Sara Kulturhus od White Arkitekter posouvá limity ekologického stavitelství

Jen kousek pod pásem polárního kruhu ležící Skellefteå patří k sídlům, kde má dřevěná architektura předlouhou historii. Projekt kulturního centra a hotelu Sara z této tradice vychází, ale upíná se k budoucnosti, kdy dřevo znovu doceníme jako materiál vhodný pro ty nejnáročnější konstrukce.

Některé situace s jistou dávkou automatismu předznamenávají určitý vývoj. Takže když si například radnice 35tisícového švédského města objedná k vyřešení zapeklité otázky odpovědi od studia White Arkitekter, zavoní to ve vzduchu čerstvým dřevem.

Je to příměr bez nadsázky, protože zmíněný ateliér se velmi zřetelně zavázal k tomu, že se bude podílet na projektování výhradně jen uhlíkově neutrálních staveb (a od roku 2030 pak už jen těch s uhlíkově negativní bilancí). Proto se jejich současné realizace většinou odehrávají z dřevěných formátů. Také si nemalou dávku pozornosti ve světě vydobyli stavbou nejvyšší administrativní budovy ze dřeva.

Dřevo je materiál, k němuž mají hodně blízko a svou profesní expertizu v něm sunou kupředu. Ve Skellefteå ale nechtěli hrát na strunu rekordů a prvenství, je to spíš jen vedlejší produkt díla White Arkitekter. Problém, který místní v roce 2018 řešili, byl totiž trochu jiného rázu.

Neznámé město

Jejich město bylo světu mimo prostor Skandinávie prakticky neznámé, svými koncepty poněkud zastaralé a netěšilo se výraznému cestovnímu ruchu. Zahraničnímu ani domácímu. Ne že by nemělo co nabídnout, ale zdejší muzea, galerie a divadlo už prostě nešly s dobou. Všechny tyto potřebné kulturní instituce si přitom zrovna říkaly o nákladnou rekonstrukci nebo renovaci, kterou ale těžko řešit bez silnější poptávky.

Radní se tedy rozhodli, že je z úsporných důvodů sestěhují pod jednu střechu. Do univerzálního kulturního centra. Novostavba sice bude velký jednorázový výdej z fondů, který se ale v delším časovém horizontu nižšímu náklady na provoz zaplatí sám. Zvlášť, když bude realizace vedena v režimu úspornosti a udržitelnosti.

A co by ještě mohlo zvýšit atraktivitu města? Sázkou na jistotu je v plánech radních kongresové centrum, protože v regionu Västerbotten žádné není. Nebude tedy na škodu, když se ke kulturnímu centru přidá i hotel.

V hrubých obrysech tak vznikala poptávka po výstavbě kombinovaného objektu, který propojí kulturní instituce v jeden celek, nabídne městu novou dominantu a zajistí kapacitní prostory k ubytování. Zmíněné programy využití přitom shrnovaly odhadem 30 000 metrů čtverečních prostoru, a limit nákladů Skellefteå neměl jít moc nad 150 miliónů norských korun. I proto všichni s velkým napětím v roce 2018 očekávali, jaké výsledky přinese soutěž architektonických návrhů, z níž nakonec vyšli jako jasní vítězové White Arkitekter.

Porotu zaujali odvážným zpracováním návrhu, novou typologií stavby, příslibem pozitiv pro celou komunitu, mezinárodním příkladem udržitelného designu a konstrukce. To vše za méně než 110 milionů korun, protože půjde o dřevostavbu. A také tím, že 75 metrů vysoká část stavby s hotelem (která možná nebude tou nejvyšší dřevostavbou na světě) bude první takto sestavenou uhlíkově negativní dřevostavbou na světě.

Brát méně než dávat

Uhlíkově negativní? Toto schéma na úrovni stavitelství shrnuje myšlenku, že by stavba měla vyvázat z atmosféry více skleníkových plynů, než kolik jich uvolnila svým vznikem a následným provozem za celou svou existenci. Tím se liší od uhlíkové neutrality, kde jde o ustavení rovnováhy mezi vydanými a kompenzovanými emisemi. Jak by toho ale mělo kulturní centrum Sara s napojeným hotelem dosáhnout?

Například tím, že na svých střechách ponese solární panely, které jí budou pomáhat snižovat uhlíkovou bilanci. A samozřejmě i tím, že bude vyrobena z udržitelného materiálu, dřeva, které do sebe během své existence uhlík absorbovalo. Dřeva, které pochází jen z certifikovaných dřevních plantáží, ne dál než 50 kilometrů od místa stavby. Stejně jako dřevozpracovatelské závody, dopravci, konstrukční týmy a potřebná technika.

