Dům na Staré Červené Vodě vnáší do Jeseníků mile lidskou vizi poklidného důchodu

Kdo nikdy neměl sen, tomu se žádný splnit nemohl. Jenže sen mít a odkládat jeho naplnění? To můžete dělat klidně celý život. Dobře si toho byli vědomi i klienti brněnského studia TŘI.ČTRNÁCT architekti, kteří se rozhodli, že už nebudou dál otálet. A konečně vymění městský byt v paneláku za pohodu venkovského domu s pořádnou zahradou.

Svět kolem nás je plný kompromisů. Proto postarší manželé, kteří už dávno vypustili z rodného hnízda čtyři děti, nechtěli činit další. Dům ve Staré Červené Vodě, na samém cípu Jeseníků při polských hranicích, který si vybrali k další etapě života, nyní zcela naplňuje jejich dlouho odkládané představy o zaslouženém klidu.

Hlavní obytnou částí tu je nepodsklepené stavení s poměrně skromnou výměrou 66 metrů čtverečních, trochu nápadné ostře zkosenou sedlovou střechou, dřevem dominujícím štítům a kamenivem, pronikajícím ven z fasády.

Recyklace materiálu i úcta k minulosti

Právě tento působivý dialog přírodních materiálů vypovídá mnohé o zdejší minulosti, jež v tomto cípu Sudet nepatřila k nejradostnějším nebo nejsnazším. Domy ale nejsou lidé, a toto stavení nese stopy značné řemeslné zručnosti jeho někdejších tvůrců. Stálo tu bydlení hospodáře, chlév a stodoly.

Architekti se rozhodli část těchto objektů zachovat, recyklací zužitkovat materiál pro stavbu zídek a ponechat tak autentické ladění staveb. Vyplatilo se to, protože například hrubě žulové stěny stodoly pořád odráží sílu a stálost přečkávající věky.

Původní obydlí, zbudované z opuky a kotovic, tolik štěstí nemělo. Obyvatelé toho ale želet nemuseli, protože místo něj jim architekti vytvořili působivé bydlení, dřevostavbu, v moderním a úsporném nízkoenergetickém standardu. Který po funkční stránce již brzo doplní solární panely instalované na střechách.

Tento objekt byl chytře vsazen mezi původní žulové stěny stodoly, jen mezi novou a rostoucí konstrukcí byla zachována provětrávaná mezera, překrytá oplechováním.

Jak se tu stavělo?

Narazíme tu na přehlídku tradičních, ale osvědčených řešení. Karbonizaci (opálení) smrkové fasády ohněm, hliněné omítky, které výtečně absorbují vzdušnou vlhkost. Dodatečné vyzdění obvodových stěn nepálenými cihlami, jež zvyšují schopnost stavby udržet si teplo.

Celý trámový systém (zbudovaný z KVH řeziva) byl utvářen s minimem spojovacích materiálů. Kompaktnost a tepelně-izolační vlastnosti stavby pak podtrhuje izolační vrstva foukané celulózy. A jak je řešený interiér? Jednou z prvních otázek k řešení tu byla otázka potřebné kapacity.

Domeček pro poklidné stáří

Lidé s přibývajícími lety nežádají mnoho, ale potřebují, aby se k tomu mohli dostat. Proto se podstatné programové prvky obydlí přesunuly do přízemí, jako preventivní řešení možných komplikací s omezenou mobilitou. To že se tu dá otočit s vozíčkem, koupelna může být dovybavena podpůrnými prvky a přízemí je cele bez prahů, není malování čertů na zeď.

Na nejistou budoucnost se vyplatí myslet. Do podkroví se pak daly umístit pokoje určené hostům a návštěvám. Čtyři odrostlé děti, nebo jejich vnoučata, sem klidně mohou zavítat pod jednu společnou střechu.

Dispozičně je tedy přízemí řešeno „pro rodiče“ a nachází se tu vše potřebné: zádveří, koupelna, technická místnost, obývací pokoj s jídelnou a kuchyní a ložnice. Schodištěm vzhůru se pak dá propracovat k dvěma hostinským místnostem a šatníku, který slouží jako univerzální sklad.

Je to malé a hezké. A zahrada? Ta je rozdělena na dvě části. Okrasnou (s bazénkem pro děti) a užitnou, se záhonky a ovocným sadem. Tady ještě čeká obyvatele ještě spousta práce. Ale o tom to je. Takhle totiž vypadá jejich splněný sen.