Realizace srubových staveb – kanadských srubů
Za posledních deset let se konečně i v našich zeměpisných šířkách začínají objevovat v hojnějším počtu „konkurenti“ tradičních českých roubených staveb – kanadské sruby. Jejich pozitivní vlastnosti a neustálé prohlubování technologie při jejich zhotovování nabízejí možnou alternativu příjemného bydlení.
Jejich historie sahá o několik set let zpět a přivádí nás do Kanady, země nehostinných přírodních podmínek a prapůvodu této technologie stavění. Zlatokopové si sruby stavěli z kvalitního cedrového dřeva, tradičního stavebního materiálu, jehož vlastnosti – hustota a odolnost proti biotickému i mechanickému poškození – jsou v porovnáním s naším smrkem nebo borovicí velmi rozdílné. I přes tento handicap ale splňuje srub z domácích dřevin požadavky nejenom na dobré tepelněizolační vlastnosti, ale také na dobré statické a elastické vlastnosti objektu. Se stavbami ze dřeva se setkáváme na všech pěti kontinentech, dokreslují ráz krajiny a život v nich je příjemný, zvláště pokud mají jejich obyvatelé problémy s alergií, astmatem nebo se prostě necítí dobře v bytě z panelů a podobně.
Srub ze smrkového dřeva
Smrkové dřevo má velmi výhodné vlastnosti pro opracování, proto se také stal smrk naším nejrozšířenějším stromem. Smrkové dřevo je měkké a poměrně lehké, dlouhovláknité, přitom ale velmi pružné, pevné a dobře štípatelné. Dobře se řeže, hobluje, frézuje, klíží, moří, natírá a barví a poměrně málo se bortí a sesychá. Při dodržení všech zásad při stavbě srubu a následné průběžné péči se jeho trvanlivost dá počítat na staletí. Tepelněizolační vlastnosti dřeva jsou dobré; podélné spoje srubu se navíc vyplňují ovčí vlnou, jejíž izolační vlastnosti posunují tepelný odpor k příznivým hodnotám.
V létě je ve srubovém domě příjemný chládek a v zimě teplo. Příznivá je také regulace vlhkosti uvnitř srubové stavby, která je dána vlastností dřeva jako materiálu, které je schopné ve svých buněčných a mezibuněčných prostorech uložit relativně velké množství vody. Dřevo je schopné přijmout ze vzduchu vlhkost a naopak tuto vlhkost opět odevzdat do suššího prostoru.
Dřevo je antistatický materiál bez chemických složek vhodný pro alergiky a astmatiky. Z hlediska požárního je výhodou, že u objemných dřevěných kusů pronikne oheň zhruba do centimetrové hloubky a jeho další postup se výrazně zpomalí nebo zastaví, protože povrchová vrstva zuhelnatí, a brání tak přístupu kyslíku. Vlastní hoření proto trvá dlouho a pevnost konstrukce je předvídatelná.
Začínáme projektem
Prvním krokem ke každé stavbě je projekt a u kanadských srubů tomu není jinak. Důležité je vybrat si odborníka, který je schopen prokázat praktickou zkušenost s návrhem těchto staveb, neboť konstrukční prvky jsou oproti zděným domům rozdílné.
Nejčastější požadavek na rozměry srubů určených k bydlení se pohybuje v půdorysném rozpětí od 8 × 10 do 10 × 12 m, s obytným podkrovím. Začínají se ale objevovat i atypické stavby – jak tvarově, tak také dispozičně. Je to dáno celkovým technologickým rozvojem stavebních materiálů.
