Dřevo potřebuje hloubkovou ochranu

Pevnost, vysoká nosnost, dobrá opracovatelnost, průvzdušnost – to je jen několik z celé řady charakteristik, které ze dřeva dělají univerzální materiál pro využití ve stavebnictví a nábytkářství. Právě organický původ dřeva, který mu propůjčuje množství unikátních vlastností, je zároveň i jeho největší slabinou.

Běžně používané druhy dřevin je potřeba ošetřit pro zvýšení jejich odolnosti proti různým mechanickým, biologickým a fyzikálním vlivům. Způsob ošetření dřevěné konstrukce nebo dřevěného prvku závisí na jeho funkci, prostředí, ve kterém se nachází, a zatížení, kterému musí odolávat. Dřevo je potřeba chránit především před nasáknutím vodou, která způsobuje velké objemové změny a zároveň vytváří podmínky pro rozšíření hub a plísní. Neméně zákeřný může být i dřevokazný hmyz a účinky UV záření. Dřevo v interiéru se povrchově upravuje hlavně proto, aby se zvýšila jeho tvrdost, zjednodušila jeho běžná údržba a zlepšily estetické vlastnosti.

Hloubkovou ochranu zabezpečí impregnace
Prvním krokem při ošetření dřeva je hloubková impregnace, která dřevu dodává hydrofobnost, fungicidní a insekticidní účinky a ochranu před UV zářením. Impregnační prostředek se nanáší jen na zdravé, suché a vyzrálé dřevo a jeho účinnost je dlouhodobá. V zásadě se impregnace vykonává pouze jednou, při prvním ošetření dřeva. V případě renovací starších dřevěných konstrukcí, které nebyly nikdy impregnovány nebo impregnační látka již ztratila účinnost, se tento nátěr nanáší po důkladném odstranění všech předešlých nátěrů a odstranění nemocných a ztrouchnivělých částí dřeva ještě před tmelením. Aby se zvýšila účinnost, impregnační látky se mohou nanášet dvakrát. Aplikují se štětcem a válečkem. Z hygienických důvodů se pro interiérové prvky používají vodou ředitelné impregnační přípravy. Na dřevo vystavované povětrnostním vlivům se doporučují syntetická napouštědla, na která lze následně nanést i vodou ředitelné nátěry. Pro tento účel lze použít i fermež, ta však zanechává mastný povrch, což snižuje přilnavost dalších nátěrů a nehodí se pro použití v interiéru. Pevnost a únosnost dřeva jsou přímo úměrné jeho zdraví. Proto je potřebné impregnací ošetřit i ty konstrukční prvky ze dřeva, které zůstávají skryty.

Krásu dřeva zvýrazní lazury
Jsou-li konstrukční prvky ze dřeva součástí interiérového nebo exteriérového designu budovy (sloupy, části, krovu, pergoly, zábradlí a podobně), případně jsou-li vystaveny opotřebení, je třeba je dále ošetřit. Pro přiznání a zvýraznění krásy dřeva jsou ideální průsvitné lazury, které bývají v nabídce jako bezbarvé nebo v různých barvách – obvykle v oblíbených odstínech dřevin. Lazury vytvrzují povrch dřeva, zvyšují jeho odolnost proti zašpinění a zároveň zvýrazňují kresbu dřeva. V nabídce jsou syntetické i vodou ředitelné lazury v matném, polomatném či lesklém provedení. Rozlišujeme tenkovrstvé a tlustovrstvé lazury. Nanášejí se ve dvou až třech vrstvách.

U syntetických lazur je důležité dodržet 24hodinový odstup mezi jednotlivými nátěry a u lazur ředitelných vodou alespoň šestihodinový. Tenkovrstvé lazury se obvykle nanášejí štětcem; při nanášení první vrstvy se musí přebytečný nátěr, který nevsákl do dřeva, utřít hadříkem nebo houbičkou. Tlustovrstvé lazury lze aplikovat i válečkem nebo stříkáním. Důležitým krokem je jemné přebroušení povrchu (ve směru vláken) před nanášením následující vrstvy. Zvýšenou pozornost je potřeba věnovat koncům latěk, respektive dřevu v příčném řezu, kde je dřevo háklivější na vlhkost.

Barevné nátěry překryjí nedokonalosti
Dokonalejší uzavření pórů dřeva a ještě důkladnější vytvrdnutí dřeva zaručují laky, které mohou být průsvitné nebo barevné. Jako vrchní barevné nátěry na dřevo, které úplně překrývají jeho strukturu a kresbu, je možno použít různé univerzální barvy. Lakování je běžný způsob povrchové úpravy dřevěného nábytku, schodů, dřevěných obkladů, zábradlí, oken, dveří a podobně. Na rozdíl od lazurování nabízí širší, pestřejší a výraznější škálu barev.

