Dříve stodola, dnes moderní bydlení

V roce 2006 koupil Radek Leskovjan, grafik a designér, pozemek uprostřed Kojetína u Nového Jičína. Na kraji parcely stála pobořená kamenná stěna hospodářského stavení. Nejprve na pozemku vznikl obytný ateliér, později přibyla přístavba, která je s původní stodolou propojena proskleným krčkem.

Dostavba byla nominována na Českou cenu za architekturu 2019 a v loňském roce získala titul Stavba roku 2020. Z původního stavení vznikl působivý rodinný dům respektující současné trendy bydlení a soudobé architektury. „Historie původního domu se píše od roku 1862. Zjistili jsme to z pískovcové desky umístěné na stodole. Jednalo se o jeden z prvních domů v obci. Stavení však v 90. letech vyhořelo a ze stodoly zmizel krov,“ vysvětluje investor Radek Leskovjan.

Architekt Kamil Mrva se po více než deseti letech od prvního projektu v Kojetíně pustil do další části stavby. „Úkol to nebyl jednoduchý díky unikátní stavbě domu ve staré stodole, který získal již několik architektonických ocenění a nominací,“ popisuje architekt.

Pro nové zadání vznikly tři různé studie. „Z nich jsme nakonec vybrali železobetonový skelet a dům zasazený do svahu. Zadání znělo: Udělejme dva pokoje s koupelnou a šatnou a krátkým parkovištěm tak, aby to byly dva domy a aby se navzájem respektovaly,“ přibližuje architekt Mrva, který na projektu spolupracoval s Václavem Kociánem.

Architektonické řešení

Architekti se snažili zachovat původní rekonstrukci v co největší míře a přistavět do svahu jen nenápadnou stavbu se zelenou střechou, která se bude otevírat do atria, kde se odehrává život rodiny.

Nová stavba zároveň opticky odděluje vstupní prostor na pozemek pomocí přístřešku pro automobily a také chrání historickou kamennou stěnu.

Na co architekti kladli důraz při návrhu řešení?

Architekt Kamil Mrva v této souvislosti zmiňuje: „Podle mého názoru je největší důraz samotná parcela, to místo – nádherné s výhledem na panorama kopců, kde bylo zapotřebí vytvořit něco, co zároveň určí žití venku, tj. vytvoření určitého rodinného nebo relaxačního atria. Snahou bylo nový objekt zapojit do terénu, a zároveň si vytvořit soukromí od přístupu cesty, a tím si parcelu opticky uzavřít.“

Architektura v betonu

Přestože architekti jako ústřední konstrukční materiál stavby použili pohledový beton EASYCRETE® od společnosti Českomoravský beton, a. s., z něhož je celá přístavba odlitá, není objekt nijak výstřední.

Naopak, vzhled domu je i díky velkým oknům svěží a moderní a přirozeně zapadá do okolní krajiny i díky přiznaným kamenným zdem. Přiznáním betonových konstrukcí v exteriéru i interiéru se autoři snaží nepopírat přírodní podstatu materiálů.

Materiál pro betonový skelet domu měla na starosti betonárna v Novém Jičíně společnosti Českomoravský beton, a. s., která se mimo jiné dlouhodobě zajímá o současné trendy betonového stavitelství v české architektuře pod hlavičkou svého projektu „Architektura v betonu“.

„Když jsme s Kamilem Mrvou a stavební společností PROBI z Hranic na Moravě představili projekt domu společnosti Českomoravský beton, tento je projekt nadchl,“ prozrazuje Leskovjan s tím, že jeho stavbě pak v betonárně věnovali speciální péči.

„Po dobu stavby jsme nad zakázkou měli odborný dohled a při každém lití kontrolovali jejich odborníci směs betonu. A tak díky této péči dnes pohledový beton vypadá tak úžasně a čistě,“ zdůrazňuje.

Interiér a exteriér

Moderní architekturu stavby doplňuje i vnitřní zařízení a interiér domu, který přesně odpovídá rukopisu značky UAX! investora a designéra Radka Leskovjana.

„Nejde tolik o to, z jak luxusních a známých značek se interiér skládá, ale spíš o jeho atmosféru a jednotlivé detaily. Jeho volná plocha je jako šachovnice, na které jsem rozehrál hru s figurami o každý volný centimetr. Spolupracoval jsem přitom hlavně s tuzemskými výrobci,“ popisuje Leskovjan.

Celým domem prostupuje pohyb, který vytvářejí světla a stíny, které domem v jednotlivých částech dne i noci procházejí. „Budovy stojí v bezprostřední blízkosti stromů, s jejichž větvemi hýbe vítr, a ten zase láme sluneční svit,“ vysvětluje designér.

Pozemku v Kojetíně totiž dominují statné, sto šedesát let staré lípy. „Dále je to švestkový sad, který je obklopený dalšími stromy. Na místě jsme navíc vysadili dalších dvanáct stromů – sad jsme rozšířili o šest ovocných stromů, dva ořechy, tři javory a osiky a tři vícekmenné habry. Nevytvářeli jsme tedy novou zahradu, ale spíše jsme tu stávající naladili na okolní přírodu,“ říká Leskovjan. Právem získala realizace také čestné uznání „Zahrada doteku krajiny“ v soutěži Zahrada roku 2020.

Propojení mezi interiérem a exteriérem je ústředním motivem domu. „Zajímavý je prosklený krček, kterým chodíte mezi starou a novou přístavbou. To pro mě bylo zásadní, aby se smazaly rozdíly mezi tím, jestli jste doma, nebo venku.

A hlavně jsem potřeboval do domu dostat pohyb a sílu přírody – velkými okny se tak přes větrem se kývající větve stromů dovnitř dostává světlo, to se nějak láme, každých pět minut je jiné. Je to fascinující hra světla a stínů, která naplňuje dům energií,“ popisuje investor Radek Leskovjan.

A doplňuje: „Je fakt, že se domů pořád těším jako děcko, protože je to tam promyšlené do nejmenších detailů. Jsme tam rádi. Je to ono. Prostě srdcovka.“