Rekonstruovaný špýchar nad Kokořínským dolem

17. března 2015

Partneři sekce:

Starý špýchar je součástí usedlosti z konce 18. století, která stojí na Kokořínsku. Ještě před 15 lety špýchar skoro neexistoval, zbylo z něj pár trámů a rozvalené pískovcové bloky. Dnes po rekonstrukci září a je příkladem a inspirací, jak s citem a pokorou k umění předků postupovat při záchraně starých objektů.

Celá usedlost dlouho chátrala, před čtvrtletím se u obytné roubenky provedly bez povolení nevhodné stavební zásahy – roubenka dostala „moderní“ nástavbu. Špýchar byl na to ještě hůře než hlavní budova; měl narušenou statiku obvodních stěn a zničenou dřevěnou část.

Štít špýcharu už chytil patinu. Všechny detaily byly zhotoveny podle původního stavu včetně tvaru větracích okének na půdě. Ošetření přípravky proti plísním a houbám (např. lignofix nebo bochemit) nenaruší postupné přirozené barevné stárnutí dřeva.

Rekonstrukce byla před několika lety prováděna s důrazem na původní technologické postupy a dozorem Národního památkového ústavu. Důkladná oprava celé památkově chráněné usedlosti – tedy obytné roubenky, špýcharu a stodoly – byla náročná. Investor hodlal rekonstruovat pečlivě a jeho cílem bylo dokonale obnovit krásu místní roubené architektury.

Z pavlače se vchází do pokojíků v patře. Tady na nás dýchne přelom 18. a 19. století.

„Špýchar byl jen ruina a tak se postupovalo za pomoci starých fotografií. Roubení už téměř neexistovalo“, říká Mgr. Jana Berková z Národního památkového ústavu. V původním půdorysu se nejprve dostavělo přízemí z velkých pískovcových kvádrů, které se nacházely v rozvalinách špejcharu. Byly podle potřeby jen poupravené, sbroušené, ale jsou původní, místní. Kokořínsko je plné pískovcových skal a pískovec odedávna sloužil místním lidem jako stavební materiál.

V ložnici čas trochu poskočil: stěna je sice tradičně nabílená vápnem, nábytek, lustr a lampička ale pocházejí z 20. let 20. Století. A radiátory jsou moderní…

Horní roubená část je kompletně nová, byla vystavěna jako kopie původního stavu. Roubené trámy jsou v rozích spojeny tradičním rybinovým spojem, povrch spár mezi trámy je na povrchu pokrytý hliněnou vymazávkou.

I původní dřevěné dešťové okapy byly vyrobeny znovu

I původní dřevěné dešťové okapy byly vyrobeny znovu

Tesaři vyrobili nově i další dřevěné prvky – trámy držící pavlač, sloupy, schody, pavlač i dřevěný okap nad pavlačí Ten hodně přesahuje délku domu a voda z něj na koncích teče na zem bez svodů, tak jako kdysi.

Povrch spár mezi trámy je opatřen hliněnou vymazávkou.

Pavlač zabírá celou delší stranu špýcharu a je usazena na přesahujících trámech nad přízemím. Plné zábradlí lemující pavlač se skládá z těsně sesazených prken, které jsou ve spárách překryté laťkami; to vytváří plastickou strukturu dlouhé plochy zábradlí a současně její jednoduchou ozdobu.

Vertikální prkna chránila schodiště před povětrnostními vlivy a zvyšovala bezpečí při chůzi, když se chodilo s velkými břemeny. Opět se použily původní pracovní postupy a materiály: neupravená prkna a „obyčejné“ hřebíky, nikoliv nerezové.

„Dřevoroubených trámů, prken ve štítě i zábradlí pavlače bylo bezbarvě konzervováno tak, aby přirozeně stárlo a časem chytilo patinu. Nově vyrobená okna v přízemí i patře jsou dvojkřídlá, šestitabulková“, dodává památkářka Jana Berková.