V interiéru by se měly používat ekologické a nezávadné barvy a laky rozpuštěné ve vodě, které neobsahují těkavé organické látky. Do exteriérových podmínek jsou vhodnější syntetické nátěry, které lépe odolávají proměnlivým povětrnostním podmínkám a UV záření. Jako podklad se v jedné až dvou vrstvách aplikuje základní barva, která se vyznačuje vysokou krycí schopností a dobrou přilnavostí. K jejím výhodám patří, že rychle schne a při nanášení na svislé povrchy nestéká. Další vrstvu je možno nanést po 5 až 12 hodinách. Předtím se však doporučuje povrch jemně přebrousit, aby se zabezpečila dokonalá přilnavost vrchního nátěru.

Vrchní barva se rovněž nanáší v jedné až dvou vrstvách (celkový počet vrstev by měl být alespoň tři); opět je potřeba dodržet časový odstup 24 hodin u syntetických a 6 hodin u vodou ředitelných barev. Barvy lze nanášet štětcem, válečkem nebo stříkáním. V nabídce jsou i speciální nátěry – například nelepivý lak na okna, laky na dřevěné podlahy, vypěňovací protipožární nátěry a podobně.

Zaoblené tvary, profilové lišty se nejsnáze obrousí smirkovou hubičkou s pružným papírem.	Tmel se nanáší na poškozené místo, nechá se zatvrdnout a potom se zabrousí načisto.
Důležité je přebrousit celý povrch natírané plochy. Na dokonale hladký povrch spotřebujete méně barvy.	Dřevo před nátěrem přetřete vlhkým hadříkem a po uschnutí jemně přebruste. Tak odstraníte i vlákna dřeva, která by mohla při kontaktu s barvou vystoupit na povrch.

Olejování a voskování
Voskování a olejování patří k nejméně invazivním i z ekologického hlediska velmi šetrným způsobům ošetřování dřeva. Je však třeba počítat s tím, že takováto úprava je již definitivní, protože mastný povrch dřeva se nedá lazurovat ani lakovat. Olejování nebo voskování se musí obnovovat jednou až dvakrát ročně. Tato úprava se nejčastěji používá k ošetření zahradního nábytku z tvrdého dřeva. Mezi našimi dřevinami se k výrobě zahradního nábytku nejčastěji používá akát. Exotičtějším, ovšem už i u nás tradičním materiálem je dřevo týkové, jež samo o sobě obsahuje olej, který ho dostatečně chrání před vlivy prostředí. Jeho opakované ošetřování olejem je pouze estetickou záležitostí, protože neošetřené týkové dřevo má tendenci měnit barvu a šednout. Tekutý vosk nebo olej se nanáší na očištěné a oprášené dřevo štětcem, houbičkou nebo hadříkem, přičemž funguje zároveň jako impregnace i jako povrchová úprava. Přebytečný nevsáknutý přípravek je potřeba z povrchu utřít. Po ošetření trvá 12 až 14 hodin, než vosk nebo olej dokonale vsákne a nezanechává při kontaktu žádné stopy.

Na první nátěr použijte řidší barvu, která pronikne do povrchové vrstvy dřeva, a vytvoří tak základ pro finální vrstvu neředěným emailem.	Mezi jednotlivými nátěry po vytvrdnutí přebruste předcházející vrstvu brusným papírem s jemnější zrnitostí. (bauMax)

Renovace dřevěných povrchů
V případě renovace starších, viditelně poškozených dřevěných prvků je obnova nátěru o něco komplikovanější.

První krok spočívá v odstranění všech starých vrstev nátěrů a následné náhradě poškozených částí. Staré nátěry lze odstranit zbroušením, opálením, respektive seškrabáním barvy změklé po ohřátí teplovzdušnou pistolí nebo po použití odstraňovače nátěrů. Ztrouchnivělé nebo škůdci napadené části dřeva je potřeba vyříznout s přibližně pětimilimetrovou rezervou a chybějící části nahradit buď vlepením kousku dřeva, nebo vyplněním tmelem.

Pro zvětšení objemu a dosažení příbuzné barevnosti je možno do tmelu přimíchat jemný dřevní prach z broušení. Aby tmel nepraskal, nanáší se v tenkých vrstvách, vždy až po zaschnutí předcházející vrstvy. Tmelit se začíná až po impregnaci. Vytmelený povrch se zarovná přebroušením. Na dřevo opravované tmelením je nejlepší použít krycí barvu, která dokonale schová všechny estetické nedostatky opravovaného dřevěného povrchu.

TEXT: Renáta Balogová
Foto: bauMax, Finesa