Nezdolná dřevostavba na vltavské hrázi bude slavit 103 let
Dřevěná loděnice Českého Yacht Klubu na konci navigace pod pražským Vyšehradem na pravém vltavském břehu je dobře známá. Z obou vltavských břehů přitahuje pohled její mohutná hmota a temná fasáda s bílými okny a nápisem na střeše. Jak ale vypadá tato památkově chráněná dřevostavba z roku 1912 uvnitř?
Předností dřevostavby je rychlá výstavba. Platilo to i před 103 lety, kdy na kose poblíž pravého vltavského břehu v pražském Podolí vyrostla dřevěná klubovna a loděnice Českého Yacht Klubu. Stojí na exponovaném místě, vystavená povětrnostním vlivům včetně povodní a je důkazem trvalosti staveb na bázi dřeva. Přitom stavba měla od počátku punc stavby dočasné – a tak kdykoliv mohla být na pokyn pražské radnice stržena.
Vchod do loděnice – až sem k podlaze sahala při povodních roku 2002 voda, zatímco celé spodní podlaží pod horní hranou hráze bylo zaplavené.
Střecha horního patra nad mansardami. Velká bílá smaltovaná písmena jsou původní z roku 1912.
Hotovo za čtvrt roku
I když se začátkem 20. století dřevostavby ve městě nepovolovaly vzhledem k nebezpečí požáru, loděnice dostala zelenou díky své pozici na navigaci obklopené ze tří stran vodou. Stavitel Ferdinand Šamonil vytvořil čtyřpodlažní celodřevěnou sloupkovou konstrukci s oboustranným obložením palubkami.Jako izolace prostoru mezi palubkami se použily piliny. Dřevostavba vyrostla na betonových patkách ukotvených v hrázi navigace. Spodní podlaží kopíruje bok hráze, je umístěno pod úrovní jejího vrcholu. Jachtaři získali stavební povolení v březnu 1912, v červenci byla už loděnice kolaudovaná jako provizorní stavba. Až v 90. letech se stala stavbou trvalou a od roku 2008 je stavbou památkově chráněnou.
Stará, původní podlaha pamatuje členy klubu, jako byli Karel Kramář a Alois Rašín.
Přístavba – zasklená veranda na šikmých vzpěrách se vznáší téměř nad hladinou řeky.
Nikdy nevyhořela a odolala všem povodním
Loděnice stojí nad hladinou, ve vlhku, prošla povodněmi a přitom je její dřevo stále poměrně zachovalé. Budova je tak kvalitně provedena, že i když při povodni roku 2002 bylo zaplaveno celé jedno podlaží, stavba podstatně neutrpěla. Zajímavé je, že se budova už od svého počátku naklonila a je nakloněná dosud – když člověk stojí třeba na schodišti v horním patře, cítí se trochu jako na lodi – celá budova je nepatrně, ale citelně nakloněná směrem k východu. Aby náklon nepokračoval a budova se stabilizovala, byla ještě v roce 1912 zpevněna trámovou konstrukcí v 1. nadzemním podlaží.
Dřevěný lustr v klubovně je zdobený stejně jako trámy a přístěnné konzoly.
Stropní trámy a přístěnné konzoly sloupů mají sešikmené a červeně kolorované hrany.
Fasáda nezapře svou dobu vzniku
Hladká tmavá fasáda je zdobena geometrickým vzorem z profilovaných latěk a špalíků, které svou zelenou barvou narušují temnou plochu domu. Členové klubu postupně celou fasádu natírají. První nátěry se zřejmě prováděly teplou fermeží, v dalších desetiletích se o kvalitě nátěrů mnoho neví a dnes se pracuje s ekologickými nátěry.
Výzdoba fasády je jednoduchá dřevěná. Plasticky soustružené dřevěné zelené kostky spolu se zelenými laťkami tmavou hladkou fasádu dynamizují a dávají jí punc začátku 20. století.
Zachovalé původní interiéry
V prvním nadzemním podlaží se nachází loděnice, depozitáře pro výcvik, sociální zázemí a u vchodu takzvaná denní místnost. Nad schodištěm s původním zábradlím se vchází ve 2. nadzemním podlaží do klubovny, kanceláře a zasklené verandy – přístavby otočené na řeku. Klubovna je velká dochovaná zasedací síň s ostěním a kazetovým stropem Stropní trámy a secesní přístěnné konzoly mají zkosené, červeně polychromované hrany a tyto jednotné červené prvky najdeme také na dřevěných lustrech.
Důkladné zpevnění budovu stabilizuje.
V zasedací síni, klubovně a dalších prostorách se zachoval původní nábytek z počátku 20. století a meziválečného období. Do nejvyššího podlaží pak vede zajímavé dvojité schodiště; po obou stranách úzké chodby se vchází do místností – mansard, které využívají jednotliví členové klubu.
Vnitřní prostory budovy jsou nevytápěné kromě kluboven, kde se topí v kamnech na dříví.
Text a foto: Alena Gembalová
