Domov pro červeného trilobita

Klasická řadovka dobře ví, že její hlavní úlohou je příliš nevybočovat. Ukrytá mezi stejně „uvědomělou“ zástavbou na sebe nijak neupozorňuje. Tváří se skromně a v koutku duše si přeje, aby ji někdo vyzval k tanci a učinil z ní nezaměnitelný originál. Rekonstrukce rodinného domu na Bílé Hoře splnila sen jedné průměrné řadovce a učinila z ní stavbu, která se výrazně odlišuje od okolních domů.

Hlavní vstup se na první pohled tváří jako mladší sourozenec ostatních domů. Jistá podobnost je zachována, ale nová fasáda prozrazuje, že se zde odehrála určitá změna. Další známkou toho, že je v tomto domě něco jinak, jsou vstupní červené dveře s kajutovým okénkem. Rudá barva dveří, jejich průzor a bílý odstín fasády naznačují hlavní témata interiéru – lehkost, transparentnost a kontrast. Bílá barva s červenými akcenty udává charakter domu již od zápraží. Až druhá strana objektu více upozorňuje na přestavbu, která zde proběhla.

Architekt Petr Vágner nevyložil všechny trumfy naráz. Jako návštěva jsme vpluli do prostoru, od kterého jsme neočekávali příliš převratné změny. V domě jsme pak ale velmi záhy narazili na místa, která by kdokoliv jen velmi těžko připsal běžné řadové zástavbě ze 70. let minulého století.

Dráždivá červená provokuje nevinnou bílou
Že se jednalo o změny velmi zásadní, prozrazují fotografie původního stavu na straně 13 a 18. Hlavnímu předsevzetí architekta – otevřenému a modernímu prostoru – padly za oběť především dříve hojně oblíbené příčky. Ponechány byly pouze obvodové a nosné zdi. V přízemí tak vznikl otevřený obytný prostor s krbem částečně propojený s kuchyní. Ten se přes velkoformátové prosklení otevírá v celé své šířce do zahrady.

Původní koncepce řadovky počítala s přízemím jako prostorem, kde se přijímaly návštěvy – v patře se pak žilo a bydlelo. Napovídá tomu kuchyň situovaná v patře domu. Jedinou výsadou přízemí byla v minulosti společenská místnost s krbem, která je nyní ještě rozšířena o kuchyňský prostor a zmiňovanou zimní zahradu.

Ačkoliv barevnému řešení interiéru vévodí především bílá polární bouře, typický ráz mu vtiskla až pověstná třešinka ve formě červených akcentů. Nábytek je převážně bílý, doplňují ho přírodní odstíny krémové, béžové a hnědé, což v prostoru rozehrává hru světel a stínů promítanou přes konstrukci zimní zahrady. Tento neutrální podklad nechává vyniknout všem červeným detailům.

Jen několik kroků od vchodu spatřujeme snad nejvýraznější atribut červeného kosmického věku: konstrukčně odlehčené schodiště, které svými tvary připomíná páteř trilobita otištěnou v kameni. Touha po odlehčeném a volně plynoucím prostoru vedla majitelku k touze po skleněných schodech. Dalším přáním majitelky bylo bodové osvětlení ve stupních, které by schodiště osvětlovalo v noci. Do průsvitného materiálu by se ale jen stěží schovala instalace vedení, navíc by tak výrazně narostly náklady. Dřevěné červené stupně se nakonec staly velkou devizou; nejenže splnily všechna přání majitelky, ale staly se přímo maskotem domu. Zavěšení schodiště na táhla a lehké nerezové zábradlí prokázaly ideálu lehkosti a odhmotněné konstrukce tu nejlepší službu.

Ženské tělo zakleté do křesla
Zimní zahrada, která se stala živoucí součástí domu, dodala obývacímu pokoji větší rozměr. Sounáležitost s exteriérem a zahradou je velkou devizou tohoto rodinného domu. Prostor díky tomu vypadá nejen velkolepěji, ale i vzdušněji. Tuto atmosféru umocňují skleněné dveře a lakované vestavné skříně po jejich stranách. Detaily, jako je například transparentní konferenční stolek, ještě více rozvíjejí téma propustnosti a průchodnosti jednotlivých zón. Centrální osvětlení je vyřešeno závěsnou rampou, která vcelku střídmě pojatý interiér okořeňuje špetkou extravagance.

Pozornost návštěvníků upoutá portrét majitelky od malířky českého původu Alexandry Paříkové a organicky tvarované křeslo Up 5 navržené Gaetanem Pescem, které se vydatně podílejí na popové atmosféře šedesátých let. Nápad na podobiznu majitelky v obýváku vznikl na popud architekta Petra Vágnera a jeho ženy Lucie. Sama majitelka se zdráhala v domě umístit vlastní portrét. Obraz tomuto místu propůjčuje sympatický individuální rozměr. Nebyla to jediná záležitost, ke které se paní domu nechala přesvědčit, a rozhodně jí nelituje. Dalším takovým doporučením bylo například již zmíněné schodiště a spolu s ním ostatní červené detaily v domě.

Přezdívka Donna nebo La Mamma určená křeslu Up 5 napovídá, že hlavní inspirací při jeho navrhování byly ženské křivky. Při bližším prozkoumání linií musíme dát Gaetanu Pescemu za pravdu. Před námi jako by skutečně sedělo ženské torzo: rohy hlavové opěrky formují poprsí, které přechází v ploché břicho, klín a pokrčená kolena. Podnožka Up 6 je ke křeslu připevněna šňůrou – pro jedny může symbolizovat vězeňskou kouli, pro druhé pak muže ležícího u ženiných nohou. Současná reedice této ikony z konce šedesátých let dokládá aktuálnost a nadčasovost provedení. Křeslo z polyuretanové pěny s žerzejovým potahem si sobecky uzurpuje veškerou pozornost. Ačkoliv se jedná o prvek dominantní, v domě má určitě své místo a stává se vyhledávaným zejména ve chvílích odpočinku či posezení s přáteli. 

