Ark Shelter je útočištěm v divočině. Své obyvatele překvapuje pohodlím

Touha zmizet někam před hlučnou a uspěchanou civilizací? V dnešní přetechnizované době jistě občas osloví každého. Jenže kde najít takové ideální útočiště, aby vás lidé, e-maily a telefonní signál nezastihly? Na to Ark-Shelter, autorský projekt stejnojmenného studia, odpověď nedává.

Zato vám garantuje, že v libovolném místě, které si pro sebe coby útočiště v divočině vyberete, strávíte čas v poklidu a přiměřeném komfortu.

Čtyřicet metrů čtverečních se nemusí zdát dost, ale Michiel De Backer a Martin Mikovčák, hlavní architekti studia Ark-Shelter, vás rádi přesvědčí o opaku. Jejich verze obytné buňky, pracovně nazvaná „into the wild“, je totiž věrná svému jménu i tradici, které oba projektově nadaní tvůrci v roce 2014 položili základy.

Vychází z teze, že požadavek na osobní pohodlí nemusí být zastíněn menším užitným prostorem. Protože chytrá organizace takového prostoru napomáhá uživatelskému komfortu, bez ohledu na jeho výměru. Koneckonců, kdo potřebuje velké místnosti, když se mu z prosklené stěny obývacího pokoje otevírá pohled na celý svět?

Přírodě blíž, ale techniky se nezříká

Ark-Shelter neskrývá ambice zprostředkovat lidem prožitek z divočiny v té nejryzejší podobě. Což současně obnáší potřebu odrušit to, co by od ní jen zbytečně odvádělo pozornost. Proto skladba celého modelu pro divočinu vyniká až skandinávským minimalismem a syrovou povahou zdůrazněných materiálů.

Bělenými smrkovými biodeskami v interiéru a externím fasádním obkladem ze smrkového dřeva, natřeného na černo. Neméně sympatické pak je i to, že autoři projektu už dávno překonali dimenzi čtyř stěn a chápou celý black box v rozměru všech pěti stran fasády. Takže i strop/střecha tu hraje dost podstatnou roli v tom, jak se objekt otevírá do okolí.

A další překvapení pak čekají uvnitř této nenápadné stavby, anonymně usazené v terénu. Plocha interiéru totiž přechází postupně do pěti sektorů, různých zón, jež volně korespondují s obalem fasády a komunikují s vnějším prostředím. Výsuvné prvky, sklopné dveře v rozích boxu, vytváří členění, jež umí oddělit jednotlivé programové funkce, ale nebere jim to hlavní – přímý kontakt s okolní přírodou.

Ark-Shelter je přitom vybaven velmi technologicky propracovaným systémem, jež na bázi údajů ze série vnitřních a externích senzorů rozhoduje o dodatečném vytápění a proměnách osvětlení v jednotlivých partiích a vytváří tím velmi příjemnou a pohostinnou atmosféru, byť na omezeném prostoru.

Cesta do světa pohodlí

Místo a jeho nedostatek bývá u řady projektů limitujícím faktorem, ale architekti ze studia Ark-Shelter s tím problém nemají. Po letech testování se na omezené a pro ně důvěrně známé ploše „dobře zabydleli“. Už vědí, co a kam dát. A to dodává jejich modelu velmi hravé vyznění a vysoce-funkční vyznění.

Nepříjemně stinný úsek za vstupní zónou opticky zvětšuje vsazený stropní světlík a příliv světla do interiéru pokračuje skleněnou stěnou. Čelní okno se zase stará o dostatek světla v místě vsazené kuchyňské linky. Její úsporné provedení takřka nepostihnete, protože se netísní.

Na opačné straně pak stojí ložnice. Ovšem bez postele, jen s vířivkou. Lože se ze stropu spustí až na noc. Chcete si odpočinout i přes den? Je tu zóna pro denní relax, jen na první pohled neviditelná, vyvýšená nad běžnou provozní úroveň. Může sloužit k pozorování oblohy, meditaci, protože prosklením nese nebe nad hlavou. Jak se do ní dostat? Skrytý žebřík je na vnitřní straně dveří-šatníku.

Uzavřené zadní partie přízemí pak nesou koupelnu se sprchovým koutem a toaletu. Je tu tedy vše, co je k odpočinku zapotřebí. Ne vždy je to na první pohled patrné, ale přijde to za vámi ve správný čas. Proto je Ark-Shelter zdrojem velmi příjemných překvapení.

Provozně může být řešen jako ostrovní jednotka i alternativní obydlí připojené na sítě. Zbývá tedy vyřešit jediné – kam jej usadíte? Kde je ta divočina, budete trávit čas odpočinkem v lůně přírody? To už ale musíte vyřešit sami. Architekti z Ark-Shelter se postarají o vše ostatní.