Vnitřní uspořádání srubů je prakticky stejné jako u zděných staveb, ale důležité je si uvědomit, že tvar dřeva a jeho rozdílné průměry zmenšují obytnou plochu. Proto je vhodné nepočítat s každým centimetrem a spíše zvětšit základovou desku. Také je rozumné zhodnotit, zda-li chceme uvnitř domu nutně příčku ze sruboviny, neboť její tloušťka se pohybuje kolem 35 až 40 cm. Běžná tloušťka zděných příček je přitom 15 cm. Přízemí je možné i vhodné řešit celé ze zděných příček a podkroví ze sádrokartonů. OSB desky je lépe vynechat, neboť mnohé z nich obsahují formaldehydy, izokyanáty a další neorganické sloučeniny, které mají prokazatelně špatný vliv na lidské zdraví. Rozvody sítí jsou vedeny právě uvnitř příček, ve srubovině mohou být pouze elektrické rozvody dimenzované tak, aby sesedání neznamenalo přetržení kabelů. Stejně je tomu u rozvodů vody, plynu a odpadů v patře. Použitím flexibilních materiálů jsou tyto přechody mezi podlažími vyřešeny.
Výběr materiálu
Zásadním parametrem při výběru kulatiny na stavbu je její průměr a kvalita. Nejčastěji se volí kulatina o středovém průměru 30 až 35 cm, ale platí zde, že čím větší průměr, tím lépe, dokonce je vhodné přiklonit se až k průměru 45 cm. To už je na hranici životního cyklu smrku, proto je zde potřeba dohlédnout na to, aby nebylo napadeno měkkou hnilobou nebo škůdci – tesaříkem krovovým, červotočem proužkovaným a dalšími.
Srubové stavby se staví ze syrového dřeva, sušené by se při řezání štípalo a těžko by se odhadoval podíl vody uvnitř, proto je nutné z důvodu jistoty čerstvosti vybírat kulatinu přímo v lese, nejlépe ze stojatého dříví.
Ideální je zimní těžba – období od října do února až března, záleží také na nadmořské výšce a teplotě vzduchu. Dřevo má totiž pod povrchem vrstvu tzv. letního dřeva, které má větší hustotu a je tedy vhodnější z důvodu minimalizace následného možného biotického i mechanického poškození. Klády jsou po skácení dopraveny na místo stavby nebo výrobní haly. Každopádně je důležité je co nejdříve zbavit kůry, aby nedošlo k zapaření a následnému namodrání dřeva, což nemá vliv na statické vlastnosti hmoty, ale nebývá vždy žádoucí. Zde začíná ruční práce při stavbě srubu. K odkorňování se používají různé nástroje, jako jsou tupé škrabky nebo pořízy a následně se přistupuje k obroušení zbytků lýka a vybroušení suků. Při této činnosti se již rýsuje finální podoba klád, a tedy součásti interiéru, proto je důležité volit vhodnou hrubost brusiva. Takto upravená kulatina je již připravená pro montáž srubové konstrukce.
Výroba konstrukce
Na základovou desku se položí hydroizolace, poté přijde ideálně modřínový hranol a pás polystyrenu (z důvodu absolutního přilnutí a vyřešení případných nerovností při podélném řezu první klády). Použití modřínu a polystyrenu je vhodné proto, aby smrková kulatina mohla volně dýchat a neležela přímo na základové desce. Oproti smrku má modřín vyšší odolnost proti plísním a vodě. Následně je možné zahájit pokládku klád. První se pokládá kláda, která je horizontálně seříznutá, aby co nejvíce přilnula k podlaze. Poté se pokračuje doslova dokola. Vzhledem k tomu, že má kulatina na každém konci jiný průměr, je důležitá přesnost a celkové naplánování stavby stěny na základě nakoupeného stavebního materiálu. A zde přichází na řadu know-how každého srubaře. Počítání a kreslení – přenášení tvaru klády spodní na kládu horní.
S ohledem na čerstvost, průměr a výšku stěny se volí míra tzv. podkreslení – v praxi to znamená, že se některým částem výřezů zvolí vůle tak, aby se po seschnutí neobjevily mezery mezi jednotlivými kládami. Podkreslení má za následek, že před sesednutím stavby jsou na sedlových i podélných spojích drobné mezery, které se však s narůstající vahou klád, střechy a dalších prvků zavřou a úplně zmizí po vyschnutí celé stavby. I přes toto opatření jsou spoje jedním z kritických míst srubových staveb. Proto je důležitá kvalita provedení spojů, která má zásadní vliv na celkové termoizolační a statické vlastnosti stavby. Veškeré kroky stavby srubu vedou k tomu, aby byla životnost a kvalita stavby co nejvyšší.