Červené signály nalezneme i v kuchyňském a jídelním koutu. Šestice bílo-červených židlí nenásilně stvrzuje toho ucelené téma. Jídelní stůl v bezprostřední blízkosti celoskleněné plochy zimní zahrady zprostředkovává spojení s exteriérem i v zimních měsících. Pro venkovní stravování v letním období je určena prostorná terasa, která vede k mírně svahovité zahradě. Hygienicky čistá bílá linka s drobnými kovovými úchyty koresponduje s představou lékárenského zařízení. Naopak protější část kuchyňské linky v tmavohnědém provedení poukazuje na přítomnost přírodních tónů v celém domě. Kromě potřebného kuchyňského náčiní je v závěsných skříňkách se skleněnými dvířky elegantně ukrytá i digestoř.

Minimalismus s lidskou tváří
Pří výstupu do patra máme jedinečnou možnost vyzkoušet stabilitu schodiště zavěšeného na táhlovém systému. Zatímco z podhledu jsme měli možnost prohlédnout si konstrukční prvky, z patra při pohledu dolů obdivujeme jeho šroubovitou formu.

Bělostná a jednoduše zařízená ložnice nám stejně jako kuchyňská linka v přízemí připomene lékařskou profesi majitelky. Bodová světla umístěná v podhledu opakují motiv závěsné rampy z obývacího pokoje a kopírují šikmý tvar střechy. Červenobílé téma opět připomíná obraz s rostlinným motivem umístěný nad postelí. Červené tóny v této bílé záplavě působí jako ostré probuzení ze snu. Starý balkon nahradilo francouzské okno s kovovým zábradlím, které je v jedné rovině s fasádou a je možné z něj sledovat dění v zimní zahradě. 

Rozvody pro vodu a elektřinu posloužily stejně dobře původní kuchyni, jako nynější prostorné koupelně. Boxy s matným sklem, které zakrývají intimní zóny, připomínají převlékací kabiny na pláži. Písková barva obkladů tuto plážovou vizi ještě více umocňuje. V původním půdorysu nebyl žádný z pokojů opatřen vlastní koupelnou. Na toto praktické řešení přišla řada až nyní a majitelka si jej nemůže vynachválit.

Krátkou exkurzí po zahradě naše návštěva na Bílé Hoře končí. Dojmy z tohoto neobvykle řešeného místa mě přivádí na myšlenku, že existuje mnoho domů, které se snaží návštěvníky oslnit všemi možnými i nemožnými prostředky. Jedny z nich chtějí zúčastněné „dostat“ kumulací (ne)smyslných předmětů, které zastupují obyvatelovu povahu a zájmy. Druhé se naopak vezou na módní minimalistické vlně a pečlivě střeží osobnost svého uživatele. Jejich hlavním mottem je Hlavně držet jazyk za zuby!

My jsme však navštívili dům, který je jiný. Odosobněný a často pouze jen přejímaný minimalismus je na tuto vilu krátký, stejně jako prvoplánovost suvenýrů z dalekých i méně exotických cest. Jeho obyvatelka se v něm nebrodí záplavou dekorativních předmětů a doplňků. Domov, který jsme navštívili, představuje vřelou variantu jednoduchého stylu a přes všechny minimalistické detaily zůstává věrný svému majiteli.

Původní stav
Přízemí:
1 – předsíň, 2 – sklad, 3, 4 – garáž, 5 – WC, 6  – koupelna, 7 – společenská místnost s krbem
Patro:
1, 2 – průchozí pokoje, 3 – ložnice, 4 – prádelna, 5 – WC, 6 – koupelna, 7 – obývací místnost, s kuchyňským koutem

Oproti původnímu půdorysu se kuchyň přestěhovala do přízemí a podle moderních nároků
na bydlení je částečně propojena s obývací místností.

Nový stav
Přízemí:
1 – předsíň, 2 – sklad, 3 – garáž, 4 – WC, 5 – obývací místnost s krbem, a zimní zahradou, 6 – kuchyň
Patro:
1 – menší pokoj, 2 – větší pokoj se sprchou a WC, 3 – ložnice s francouzským oknem, 4 – koupelna s WC

Rekonstrukce řadového rodinného domu na Malém Břevnově
Architekt: Ing. arch. Petr Vágner, AI – DESIGN, s. r. o.
Spolupráce: Tomáš Slovik, Tereza Tejkalová
Investor: soukromá osoba
Realizace: 2009
Zastavěná plocha: 150 m²
Užitná plocha: 255,7 m² + 15,7 m² vestavěná garáž

AI – DESIGN je architektonická kancelář působící v odborných kruzích již od roku 1995. Studio, které vede Petr Vágner a Eva Jiřičná, se zabývá komplexní podobou zakázky – od návrhu až po vybavení interiéru. Za řešení Hotelu Josef byla AI – DESIGNU udělena Grand Prix Obce architektů v roce 2003 a další významná ocenění za jiné realizace v následujících letech. Při své práci klade AI – DESIGN důraz na jednoduchá a elegantní řešení, světlo a barvu v architektuře, jasný výraz a dokonalou funkčnost.

Zuzana Hošková
Foto: Dano Veselský, AI – DESIGN