Povodně a různé technologie stavění – dřevostavby
Jak obstojí technologie moderních dřevostaveb při povodních a jak je na tom v porovnání se zděnými stavbami? Jakou technologii výstavby zvolit v oblastech, kde hrozí zatopení? Jak postupovat v případě, že se povodeň dřevostavbou přehnala?
- nerespektují se zásady výstavby v územích ohrožených záplavami,
- stavba je zrealizována podle všech protipovodňových pravidel a regulativů, a přesto je zasažena povodní.
Porušení zásad výstavby
V prvním případě majitelé nemovitostí vědomě či nevědomě nerespektovali zásady výstavby v územích ohrožených záplavami, především kótu hladiny 100leté vody a další pravidla, nebo dokonce stavěli v místech, kde je dnes výstavba zakázána právě z důvodu existence velkého rizika povodní.
Nejúčinnější ochranou proti povodni je nestavět v záplavových oblastech, případně vyhovět všem požadavkům z hlediska ochrany proti povodni, a to zejména a celkem logicky výškou umístění úrovně podlahy prvního nadzemního podlaží.
V tomto prvním případě je problém složitější a jeho řešení bývá obvykle dražší. V případě rozsáhlejšího poškození nebo úplného zničení domu doporučujeme realizovat nový dům se spodním podlažím jako záplavovým (funkce garáže, sklad, letní společenská místnost, fitness apod., tj. s minimem nábytku a hodnotných věcí). Je-li tedy opětovná stavba domu na takto rizikovém pozemku jediné přijatelné řešení, dům se tak rozdělí na zatopitelnou a „suchou“ část. Tehdy je nejrozumnější zvolit železobetonový skelet založený na základových roštech, tj. jednotlivé patky sloupů jsou spojeny, což významně posílí odolnost budovy v případě návalové vody. Toto podlaží je buďto zcela otevřeno (beze stěn), nebo jsou obvodové stěny zrealizovány z nějaké lehké technologie, například právě z jednoduché dřevěné konstrukce tak, aby výplňové stěny v případě náporu silné přílivové vlny neohrožovaly statiku celé budovy tím, že tvoří plochu, na kterou směřuje tlak vody. Výplňové stěny buď odolají a po odtoku vody se provede vysušení konstrukce, nebo se od zbytku konstrukce oddělí a neohrozí statiku celé budovy. Rovněž je důležité myslet na odvodnění po opadnutí hladiny. Především se jedná o vhodně zvolené odtokové otvory, případně o odtokové kanály zakončené přečerpávací šachtou.
Na takto provedeném prvním podlaží (nebo suterénu) je třeba stavět další podlaží především s ohledem na co nejmenší hmotnost zvolené technologie, neboť při ohrožení únosnosti základové půdy, což je při větší povodni velmi časté, hrozí pohyb v základové spáře. S každou další tunou hmotnosti se toto riziko zvyšuje. Proto platí tato zásada: stabilní nosné konstrukce s minimální plochou v záplavovém podlaží a lehčí stavba dalších podlaží. Na nosnou konstrukci skeletu v záplavovém podlaží lze kromě železobetonu doporučit i dřevo, zejména v případě obecně nízké únosnosti základové spáry. Kromě toho že je taková konstrukce levnější než železobeton, vyhoví i z hlediska rychlého vyschnutí, neboť jednotlivé konstrukční profily vyschnou při krátkodobém zatopení díky jejich subtilnosti rychleji než beton (pochopitelně za předpokladu jejich odkrytí). Samozřejmě je nezbytné v případě volby dřeva důsledné šikmé ztužení dřevěného skeletu a také jeho důsledné ukotvení k základovému roštu (hlavně proti vytrhnutí – nadzvednutí konstrukce). Taková konstrukce vykazuje potom mnohem větší statickou odolnost proti dynamickému namáhání než klasický stěnový systém, obdobně jako je tomu například při zasažení stavby zemětřesením.
RD Domesi – Horní Maxov. Na tomto objektu je navrženo (a v současnosti realizováno) horizontální dřevěné obložení z modřínových prken se zkosenou hranou. Díky absenci pera a drážky je umožněno velmi snadné rozebrání a výměna prken, což se jeví jako ideální pro záplavové oblasti. (foto/vizualizace: Prodesi|Domesi)
–>–>
Zasažení staveb, které s povodní „počítají“
Jinou problematikou je druhý případ, kdy byla stavba zrealizována podle všech protipovodňových pravidel a regulativů, a přesto je zasažena či ohrožena povodní. V takovém případě by totiž případná povodeň neměla mít pro objekt ničivé následky a měla by ho zasáhnout jen okrajově nebo do nízké úrovně záplavové vody.
