Citlivá rekonstrukce v retro stylu

Pokud toužíme po domě na bydlení či k rekreaci, máme vždy dvě možnosti - investovat do novostavby či koupit starší dům a zrekonstruovat ho dle možností k obrazu svému. Obojí má svá pro a proti. Majitelé domu, do něhož vás dnes pozveme, zvolili druhou možnost a získali příjemné bydlení v klidné lokalitě Lán.

Dům se nachází v okrajové části obce v ulici, tvořené zástavbou rodinných domů, bonusem je blízkost lesa. Se zadáním celkové rekonstrukce objektu, určeného pro víkendové bydlení, se majitelé obrátili na architektonický ateliér kaa-studio.

Celkově nevyhovující dispozice

„Požadavkem investora bylo prověření možnosti přístavby pro zvětšení kapacity domu“, vysvětluje architektka Kamila Holubcová, „a vytvoření odpovídající vnitřní dispozice. Vzhled domu měl v maximální míře zůstat v původním duchu, interiéry si majitelé přáli v retro stylu.

Okolní zástavba, původně snad výstavba jednotného řádu ze 40. až 50. let, je charakteristická vrstvením různých přístaveb a nástaveb k původním domkům, jejichž hmota je v mnoha případech již zcela zastřena. Náš dům zůstal téměř v původní podobě, z tohoto úhlu pohledu byl tedy výjimečný.“

Jde o jednoduchý domek se sedlovou střechou, zvýšeným přízemím a polosuterénem. Obytné podlaží dělila střední nosná zeď do dvou traktů – jižního obytného a severního servisního, k němuž ale přiléhala hlavní část zahrady. Toto řešení bylo velmi nepraktické, neboť dům tak byl směrem ze zahrady téměř uzavřen, jakoby otočen zády.

Naopak před hlavním vstupem bylo novější nehezké zádveří s toaletou a komorou, z něhož se krkolomně vstupovalo přes dvě mezipodesty do hlavního obytného podlaží. V podkroví byl malý pokoj a půda. Dům měl malá okna a ponuré pokoje.

„V návrzích interiéru jsme usilovali o jednoduchost, venkovskou prostotu a funkčnost. Kromě židlí jsme navrhovali téměř veškerý dřevěný nábytek.“

Více prostoru a světla

„V kontextu divokých rekonstrukcí okolní zástavby jsme se rozhodli maximálně zachovat hlavní objem domu v jeho původní „domečkovité“ formě“, pokračuje Kamila Holubcová, „a v jeho původních dispozicích ho také maximálně využít. Se základní hmotou jsme dále pracovali jen na úrovni úprav vnitřního členění prostoru a okenních otvorů.

Obytné podkroví jsme navrhli ve stávajícím objemu, bez vikýřů, s prosvětlením pouze v rovině střechy. Jedinou přístavbou se stala nová dřevěná veranda (či letní vstup), přimknutá k zahradnímu průčelí. Výškový rozdíl mezi vstupy do hlavního obytného podlaží a úrovní zahrady je řešen pomocí terénních valů/kopců, zpevněných lomovým kamenem.“

Bylo zbouráno původní nevyhovující zádveří a vchod do domu byl přemístěn do pozice původní koupelny, díky tomu lze do domu vstupovat přímo v úrovni zvýšeného přízemí. V přízemí byla po vybourání příček ponechána pouze zmíněná střední nosná zeď a schodiště, došlo tak k rovnoměrnějšímu uspořádání pobytových prostor a k jejich propojení s hlavní zahradou.

V severním traktu domu vznikla obytná kuchyně se vstupem na verandu, do jižního pokoje pak byla situována ložnice s velkou koupelnou. V podkroví získali majitelé po odstranění příček původního pokoje větší otevřený prostor.

Díky změně dispozice vstoupily do fasád nové stavební otvory a byly zrevidovány a lokálně upraveny původní okenní otvory. V jižní fasádě bylo vybouráno pásové okno na celou šířku objektu, dům tak získal více slunce a kontakt s lesem přes ulici. Podkroví, orientované na sever, bylo prosvětleno pásem velkých střešních oken, otevírajících prostor do zahrady a výhledům na lánský horizont.

„Blízkost lesa a dva staré smrky v předzahrádce jsou pro místo, kde dům stojí, signifikantní. Chtěli jsme, aby dům přijal barvu lesa, fasáda je tedy tmavě šedohnědá.“

Při rekonstrukci byly používány materiály a řemeslné zpracování odpovídající kontextu původního domu, tedy klasická cihla a omítka, a dále kámen, dřevo a keramika.

Foto: Tomáš Dittrich
Text: Dana D. Daňková