Dědeček by svou chatu už nepoznal, Vranovskou přehradu ale zdobí

Od roku 2002 se studio Prodesi profiluje na poli dřevostaveb. Jejich aktuální realizace, svou rozlohou nevelká chata stojící na břehu Vranovské přehrady, je pak čistou esencí dovedností, které architekti za posledních 20 let vypilovali k dokonalosti. Posuďte sami.

Vodní dílo usazené na řece Dyji, Vranovská přehrada, zrcadlí modř nebe hladinou od roku 1934. Boom rekreační zástavby na pobřeží ale zažila až o třicet let později. A právě během této přílivové vlny nových objektů lemujících strmé břehy zde zakotvila i malá chata, kterou před nedávnem vyzískal dědictvím po svém dědečkovi současný majitel.

Příjemné vzpomínky na minulost a celkově atraktivní místo podtrhovali její hodnotu, na níž ji ubíralo celkové provedení a patrné stáří materiálu. Po konzultaci s architekty tedy padlo rozhodnutí o tom, že na profilu někdejší stavby, v souladu se stavebními předpisy pro tuto lokalitu, vznikne chata nová. Modernější, propracovanější, ovšem se stále totožnou atmosférou poklidného hájemství celé rodiny během dovolených.

Nevybočit ze základů

Zádrhel tu samozřejmě byl, a ne jeden. Základy vykreslovaly v terénu 5,8 × 5,8 metrů, což by při jednopodlažní dispozici kvalitě sezónního nebo víkendového bydlení moc nenahrávalo. Příhodnost umístění objektu v dotyku s kolísavou vodní hladinou pak vyvažovala komplikovaná situace přímo za chatou. Ztrácela se v lese a mezi kmeny natěsnaných stromů nebyl dostatek manipulačního prostoru pro rozsáhlejší aktivity. A samozřejmě, protivou byla i topografie příkrého terénu.

Svah podél břehu je tu spíše strží. Zápas se tu vedl na různých úrovních: v designu nového tvaru stavby rostoucí z původních základů; v návrhu zakázkového interiéru, kde záleželo na každém centimetru místa a samozřejmě i na úrovni logistiky konstrukce, při níž musela být většina materiálu dopravena a usazena manuálně. V Prodesi naštěstí dřevostavbám opravdu rozumí, takže se tu podařily zúročit skutečně všechny komplikující aspekty místa, a přetavit je v klady.

Chata, která voní dřevem

Nynější provedení, díky fasádě z opalovaných a olejem ošetřených modřínových prken, chatu příjemně anonymizuje na pozadí rozrostlé vegetace. Konstrukce se opírá o stabilní prvky z masivních CLT panelů, jimiž ke světlu pronikají okna, zasazená do modřínových rámů s izolačním trojsklem. Dřevem tu voní každý detail. Šambrány kolem oken vytváří modřínová prkna s přírodní lazurou a syrovost přírodního materiálu se krásně přenáší i do interiéru.

Dveře z bezfalcových smrkových biodesek, stejně jako obklady stěn a stropů. Zakázkový kuchyňský nábytek a vestavěné prvky jsou z MDF. Celek díky tomu vypadá jako zabydlená kajuta říčního parníku. A byť se tu mezi dvěma podlažími pohybujeme na ploše pouhých 43 metrů čtverečních, dřevo i okna absorbují pocit stísněnosti a nahrazují jej komfortem.

Ani centimetr navíc

Architektka Klára Vratislavová, která za projektem spolu s Pavlem Horákem stojí, k realizaci podotýká: „Patro jsme vymýšleli naruby, jinak, než jak je zvykem. Nejdříve vznikaly potřebné prostory pro ložnice a pak jsme střechu okrajovali tak, aby celková hmota domu byla co nejmenší.“ Tento tvůrčí postup vysvětluje atypický tvar střechy (její hranoly musely být upravovány na CNC fréze). A stejně tak i zázrak na malém prostoru, kterého tu jsme svědky.

Dovnitř se vešlo vše potřebné: kombinovaná jídelna a obývací pokoj s krbem, vše nabízející velkorysý výhled na vodní hladinu, prostorné zádveří s lavicí k přezouvání a úložným místem, koupelna, samostatná toaleta, komora, technická místnost. Do patra se pak přesunuly dvě ložnice a šatna.

Při hezkém počasí se tu ještě otevírá prostor terasy (s dřevníkem zasazeným do svahu), paluba s posezením mezi břízami a kameny vyskládané kotviště, které dostupnou plochu k nenáročné rekreaci násobí. I když tu po původní dědečkově chatě nezůstalo prakticky nic, výhledy a atmosféra příjemného místa pro trávení rodinné dovolené zůstaly zachovány.