 |
 |
 |
| Příklad kvalitního provedení sedlového spoje | Výřez sedlového spoje |
Výřez podélného spoje |
Izolace
Do spojů – rohových sedel a podélných „véček“ – se poté vkládá izolace. Trh nabízí několik možností, ale v podstatě se jedná o volbu mezi ryze přírodním a syntetickým materiálem – ovčí vlnou nebo minerální vatou. Podpořit tepelněizolační vlastnosti lze také umístěním paměťové izolace na kraje spojů. Rozhodně není vhodné používat materiály, jako je například montážní pěna. Tento materiál nejen že zvětrává, ale hlavně nemá schopnost se přizpůsobit průběžnému sesedání srubové konstrukce.
Sesedání stavby
Při výřezech otvorů pro okna, dveře a při montáži sloupů je nutné počítat s tím, že srubové stavby sesedají. Proto se u těchto komponentů musí ponechat prostor pro sesednutí. Problém se řeší retifikační patkou, která se v průběhu sesedání povoluje. Sesedání trvá průměrně pět let, ale nejzásadnější je v prvním roce.
Zkušenosti potvrzují, že na jeden metr výšky stavba sesedne o přibližně 6 cm. Při běžné výšce stěny tři metry je tedy nutné vyříznout otvor o 18 cm větší (pokud je od podlahy až po pozednici). Zkušený stavitel srubových staveb dovede sesednutí – seschnutí spočítat. Pravdou ale je, že do dřeva nikdo nevidí a roli zde hraje mnoho faktorů (průměrná roční teplota, orientace stavby, vlhkost vzduchu, přesahy střechy, ochrana konstrukce a podobně), takže může dojít k drobné odchylce. Vždy je ale lepší mít větší obložku nad okny, než jednoho dne zjistit, že okno nejde otevřít, protože se poškodilo sesednutím stěny.
Ochrana
Každé dřevo je nutné chránit. A to nejdříve proti škůdcům, plísním a následně proti UV záření, které má na svědomí vytvoření patiny na dřevě (pokud to ovšem není náš záměr). Dřevo se ošetřuje přírodními nebo chemickými materiály. Mezi ty přírodní a v praxi nepříliš často používané patří borové soli nebo přírodní oleje. Mezi chemickými přípravky jsou na českém trhu nejrozšířenější fungicidní přípravky, které konstrukci ochrání proti plísním, škůdcům a částečně i proti vodě.
V případě, že chceme povrch dřeva barevně upravit, je vhodné sáhnout k prostředkům obsahujícím oleje a vosky. Základní nátěr obsahující lněné oleje a vosky dřevo také ochrání proti vodě a umocní ochranu proti biotickému poškození. Vrchní nátěr se postará o vzhled. Obsahuje částice, které jednak ochrání dřevo proti UV záření a navíc podtrhnou přírodní podstatu jarního a letního dřeva svojí schopností vykreslit jeho jednotlivé vrstvy. Tento nátěr je nutné obnovovat, ale vše je velmi individuální a záleží na místě stavby a jeho přírodních podmínkách. Téměř každoročním pravidlem by však mělo zůstat ošetření fungicidním přípravkem a v případě nutnosti mechanické očištění klád od prachu, případně mechu a dalších neestetických neduhů.
Střešní krytina
Pro srubovou stavbu lze použít jakoukoliv střešní krytinu na trhu, ale vhodné je rozhodnout se pro těžší krytinu, než je například asfaltový šindel. Je to z důvodu zajištění celkového zatížení stavby a podpory sesedání. Jsou známé i projekty s rostlou střechou, ale u těchto těžších prvků je nutné dimenzovat správně krovní konstrukci.
Závěr
Dřevo není náročné na výrobu stavebního materiálu, protože vyroste v lese. Zároveň se také podílí na zajišťování životadárného kyslíku. Má schopnost reagovat na podmínky, ve kterých se nachází, a vyzařovat energii, která člověka obohacuje. Je nenahraditelným obnovitelným ekologickým materiálem.
Text: Sruby Ontario, s. r. o.
Foto: archiv firmy
Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.
