Nízkoenergetické dřevostavby
Nízkoenergetické stavění se dnes stalo jakýmsi zaklínadlem a také heslem na propagačních letácích. Ale kolikrát mají takováto hesla skutečný obsah? Jak pečlivě jsou takové domy navrhovány a stavěny? Do jaké míry jsou investoři takovýchto staveb dostatečně poučeni? O tom bychom se mohli rozepisovat poměrně zeširoka, a tak se podívejme na to, jak zabezpečit skutečný obsah slovu nízkoenergetický v kombinaci se slovem dřevostavba.
Nízkoenergetická samozřejmost?
Moderní dřevostavby jsou často považovány za synonymum ke slovům nízkoenergetický či pasivní. Ale toto spojení není automatické, i když logické. Technologie dřevostaveb je technologií moderní, která již svými základními charakteristikami aspiruje na jednu z nejvhodnějších technologií pro nízkoenergetické či pasivní stavění. A v kombinaci s dalšími ekologickými aspekty staveb s použitím dřeva je toto směrování ještě zřetelnější. Takovým aspektem je bezesporu malá energetická náročnost na výrobu dřevěných nosných prvků. Tato nízká potřeba se prolíná celým životním cyklem, a to nejen vlastní nosné kostry, ale případných dalších stavebních materiálů na bázi dřeva, které můžeme s výhodou při výstavbě použít (tepelné izolace, konstrukční desky, fasádní obklady). Zároveň bychom měli mít na zřeteli, že pokud jsou nám podobné ekologické koncepty blízké, tak bychom je neměli nabourávat například tím, že budeme jednotlivé materiály dovážet na stavbu přes polovinu zeměkoule. Není nic smutnějšího, než obložíte-li si nízkoenergetický dům exotickou dřevinou, navíc ilegálně vytěženou.Koncepce
Hlavní charakteristikou dřevostaveb (a dnes již poměrně obligátní) je vkládání izolace i mezi nosné prvky dřevěné kostry. Tím se dosahuje větší podlahové plochy při stejných obvodových rozměrech stavby. Ale tento aspekt sám o sobě zdaleka nestačí k tomu, abychom se mohli nastěhovat do nízkoenergetické dřevostavby. Jako architekt se musím při své práci na zadání investora vždy podívat z nadhledu a zvážit všechna hlediska. Také je vždy při zadání stavby ideální mít rozmyšlenou koncepci domu vzhledem k úsporám energie a systému vytápění. Pozdější změny a přeprojektovávání stavby je nejen nákladné, ale často také vede ke kompromisům. Je tedy dobré již na začátku zvážit, jakých ambicí chceme dosáhnout. Ideální je základní rozvahu učinit již při výběru pozemku.
Krok první: Vztah k pozemku
Pokud se jako investor rozhodneme postavit si nízkoenergetickou moderní dřevostavbu, tak bychom měli již při výběru pozemku brát na zřetel několik základních kritérií. Bohužel pokud budeme vybírat pozemek v některé z nově vznikající lokalitě na okrajích měst a přilehlých vesnic, tak často narazíme na naprosto nevhodnou parcelaci, kde je v lepším případě zhruba polovina pozemků nevhodná pro výstavbu nízkoenergetického či pasivního domu. Uvědomme si, že budeme-li stavět dům s ambicemi v oblasti úspor energií, tak budeme pravděpodobně chtít dům hlavními prosklenými plochami orientovat k jihu. Ideální je proto mít přístup a příjezd na pozemek ze severu (případně z východu či západu). Tak se nám otevře možnost situovat dům nejblíže severní straně a zahradu na jih. Otevřená (prosklená) jižní fasáda nám v zimě zajistí příjemné tepelné zisky. Pro letní měsíce nesmíme však naopak zapomenout na stínicí prvky.
