Dřevodom

Ačkoli si na tomto domě už pochutnalo několik časopisů o bydlení, nebylo lehké odolat. Hlavně když se toho tolik navyprávělo a napsalo o pravidlech nízkoenergetického stavění, o situování domu, o tom, jak co nejvíce přizpůsobit projekt pohybu slunce na obloze a využít pozemky na jižních svazích.

Chtěla jsem se podívat a spolu s fotografem s odstupem času zdokumentovat, jak se daří domu, který porušil psaná pravidla, a přece se svým řešením blíží nízkoenergetickým stavbám. „Objekt sice nesplňuje přísné limity na nízkoenergetické bydlení, ale v rámci možností jsme ho postavili jako energeticky úsporný dům. Topí se u nás elektrokotlem v přízemí, máme instalované radiátory a v poschodí podlahový konvektor.

Když se více ochladí, poslouží oheň v krbu,“ vysvětluje majitelka. Za teplejšího počasí větrají i okny. Jinak si pochvalují, že rekuperační jednotka spojená s řízenou ventilací je uchránila hlavně na jaře před prachem a nálety pylu.

Dům naopak
Reliéf terénu a orientace svahu předurčily architekturu a uspořádání interiéru. Výrazným prvkem stavby jsou vodorovná a atypicky rozhozená okna po severní fasádě. Tu obložili modřínovým dřevěným svislým obkladem. Desky modřínu bez povrchové úpravy chrání všechny čtyři stěny domu. Jisté je, že časem pochytí stříbřitou šeď, která objektu pomůže splynout s nedalekým lesním porostem. Obklad z betonových tvarovek zase chrání obvodovou stěnu tam, kde dům zapouští kořeny do svahu. Pod modřínovým pláštěm se skrývají dvě podlaží zkonstruovaná a postavená odlišným způsobem. Na spodní část domu, kterou vyzdili z keramických tvarovek, postavili montovanou dřevěnou konstrukci způsobem two by four.

Silueta domu splývá se svahem díky pultové střeše sehrané rovnoběžnou linií se sklonem terénu. K rovnoběžkám se přidal i přístupový chodník. Nyní si tři rovnoběžky – chodníku, svahu a střechy – spolu běží směrem k hřebeni vršku. Od východu i západu se k domu sbíhají opěrné zídky vystavěné z kusů žuly dovezené z libereckého kamenolomu. Jižní průčelí se otevřelo světlu a slunci.

Přes velkou zasklenou plochu vysunulo obývací zónu až na terasu, která dřevěnou plošinou vrůstá do svahu. Sklon pultové střechy potažené titanzinkovým předzvětralým plechem umožnil domu, aby nasával sluneční energii z jižní strany přímo do prostorného obývacího pokoje. V otevřeném celku se spolu s obývacím pokojem ocitla i pracovna. Pohled toho, kdo sedí za pracovním stolem, může spočinout na krajině za okny v rohu místnosti. Ta jsou osazena vedle sebe, jedno obráceno na severovýchod, druhé na sever.

Netradiční rodinný dům
Někdo ho potměšile přirovnává k malé vodárně, jiný k meteorologické stanici. Jednoduchou siluetou provokuje ty, kdo si zvykli na tradiční a někdy až kýčové stavby. Znalí poměrů se diví, proč majitelé navzdory tomu, že vlastní rozlehlý pozemek, osadili svůj dům na jeho okraji. „Nechtěli jsme velké sídlo, které by dominovalo nad okolím. Těšili jsme se na výhled, na stromy pod námi a na domov, který by nás nezatěžoval starostmi s udržováním velkého obytného prostoru. Hodně cestujeme a domů si přijdeme odpočinout. Pan architekt Balda měl tehdy za sebou první realizaci rodinného domu. Líbila se nám nejen ona, ale i jeho porozumění pro náš omezený rozpočet a nápad postavit menší dům na severním svahu,“ přemýšlí o svém rozhodnutí majitelka.

Dům vplynul přímo do strmého svahu. Zabořil se do něj jižním průčelím až po paty horního podlaží. Ze svahu je proto možné vstoupit do domu jak z prvního, tak i z druhého podlaží. Oficiálně sice jde o bezbariérový přístup, ale obě úrovně v interiéru domu spojilo poměrně strmé schodiště, které majitelé přece jen využívají častěji než přecházení z jednoho podlaží do druhého okolním terénem. Jsou mladí, nestěžují si. Schodiště se v projektu rýsovalo velkolepěji, výstup mohl být méně namáhavý.