Nyní rozeberme tento druhý případ, kdy je stavba zasažena záplavou menšího rozsahu, do nižší výšky nebo se jedná o stavbu v území s nízkým rizikem povodně, přesto však existujícím.
V tomto případě bychom doporučili stavbu opět posadit co nejvýše – ne za cenu drahých opatření, postačí násep a vyšší rozdíl úrovně nadzemního podlaží a okolního terénu. Někdy i 10 cm zabrání rozsáhlým škodám. Z tzv. klasických technologií nejsou vhodným materiálem pro stavbu nosných konstrukcí nasákavé materiály, které obtížně a dlouho vysychají. Takže si škrtněme děrované cihly, zejména ty lehčené, stejně jako lehčené plynosilikáty. Pro domy z těchto materiálů znamená i malá povodeň velký problém, neboť i po dlouhém vysychání trvá problém zápachu vlivem zachycení nečistot a škodlivin uvnitř struktury zdiva. Snad jedině cihly plné, pokud se pro ně rozhodneme a mají výrobcem garantovanou velmi malou nasákavost, mají šanci při krátké povodni obstát.
Nejvhodnější z „těžších klasických“ materiálů vychází nutně již jednou zmíněný železobeton, protože je možno do něho přidat přísady zajišťující jeho vodotěsnost, navíc na rozdíl od stěny z plných cihel má homogenní strukturu, takže riziko rozpadnutí stěny vlivem například týdenní povodňové hladiny zasahující konstrukci je mnohokrát menší. Ovšem sám železobeton pro obytnou stavbu nepostačí (tepelná izolace), a tak je třeba při návrhu venkovních i vnitřních vrstev sendviče zohlednit jejich snadnou rozebíratelnost. Například do exteriéru je do záplavových oblastí zcela nevhodnou venkovní povrchovou úpravou omítka. Je nasákavá a například i zasažení do malé výšky znamená často rekonstrukci velké části nebo i celé plochy omítky z důvodu pohledové stejnorodosti, napojení vrstev a podobně. Naopak velmi vhodné jsou palubkové obklady, v případě venkovních deskových obkladů je třeba volit ty s téměř nulovou nasákavostí a rozumné je zvolit horizontální skladbu desek, aby v případě zničení vodou nebylo nutno měnit desky na celou výšku podlaží.
Takže z klasických materiálů je nejvhodnější pro stavbu domu v záplavové oblasti železobeton. Jeho nevýhodou je vyšší cena a za určitých podmínek v těchto případech je jeho nevýhodou také vysoká hmotnost.
Dřevostavby a povodně
Přejdeme-li některé speciální technologie, které jsou vhodné a použitelné za předpokladu, že vyhoví ve všeobecných aspektech zmíněných výše v tomto článku, dojdeme ke dřevostavbám.
Nevhodné jako dřevostavby do povodňových oblastí jsou sruby pro svou velkou hmotnost a objemové změny a dřevostavby s parozábranou (folií), protože se špatně vysoušejí. Za předpokladu splnění některých níže uvedených pravidel představují moderní dřevostavby s difuzně otevřeným systémem jednu z nejvhodnějších technologií pro realizaci staveb v záplavových oblastech. Difuzně otevřená konstrukce nemá parozábranu, pouze parobrzdu, tj. vrstvu s nižším difuzním odporem než parozábrana, ale ještě dostatečnou pro zachycení prostupu nasycených vodních par do konstrukce. Zjednodušeně nemá taková konstrukce stěny dřevostavby žádnou PVC nebo ALU fólii, místo ní se použije například OSB deska.
Za touto vrstvou pak již nesmí následovat žádná vrstva s vysokým difuzním odporem (například opět OSB deska nebo difuzně nepropustná omítka, například akrylátová), aby se případná vlhkost v konstrukci neuzavřela. Hlavní výhoda takovéto difuzně otevřené skladby spočívá právě v tom, že vlhkost, která by se v konstrukci objevila, během určitého období v závislosti na jejím množství a na venkovních podmínkách z konstrukce opět odejde směrem do exteriéru. Takováto skladba dřevostavby má obecně větší šanci vyrovnat se s krátkodobým zatopením než konstrukce, do které se voda rovněž snadno dostane, ale potom je problém s jejím vysušením. Voda či vlhkost jsou totiž uzavřeny mezi dvěma zcela neprodyšnými vrstvami, což vždy zákonitě vede k rychlé degradaci výplňových materiálů v dřevěné konstrukci, ale co je závažnější, může díky plísním a hnilobě velmi rychle dojít k degradacím na nosné konstrukci objektu.