Krok druhý: Tvar
Dalším krokem by měla být volba tvaru a základní koncepce domu. Je všeobecně známo, že ideálním tvarem je koule, která pokud je zahrabaná pod zem, je tím naprosto nejideálnějším řešením. Avšak zkuste bydlet v kouli pod zemí. A tak je ideálním tvarem kompaktní krychle nebo kvádr. Samozřejmě že v rámci koncepce domu není třeba se tímto tvarem vázat – již samotné rozhodnutí postavit si nízkoenergetický rodinný domek není vlastně příliš šťastné. Pro nízkoenergetickou výstavbu je vhodnější koncepce řadových domů či obytných bloků (bytových domů) než výstavba individuální, neboť na jednu bytovou jednotku připadá nepoměrně menší ochlazovaná plocha obvodového pláště. Ale vraťme se k tomu, že není potřeba se naprosto vázat k jednoduchému elementárnímu tvaru stavby. Je to jen jakési doporučení a podpůrný prostředek pro dosažení optimální spotřeby energie. Je známo mnoho zdařilých příkladů nízkoenergetických či pasivních domů, které nerezignovaly na zajímavou hmotovou koncepci. Mnoho takových staveb samozřejmě nalezneme například v Rakousku.
Krok třetí: Technologie
Máme-li definovaný základní tvarový koncept a umístění na pozemku, je ideální doba pro výběr stavební technologie. Pokud se bavíme o nízkoenergetickém domě jako o dřevostavbě, tak pravděpodobně zvolíme jako technologii systém sloupkový „two by four“ nebo moderní roubené stavby realizované pomocí technologie nosných masivních vícevrstvých panelů (např. KLH). Moderní technologie již dřevo využívají v menší míře než například tepelné izolace. Přesto i v tepelných izolacích máme možnost zvolit materiály na bázi dřevní hmoty, konopí či ovčí vlny.
U sloupkové konstrukce vkládáme izolaci mezi nosnou kostru, u masivních vícevrstvých panelů (například KLH) zase využijeme pohledové dřevo a možnosti tenčí skladby u stropů. Obě tyto technologie jsou pro nízkoenergetické stavění vhodné a také se hojně využívají. Volba srubové stavby se z pohledu dnešních požadavků na obálku budovy jeví jako přinejmenším sporná.
Krok čtvrtý: Dispozice
Pokud jsme zvolili technologii, tak se můžeme vrhnout do vlastního návrhu stavby. Jak se říká, tak inspiraci se meze nekladou, ale mějme na paměti, že právě návrh domu v sobě již bude mít pevně zakódovány některé vlastnosti, které nebude lehké později měnit. Nezapomínejme na správné zónování dispozice: k chladné severní stěně umístíme nevytápěné nebo méně vytápěné prostory jako jsou sklady, spíž, technická místnost či šatna. A směrem na jih budeme situovat místnosti obytné a pobytové.
Krok pátý: Vytápění
Dalším zásadním tématem bude jistě správná volba systému vytápění. V dnešní době máme nepřeberné množství možností a systémů, ve kterých je těžké se vyznat. Pokud budeme chtít dodržet až mýtickou hranici měrné potřeby tepla na vytápění na metr čtvereční a rok, tak nás s největší pravděpodobností nemine instalace systému se zpětným získáváním tepla – rekuperace. Kromě vlastní vzduchotechniky budeme zcela jistě také hledat nejlepší řešení pro zdrojovou část vytápění (příp. chlazení) a také řešení ohřevu teplé užitkové vody. Výčet alternativ je snad nekonečný a není třeba se nedat tímto výčtem ohromit a nechat se jím zmást. Vždy bychom měli mít snahu o optimální návrh řešení minimálně v poměru výkon a cena. Uvědomme si, že již stavbou moderní dřevostavby máme velmi dobrý základ pro úspory energií a není tedy nutné za každou cenu instalovat ten nejsofistikovanější systém na trhu. Jeho návratnost může být pak sporná. Neméně důležitým tématem je také regulace systému vytápění a jeho programovatelnost v čase.