Uhlíkově negativní stavba totiž vychází z komplexních výpočtů provozní energie, vázaného uhlíku, efektivity, produkce a životního cyklu materiálu a jeho dopravy, zapracování do konstrukce. Je to silně omezující a práci komplikující břímě, které ale White Arkitekter chápou jako svůj osobní závazek. Sara se pochopitelně nestane uhlíkově negativní hned po kolaudaci.

Životnost celého areálu je propočtena na 100 let, a uhlíkově negativní se stane teprve až po 50 letech svého úsporného provozu. S celým projektem se podle architektů pojily hlavně dvě výzvy: „Přesvědčit lidi, že jsme schopni postavit něco, co ještě nikdo před námi nepostavil. A postavit to tak, jak to ještě nikdo nevyzkoušel.“

A jak ještě dodávají: „Teď nás svět chválí za to, že jsme posunuli hranice udržitelných konstrukcí a ekologického stavitelství. Ale poděkování si zaslouží hlavně radní ze Skellefteå, kteří měli odvahu a dali nám důvěru.“

Unikátní řešení

Odvaha byla skutečně zapotřebí. Protože pokud nejste hluboce obeznámeni s funkčností moderních dřevostaveb, působila Sara ve svých projektových obrysech dost riskantním dojmem. Dřevěné konstrukce a jejich rozpony, nosnost, flexibilita, akustika, statika. To vše si často žádalo inovativní řešení, mimo tabulky a běžný rámec profesních zkušeností.

Originální už třeba tím, že ve svých provozně-technických obrysech některé mechanismy dobře fungují u pětipatrové stavby ze dřeva, ale nikdo je dosud v praxi neozkoušel na 20patrové budově. I proto se kolem přípravné fáze projektu rojily celé houfy stavebních inženýrů a odborníků z lesnických škol.

I díky jejich radám pak v týmu White Arkitekter padlo cenné rozhodnutí, a to, že výšková část objektu (hotel) bude konstruována z jiného materiálu než k zemi přisedlé kulturní centrum. Přesněji tedy, že výšková část bude sestavena z prefabrikovaných 3D modulů z CLT (křížem vrstveného dřeva), v podstatě naskládaných na masiv dvou středových výtahových šachet, jejichž jádra budou rovněž z CLT.

Kulturní centrum za svůj primární stavební materiál zvolilo GLT – glulam, tedy lisované a lepené dřevo, s tím, že CLT bylo ponecháno u nosných stěn a podpůrných trámů. Byť tu byly užity dvě různé variace moderních dřevěných prvků, Sara je využívá ve vzájemné provázanosti, integraci. Proto se v nosných konstrukcích zcela obešla bez betonu, což značně urychlilo výstavbu a významně snížilo uhlíkovou stopu budovy.

Sloupy, nosníky, desky, stěny – to vše bylo prefabrikováno v dílnách mimo lokalitu a smontováno na místě stavby. To, že kulturní centrum i hotel disponovaly jasně definovanou strukturní mřížkou, a stavební program se replikoval, snižovalo náklady, energii, čas i riziko chyb.

Pokoje hotelu jsou ve své podstatě samonosnými boxy, včetně koupelnových jader, a na místo byly osazovány jeřábem už hotové. Aby se pak vše skrylo za izolací, nezbytnou v podnebí sídla těsně pod polárním kruhem, a dvouvrstvou prosklenou fasádou.

Kvalita nepotřebuje rekordy

Dnes v kulturním centru Sara nachází svůj nový domov Umělecká galerie, Muzeum Anny Nordlanderové, výstavní centrum västerbottenského regionu, místní divadlo a městská knihovna. S tím, že se k objektu přimyká 20patrový hotel s kongresovým centrem, restaurací a lázněmi. Dílo ve své celistvosti demonstruje to, že dnes už neexistuje výmluva pro nevyužívání dřeva v moderní stavební praxi.

A jak se to má s onou rekordní výškou stavby? S rekordy ve světě architektury je vždycky potíž. Včerejší prvenství rychle střídají zítřejší realizace. Proto potěší, že kulturní centrum, jež vyrostlo ve švédském Skellefteå, se aspiracemi na prvenství nejvyšší dřevostavby nezatěžuje. S dosahem 75 metrů je sice momentálně jedním z nejvyšších obytných dřevěných objektů světa, ale svůj primát hledá jinde.

V kvalitách ekologického stavitelství, v tom, že se snaží posouvat dosavadní limity technických dovedností. A proto bude na projekt Sara odkazováno ještě dlouho poté, co se dnešní šampioni rekordů výškových dřevostaveb stanou minulostí.