Čínská skládačka sjednotila i nesourodé prvky

Chu-tchung je název pro úzké uličky vymezené v severočínských městech vyplňující prostor mezi tradičními přízemními domky s vnitřním atriem. Kdysi byl Peking složený prakticky pouze z této nepřehledné změti nízkých domků a chu-tchungů mezi nimi, dnes tento druh rezidenční zástavby vytlačují moderní výškové domy. 

Čínské studio ARCHSTUDIO se ale v roce 2018 pustilo do rekonstrukce takového přízemního domku v pekingské čtvrti Dongcheng a v morálně ani technicky nevyhovujícím objektu dokázalo najít místo pro řadu rozmanitých funkcí.  

Architektonické studio dostalo za úkol rekonstruovat tradiční domek na pozemku o rozloze asi 410 m2. Na rozdíl od ostatních s’-che-jüanů – severočínských atriových domků – přišel tento v průběhu svého stavebního vývoje o skloněnou prejzovou střechu. 

Střešní krajina rekonstruovaného domu se skládala z plochých střech v různých výškách, jak si to vyžadovaly výšky pokojů uvnitř dispozice. Atrium bylo kryté skleněnou konstrukcí.

Dle jednotlivých funkcí

Původní dispozice objektu se skládala ze dvou odlišných částí. Obě strany vstupní brány lemovaly jednopokojové cihlové stavby s betonovým stropem. Otevřený prostor mezi nimi nabízel místo k životu osamělému stromu. Hlouběji se pak nacházela budova tvaru U s již zmiňovaným krytým atriem.

Původní uspořádání domu trpělo nevhodnou dispozicí s izolovanými, úzkými pokoji. Stejně tak byla nevyhovující technická infrastruktura a dům byl v celkově zanedbaném stavu. Úkolem architektů bylo vytvořit v místě dynamický prostor, který bude sloužit mnoha funkcím – práci, setkávání s přáteli i bydlení.

Vzhledem k různorodé náplni rekonstruovaného domu a k původní, rozdělené dispozici se architekti rozhodli pojmout svůj návrh jako skládačku jednotlivých funkcí, které jsou samy propojeny trasou vedoucí skrz dům. Ta se sama podobá skládanému a překládanému proužku papíru, protože propojuje jednotlivé úrovně domu, interiér a exteriér, staré a nové.

Stezka, která propojuje

Plochá střecha se nakonec ukázala jako velká výhoda, protože umožnila vytvořit další úroveň obydleného prostoru, který leží v míře otevřenosti vůči vnějšímu světu mezi přísně soukromým, skrytým objemem uvnitř domu a venkovní ulicí. Ze střešních teras je navíc krásný výhled na střešní krajinu historické čtvrti.

Stezka, která propojuje všechny části domu, propojuje také čtyři odlišné dvorky, které do nové dispozice vnášejí světlo a dotek přírody. Každý je svým charakterem jiný – v jednom našel dominantní pozici vzrostlý dřezovec, který byl zachován; úzký průchod u vstupu zdobí bambusové houští; původně zasklený dvůr je otevřen živlům a je prostorem pro vodní zahradu; se sousedním domem propojuje rekonstruovaný objekt světlá jižní zahrada. Návštěvník domu tak prochází proměnlivým prostorem.

Nosné sloupy pro betonovou střechu jsou ukryté ve stěnách těchto pokojů. Mezi střechou a jednotlivými „boxy“ je ponechána mezera, kudy proniká do dispozice denní světlo. Při rekonstrukci byly využívány v oblasti běžné stavební materiály – cihly, šedavé střešní tašky a cementová stěrka.

Střešní terasu pokrývá elegantní a neobvyklé dláždění z recyklovaných prejzových střešních tašek. Ty jsou postaveny tak, aby se na povrchu ukázalo jejich prohnutí a plocha tak volně plynula v různých směrech nenapodobitelným způsobem. 

Betonová střecha byla vybudována přímo na místě, na což v interiéru jasně odkazuje otisk dřevěného bednění v betonovém povrchu. Na stavbu nových pokojů byly použity cihly ze zbouraných domů v blízkosti.