Tajemství Veritas: Chata, která spojuje jednoduchost, přírodu a pravdu

In vino veritas – známé latinské přísloví praví, že ve víně je pravda. Novému přírůstku Veritas koluje víno v žilách, tahle chata se totiž zrodila na bývalém viničním svahu. A pravdivost je tu cítit také. „Veritas je pravda, trochu tajemství a překvapení, dům s chybami a nerovnostmi ruční, ale poctivé a radostné práce,“ komentuje architektka Magdalena Havlová. A vidět je odsud i Říp.

Nový projekt ateliéru not at all office nasedá na trend útulen a tiny housů, z nablýskaného světa glampingu však utíká k větší přirozenosti a pravdivosti. „Projekt má ambici být jakýmsi manifestem toho, jak lze v současné době přistupovat ke stavění – jednoduše, úsporně a zároveň udržitelně, kvalitně a esteticky,“ popisuje svůj záměr autorka.

Vzniká tak obytné útočiště, ukryté ve svahu údolí řeky Labe s výhledy na celé České středohoří, které hledá krásu v jednoduchosti, ale nezapomíná přitom na pohodlí.

Pokud k Veritas přicházíte poprvé, cestu vám značí vstupní dřevěná brána, po pěšině se pak dostanete ke dvěma na první pohled uzavřeným objektům – černým slepým fasádám bez oken či dveří. Objekty jsou řešeny jako difuzně otevřené dřevostavby a při bližším ohledání zjistíte, že černé fasády tvoří opálené dřevo – české chatařství se tu prolíná s japonskou tradicí. Konstrukce obou staveb je založená na dřevěných kůlech, do svažujícího terénu jsou tak zasazené na sdíleném dřevěném pódiu, které umožňuje provětrávání a slouží jako společná terasa.

Nad na uhel černými dřevěnými prkny se pak blyští vlnitý plech, který díky výrazným přesahům vytváří zastřešení. Mezi objekty tak vzniká blízký vztah a vy si v závětří můžete vychutnávat místní výhledy. Jemným natočením se dříve nepřístupné objekty pozvolna otevírají do volné krajiny.

Manifest jednoduchosti

Chata se skládá ze tří místností. Jako první vstoupíte do obytného prostoru, kde – i přes jeho jednoduchost, a možná právě kvůli ní – na vás dýchne pocit domova. Jednu stranu lemuje dřevěná lavice, která se hodí k jídelnímu stolu, ale zároveň slouží i jako úložný prostor.

Na protější straně se pak nachází kuchyň vybavená kvalitním nádobím a ještě kvalitnějším výhledem. Okno, které se rozpíná nad celým kuchyňským pultem, dovoluje kochat se pohledem na krajinu vlnících se kopců a zalesněných svahů. Součástí obývacího pokoje je také jídelní stůl a židle, které jsou z druhé ruky a přidávají do hry oblíbený český fenomén bazošů.

Navíc díky své výrazné zelené barvě přinášejí do jinak neutrálních přírodních barev větší živost. Naproti vstupu jsou pak za posuvnými dveřmi skryté ložnice a koupelna. I tady se setkáme s vrstvenými dřevěnými deskami a světlými barvami, které oživuje barevný detail či doplněk – v ložnici je to sytě červené povlečení české značky Lejaan, v koupelně zas na červeno natřené spáry bílých dlaždiček.

Dřevostavba, která dýchá přírodou

Celý interiér balancuje na pomezí protikladů – stejně jako základní plochy dřeva, bílé či nerezové plochy kombinují s barevným akcentem, tak i dostupnější a méně ušlechtilé materiály doplňují designérské kousky převážně z dílny československých výrobců a autorů.

Najdeme zde doplňky Prokopa Hartla vystupujícího pod značkou Anýz, přírodní kosmetiku Malinna a autorskou tapiserii umělkyně Marie Tučkové. Atmosféru pak dotváří osvětlení a nástěnná svítidla s tónovacími žárovkami, které lze měnit v souladu s přirozeným cyklem – od ostrého ranního světla po večerní utlumení.

Druhý objekt v sobě ukrývá finskou saunu. I tady nás v interiéru čeká spousta dřeva a výhledy do krajiny. U vstupu je navíc zabudovaná venkovní sprcha pro potřebné ochlazení. Ze sauny se prostor otevírá do zahrady, kde si kromě koupání v plechové kádi můžete také vařit nad ohněm, relaxovat v houpací síti nebo využít promítací plátno na letní kino pod hvězdami.

Projekt má tak vše, co člověk může potřebovat – k jednoduchosti se tu opět připojuje důmysl. „V procesu byl klíčový vlastní autorský a investorský přístup k realizaci, což vedlo nejen k částečně svépomocné výstavbě, ale i výrobě originálních vypínačů, vnitřního stínění, venkovních světel, okapů nebo sprchové hlavice,“ uvádí autorka. „Dobrá architektura nemusí být nedostupná,“ uzavírá svůj manifest.