Skladba obvodové stěny tloušťky 293 mm
15 mm GKF 1 ×15 (PATRO GKB 1 × 12,5)
50 mm rošt pro SDK, tl. 50 mm
tepelná izolace ISOVER PIANO, tl. 50 mm
10 mm mezera
15 mm záklop z OSB desek P+D, tl. 15 mm
s prolepením spár, lepicí páska FO314, š. 50 mm
120 mm KVH řezivo 60 × 120 mm – sloupek
minerální izolace čedičová ORSIL UNI tl. 120 mm
13 mm difuzní dřevovláknitá deska DHF
60 mm minerální izolace fasádní tvrzené kolmé vlákno ORSIL NF
10 mm silikonová tenkovrstvá omítka weber.pas silikon, tl. 1,5 mm
Jak postupovat po povodni
Téměř vždy je nutné hned po opadnutí vody rozebrat konstrukci stěny a odkrýt hlavní dřevěnou nosnou kostru. Tím může velmi rychle dojít k vysušení dřeva a po jeho napuštění ochrannými prostředky proti houbám, plísním a baktériím je možno konstrukci opět zaklopit, většinou samozřejmě novými materiály.
Pokud se z ekonomických důvodů rozhodnete použít v maximální možné míře stávající materiály, je to možné jen s největší opatrností a až po úplném vysušení, a především po důsledné chemické ochraně proti hnilobě, plísním a bakteriím, pocházejícím ze znečištěné vody. Takovou obnovu navíc neumožňují všechny materiály, například nelze znovu použít sádrokarton nebo dřevěný deskový materiál (nabobtná a zkroutí se). K obnově jsou využitelné tepelné izolace, venkovní palubkový obklad včetně laťování nebo například difuzní fólie. Dřevěnou nosnou kostru lze zaklopit, až když vlhkost ve středu profilů nepřesáhne v žádném místě 18 %.
Pozor ale na klasické vlhkoměry, které měří pouze povrchovou vlhkost. Vlhkost je proto potřeba měřit například přes zatlučený hřebík, který vede elektrické impulsy až ke středu profilu. I po opětovném zaklopení je však potřeba sledovat stav vlhkosti v konstrukci a po nějaké době provést kontrolní sondy do konstrukce, zda je vše v pořádku a v konstrukci není přítomná plíseň nebo hniloba. Fázi vysoušení lze v případě vysoké vlhkosti venkovního prostředí provést směrem do interiéru, kdy ponecháme venkovní zaklopení (jako dočasnou ochranu, později bude nutno demontovat i je) a v interiéru použijeme vysoušeče.
I když tento postup vypadá na první pohled složitě, je třeba vzít v úvahu, že zničené jsou pouze výplňové materiály, a to dokonce někdy ne zcela, a nosná kostra odolá za předpokladu správného postupu obnovovacích prací v podstatě vždy. Právě to je nejzásadnější přednost oproti zděné stavbě, kdy je zasažena homogenní, prakticky nerozebíratelná nosná konstrukce. Tam je situace, zejména u více nasákavých stavebních materiálů, mnohem složitější, proto ponecháme konkrétní rady odborníkům specializujícím se na oblast vysušování zděných staveb.
Ještě jedna praktická rada, která platí pro všechny typy staveb. Ke konzultaci, jak postupovat při obnově stavby, přizvěte kromě odborníků na vysoušení také statika a projektanta, který stavbu projektoval.
Doufáme, že výše uvedené informace vám pomohou odstranit následky povodně u vaší dřevostavby a že je využijí rovněž ti, kteří se chystají stavět v oblasti, kde riziko povodní potenciálně hrozí. Přejeme vám všem, koho letošní povodně zasáhly, mnoho síly a pevné vůle!
TEXT: Ing. arch. Václav Zahradníček
Autor působí v architektonickém studiu a realizační firmě Prodesi|Domesi, kde se aktivně zabývá návrhy a realizacemi moderních dřevostaveb (www.domesi.cz).
Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.