„Během hrubé stavby stavební firma nedodržela rozměry otvoru mezi podlažími, a tak se do konstrukce schodů pustil náš děda. Vyprojektoval, vypočítal a postavil vzdušné schodiště bez podstupnic. Nechtěla jsem příliš hmoty v malém prostoru,“ vzpomíná dále na peripetie během stavby, zatímco scházíme do přízemí domu.

Stěny chodby zdobí malby na skle, prostor svítí v oranžových tónech. Čtvero dveří postupně otevíráme a nahlížíme nejprve do technické místnosti, potom do ložnice, o níž majitelka tvrdí, že na lepším místě nemohla být. Ona i syn, který má pokoj vedle, rádi spí v chladnějších místnostech. Proti ložnici a dětskému pokoji jsou dvě koupelny: dámská a pánská. Umístění ložnice a dětského pokoje je v rozporu s běžnými zvyklostmi v přízemí. Takto mohly být orientovány na chladnější severozápad a severovýchod.

Mají to v rodině 
Architekt Balda už svým dílem ovlivnil životní styl této rodiny. První dům se zatravněnou střechou navrhl pro bratra majitelky. Věděla tedy, co může čekat a co ji nemine, když svěří architekturu domu odborníkovi. Jiné to však bylo se zařízením interiéru.

„Rozmístění oken v hliníkových rámech, tvar půdorysu podlaží včetně dispozice místností tvořily rámec zařízení nábytkem. Industriální prvky, kovové doplňky a velká míra čistých linií vyplynuly ze samotného projektu. Výběr nábytku na míru, materiálů a neutrální barevnosti stěn, podlah a velkých kusů nábytku jsou dílem majitelky. Ta si z bytu ve městě přinesla část technického zařízení. Ze zkušenosti už věděla, že příliš funkcionalismu, kovu a čistých ploch pro ni nevytvoří pocit domova.

Potřebovala interiér zateplit dřevěnou masivní podlahou z bíleného dubu, akcenty zelené a hnědé na doplňcích. Keramikou a malbami na sklo, které by si nevybrali stoupenci purismu, zjemnila svoje bydlení. „V prostředí určeném architekturou jsem se zařídila podle vlastního výběru.

Kromě sedačky je veškerý nábytek zhotoven na míru od firmy Kapek z Nového Města pod Smrkem. Tyto plastové židle na lehkých kovových nožkách čekaly na mě, až si je najdu. Teď se tu vyjímají u tvarově jednoduchého jídelního stolu. Stěny a velké plochy jsem nechtěla zahlcovat barvami. K pestrosti interiéru postačí barevné polštáře, plastiky, obrazy (bude jich víc), několik drobností a samozřejmě příroda za okny. Vždyť právě kvůli ní jsme se sem přestěhovali.“

Když se se stavbou začínalo, návrh a dispozice domu měly postačovat pro matku s dítětem. Nyní si zde našli své pohodlí dva dospělí a dítě. O návštěvy není nouze. Nejvíce si domácí užijí dětských hostů z města. Bude se přistavovat. Přístavek – herna pro syna a spol. – vyroste pravděpodobně jako bublina přisátá k západní fasádě, tedy tam, kde je dnes svislé okno dětského pokoje. Majitelka tvrdí, že přístavby a kůlny patří ke koloritu venkova, tak proč nepřistavět něco zajímavého ve spolupráci s architektem…

Půdorys 1. NP: 1 – vstup do domu 2 – komora se sklepem 3 – technická místnost 4 – ložnice 5 – dětský pokoj 6 – koupelna a WC 7 – WC pro pány	Půdorys 2. NP: 1 – vstup do domu 2 – vstupní hala s šatnou 3 – kuchyň 4 – jídelna 5 – společenská zóna 6 – pracovna 7 – terasa
Jižní pohled	Severní pohled
Západní pohled	Východní pohled

Dům ve svahu v číslech
Cena: 2 100 000 Kč
Zastavěná plocha: 62 m²
Obytná plocha: 87 m²
Počet podlaží: 2
Dispozice: 3 + 1
Výstavba: 2006–2007
Materiál: keramické tvárnice v přízemí, dřevo v poschodí
Střecha – pultová střecha pokrytá titanzinkovým plechem
Plášť – odvětraná fasáda z desek z modřínu
Ocenění: 3. místo v roce 2006 v soutěži Rockhouse – český nízkoenergetický dům za kompaktnost řešení ve ztížených podmínkách a snahu o důsledné stavebně-energetické řešení
Projekt: Ing. arch. Vladimír Balda z architektonické kanceláře TUL 

Marína Ungerová
Foto: Dano Veselský