodě. Označení kajut se konalo vyvěšením mosazných štítků na tmavomodře natřených dveřích. „Zařízení interiéru si majitel přizpůsobil sám. Snad tady chybějí strukturované textilie, hrubé plátno, něco víc z přírodních materiálů… Majitel má však dobrý vkus a k námořnímu životu patří přece i mapy, kapitánské insignie, lana, záchranný kruh.“ zamýšlí se průvodce námořnickým interiérem. Koneckonců ani minimalistický návrh architektury domu si nestěžuje; jemná facka minimalismu jen oživila interiér blízký vodě podle představ kapitána domu.
Jak se stavělo
Konstrukční podstata domu vyrostla z betonového účka přízemí. Ze strany svahu tak architekti vyřešili převýšení jednoho podlaží. Mezi bočními stěnami domu částečně zapuštěného do terénu a opěrnými zdmi se ocitla z jedné strany loděnice, z druhé venkovní schodištní rameno, které spojuje obě úrovně pozemku. Betonové účko zakrývá konzolová deska, která svým přesahem vytvořila prostor pro terasu v poschodí. To vzniklo jako výsledek montované stavby: dřevěné sloupky, dřevěné nosníky a sendvičové panely, v nichž jsou vedeny instalace.
Střechu Chatyokaté přikryl trapézový plech. O prosklení teras se postaralo speciální bezpečnostní sklo. „Původně měla být vrchní stavba o něco užší, ale když jsme chtěli vyřešit všechny komunikační a prostorové požadavky, chata se nám rozrostla v rekreační vilku. Přesto z ní ale vyzývavě netrčí těch 140 m2 obytné plochy, které jsme z pozemku a objemu domu vytěžili,“ vysvětluje Martin, zatímco se v představě snažím dopracovat k metrům čtverečním, na kterých se dá takto pohodlně existovat. Vzápětí se dozvídám: „Chtěli jsme se původně s chatou dostat už v návrhu blíž k vodě. Museli jsme ale dodržet uliční čáru a tvar původní zástavby.“
 |
 |
|
| Do ložnic v poschodí se vystupuje po jednoramenném ocelovém schodišti | ||
Povrchové záležitosti
„Polovina prosklené stěny mezi ložnicí a terasou se měla odsouvat. Skleněné tabule jsou příliš těžké, a tak se otvírá jen část skleněného průčelí. Terasu, podobně jako celou plnou plochu obvodové stěny, chrání a dekoruje obklad z týkového dřeva. Zábradlí kvůli optické lehkosti a průhlednosti konstrukce vytvořili ze skla,“ vypráví o venkovním vzhledu objektu Martin. Aby nebylo příliš dřevěných povrchů, architekti navrhli na samém vrchu průčelí domu nerezový naddveřní pás. Při pohledu z vodní hladiny jeho kovová plocha signalizuje svými odlesky pozici stavby. I takhle může fungovat maják…
Panely, jejichž poslední vrstvu tvoří dýha, působí čistě, luxusně, a přitom nekomplikovaně. Na venkovních površích se v tloušťce pět milimetrů dýhovalo týkem a spojovalo sklářským tmelem, který nyní na venkovní fasádě kreslí jemné přímé linky. „Týkové dřevo se nejprve prezentuje v oranžově žlutém odstínu, později zešedne a splyne s přírodními barvami okolí. Týk má rád vlhkost a hlavně u vody nepotřebuje povrchovou úpravu,“ vysvětluje Martin. Na podlahu teras se z úsporných důvodů použila palubovka z tuzemských jehličnanů.
„V přízemí z interiérové, ale i exteriérové strany jsme chtěli, aby větší část povrchu tvořil pohledový beton. Bohužel ne všude se podařil tak, abychom ho mohli bez rozpaků přiznat. Betonové povrchy, které se nám nelíbily, jsme nakonec natírali šedým nátěrem. Ten spolu se dřevem, jehož povrch postupně přejde do přirozeného šedého odstínu, nejvíc sluší vodnímu prostředí,“ říká o změnách během dokončování stavby Martin.
A pokračuje: „Dřevo patří k lodím a vodě, proto jsme navrhli i vnitřní obklady z přírodního materiálu. Dýhy v místnostech jsou však z ořechového dřeva s výjimkou stropů, kde jsme se nakonec dohodli na sádrokartonových podhledech s bodovým osvětlením. Ty překryly pohledový beton původně navrhovaný na větší ploše,“ s nemalou dávkou lítosti dodává můj průvodce. Přitom se ještě dovídám, že javorový povrch podlah opticky zesvětluje interiér. Co dodat na závěr? Vyřešil to Martin, když doznal: „Ohlasy jsou zatím pozitivní. Dostali jsme další nabídky na podobné realizace. Dočkali jsme se i zájmu ze strany odborníků. Uvidíme, kolik příležitostí k zajímavým projektům ještě náš ateliér dostane…“
Chataokatá
Architektonický návrh: Zuzana Bumbálová, Martin Hanták, Michal C. Hronský, Tibor Andráši
Hlavní dodavatel: SETA, Ing. Ján Šestina (sendvičové panely, obklady, podlahy, schodiště, prosklení, dveře, venkovní terasy)
Realizace: březen 2006–leden 2007
Marína Ungerová
Foto: Martin Hanták, Dano Veselský