Krok šestý: Vlastní návrh stavby a realizace
Již při projektu je potřeba dbát v rámci řešení detailů, na jejich správný návrh. U dřevostaveb je nezbytné vždy přemýšlet o krok napřed a v širších souvislostech. A tak již při návrhu statiky přemýšlíme o tom, jak bude provedena parozábranná nebo parobrzdná vrstva. Jak a kudy budou vedeny instalace. Obecně je navrhování dřevostaveb zcela odlišné od jiných technologií. Již základní koncepce navrhování, která znamená, že se na nosnou konstrukci následně navěšují (z interiéru i exteriéru) další funkční vrstvy, je odlišná například od zděných technologií. Projekt dřevostavby si často vyžádá větší měřítko a velké množství dopodrobna rozpracovaných detailů.
Součástí projektu je také stavebněfyzikální posouzení jednotlivých skladeb a případně detailů. Obzvláště u dnes moderních, difuzně otevřených systémů je tato část klíčová. Sledujeme difuzi vodních par a samozřejmě eliminujeme tepelné mosty. Tepelnětechnické výpočty pro moderní dřevostavby jsou zpravidla velmi příznivé, dokonce příznivější, než jsou doporučené normové hodnoty. V rámci stavební fyziky a také projektu je nezbytná správná volba konkrétních materiálů (ideálně včetně specifikace výrobce). Praxe ukazuje, že jsou mezi výrobci a jejich produkty velké rozdíly, a tak například desky OSB je nezbytné v difuzně otevřeném systému, kde plní mimo jiné také parobrzdnou funkci, naprosto přesně definovat.
Již v rámci projektu se zvažuje, jakým způsobem bude zajištěna neprůvzdušnost objektu. I když pro nízkoenergetické stavby nejsou jasná striktní pravidla, tak se můžeme setkat s požadavkem na provedení blower door testu (testu průvzdušnosti budov – pozn. red.). Ale i bez tohoto požadavku je nezbytné se vzduchotěsností zabývat. V moderní dřevostavbě používáme velké množství těsnicích materiálů. Máme speciální pásky na přelepování spár OSB desek v difuzně otevřeném systému. Existují speciální pásky na zajištění vzduchotěsnosti spojů mezi dřevostavbou a základovou deskou (jak v exteriéru, tak v interiéru).
Používáme také prvky na ošetření prostupů instalací (samolepicí průchodky). Neméně důležité jsou také připojovací spáry výplní otvorů (okna a vstupní dveře), kde opět aplikujeme speciální pásky, které se ideálně lepí ještě před montáží oken na jejich rámy. Všechny tyto „vymoženosti“ jsou nám však k ničemu, pokud nedokážeme ohlídat provádění těchto vyspělých technologií přímo na stavbě. Špatně ošetřená lepená plocha (např. zaprášená) může význam pásek naprosto zdevalvovat.
Moderní dřevostavba je technologie poměrně náchylná na případné chyby v projektu či na stavbě. Proto všichni odborníci doporučují svěřit návrh i realizaci specializovaným architektonickým či projekčním ateliérům a neméně specializovaným realizačním firmám.
Krok sedmý: Život jednoho domu
Ve chvíli, kdy máme postaveno a jsme čerstvě nastěhováni do moderní nízkoenergetické dřevostavby, tak nemáme ještě zdaleka vyhráno. Stále ne každý si uvědomuje, že svým chováním, návyky a způsobem užívání výrazně ovlivňuje funkčnost a úspornost své domácnosti. Také volba spotřebičů výrazně ovlivňuje celkovou spotřebu elektrické energie. Není nic smutnějšího, než když si do nízkoenergetického nebo pasivního domu neinstalujete jedinou úspornou žárovku nebo si nakoupíte samé neúsporné domácí spotřebiče, které navíc necháte v stand-by režimu pomalu, ale jistě otáčet elektroměrem. Pokud svým chováním nenarušíme základní koncept a filozofii stavby, tak se můžeme těšit na spotřebu energie na úrovni zhruba jedné poloviny až jedné třetiny na rozdíl od standardní stavební produkce. V řeči čísel jsou to minimálně stovky, ale zpravidla spíše tisíce korun měsíčně. Což můžeme například brát jako příjemný bonus pro snížení zátěže z hypotéky.
Ing. arch. Pavel Horák, Prodesi|Domesi
Foto: archiv autora
