Dům nedům Ladislava Lábuse

Ladislav Lábus má rád přímou spolupráci s klienty, také poslední realizaci vznikající na základě diskuse s klientkou autoři hodnotí jako přínosnou, protože dům je díky jejím vkladům ve své konečné podobě „koncepčnější“. Podle Ladislava Lábuse je na vile specifické právě to, že klientka vyžadovala „vyčištěné prázdné prostory, pojednané tvrdými materiály, vybavené, kromě nezbytných prvků, pouze vestavěným nábytkem“, jako rozhodující pro výsledný výraz vily hodnotí právě skromný program a minimální zázemí domu.

„Když děláte tzv. minimalistickou obytnou stavbu, nesmíte to přehnat, aby výsledek nevypadal jako boutique nebo jako showroom. Lze to ovlivnit především výběrem materiálů. V tomto případě, ve srovnání s našimi jinými projekty, je dům až do úrovně řešení interiéru hodně definitivně vydesignovaný architektem. Tomu se většinou bráníme, protože si myslíme, že si lidé mají svůj obytný prostor zařídit a vybavit alespoň částečně sami, ale v případě Nespek šlo o klientku, která to tak opravdu chtěla z vlastního přesvědčení, “ dodává Ladislav Lábus.

(red)

Vila v Nespekách – Dům nedům

Za první republiky se Nespeky staly oblíbeným letoviskem Pražanů. Tehdy došlo k první vlně novodobé parcelace pozemků podél řeky Sázavy, určených k výstavbě rekreačních chat a vil. V Nespekách lze najít vynikající příklady meziválečné moderní architektury, k nejznámějším patří čtyři vily od Jaroslava Fragnera, které stojí v bezprostřední blízkosti námi řešené parcely, na protější straně Fragnerovy ulice. V této ulici je dodnes čitelná snaha o vytvoření společného charakteru veřejného prostoru nové zástavby. Parcely jsou lemované jednotně provedeným oplocením z žebírkového pletiva a kamenných pilířů. Význam veřejného prostoru je posílen velkorysou oboustrannou alejí stromů. Vzrostlé stromy na zahradách i v ulicích postupně začlenily celý areál do okolní krajiny.

Dům jsme koncipovali s ohledem na optimální využití potenciálu parcely a stávající zeleně. Umístili jsme ho rovnoběžně s ulicí v poměrně volné zadní části pozemku, aby nebylo nutné provádět výraznější zásahy do vzrostlé zeleně. V této poloze vila nejlépe těží z orientace ke světovým stranám, z výhledů na kopce nad řekou i pohledů do vlastní zahrady.

Při navrhování domu do prostředí s tak silným přírodním rámcem okolí i vlastní zahrady jsme se snažili je co nejvíce zhodnotit. Usnadňovalo to zadání investorky, která požadovala poměrně malý stavební program vily – kromě obývací části domu pouze dvě ložnice a minimální zázemí. Ještě výrazněji ovlivnil stavbu požadavek řešit veškerý provoz vily v jednom podlaží. Objem domu jsme proto mohli udržet v horizontálních proporcích, které podporují nenásilné začlenění stavby do zahrady v rovině provozní i vizuální a pocitové. Jednopodlažnost umožňuje přímé bezbariérové propojení všech obytných místností se zahradou i přímý vizuální kontakt z výšky přirozeného horizontu zahrady.

Realizací jsme si ověřili, jak působí jednopodlažní řešení pocitově příznivě i naopak, při vnímání stavby z venku, při pobytu na zahradě. Stavby jako altány se stávají přímou součástí zahrady, samostatným prvkem zahrady, kdežto u dvoupodlažní stavby je tomu již naopak. Dům zahradu mnohem více prostorově a pocitově atakuje, zahrada slouží spíše jako vnější prostor okolo domu, předzahrádka. Při daných rozměrech se před vícepodlažním domem v zahradě, zejména v jeho těsném sousedství, necítíte tak uvolněně, jako vedle jednopodlažní stavby.

Snaha o propojení interiéru s exteriérem a prorůstání domu s okolní rozlehlou zahradou je zde dovedena do krajnosti. Vila je spíše altánem než domem. I když jste uvnitř vily, cítíte se spíše jako v zahradě než v domě. Hranice mezi vnitřkem a vnějškem je záměrně a rafinovaně potlačována řešením jednotlivých detailů např. podlahy, nosných stěn, způsobem zasklení nebo zastropení stavby i celkovým prostorovým a hmotovým konceptem stavby.

Jednoduchý stavební program usnadňoval domu vtisknout jednoduchý snadno čitelný koncept. Vila je rozčleněna na dva, resp. tři prvky – otevřený obytný prostor v přední části domu orientované do zahrady, překrytý deskou střechy, nesené příčnými nosnými prvky, stěnami s vestavěným nábytkem. V zadní části je deska stropu osazena na šedém, uzavřeném lineárně orientovaném bloku se zázemím, členěným do tří hmot – garáže, zázemí vstupu a zázemí domu. Garáž a vstup do domu jsou spojeny betonovou pergolou.

Rozdělením stavby na několik elementů byla sledována nejen čitelnost konceptu, ale i zmenšení měřítka a vizuální redukce objemu stavby. Hmotu stavby přitom přiznávají pouze tři zadní obslužné bloky, opatřené šedou kletovanou cementovou omítkou. Obytná část jakoby nevytváří objem, ale pouze zastropený prostor mezi bloky kolmých stěn a vestavěných skříní. Tato část stavby je rozčleněna, resp. viditelně složena z jednotlivých, zdánlivě nezávislých prvků menšího měřítka – různých zdí a skříní, podlahy a stropu, záměrně nesledujících jednotnou společnou hranici stavby. Stěny a skříně i podlaha a strop nemají společnou půdorysnou stopu, navzájem se přesahují a vyčnívají, aby došlo k uvolnění dispozice a dokonalé iluzi propojení interiéru a exteriéru.

Obytná část je volně traktována rytmem příčních nosných zdí, osazených na ve všech obytných místnostech jednotně pojednané kamenné ploše podlahy. Do většiny stěn je zakomponován a vestavěn nábytek – kuchyně, vestavěné skříně, krb atd. Povrchová úprava skříní a stěn je pro jednotlivé elementy řešena odlišně. Jsou použity dva odstíny emailového nátěru v barvách kuchyňské linky, obklad dřevem nebo kovem či kletovaná probarvená omítka. Sloučení zdí s nábytkem a volba materiálu podlahy přináší investorkou požadované zjednodušení a vyabstrahování stavby, rovněž pomáhá umocňovat pocit propojení vily se zahradou, vizuálně i provozně. Stropní deska je všemi směry vykonzolovaná o přibližně 1 m před fasádu.

Zahrada je od interiéru „oddělena“ pouze velkými skleněnými plochami. Prosklené části fasády jsou v jednotlivých traktech osazeny v různé hloubce, což umožňuje pobyt venku i za méně příznivého počasí. Výrazným uplatněním tektoniky konstrukce redukujeme objem stavby a propojujeme interiér s exteriérem, čímž plníme požadavek investora na propojení života uvnitř domu se zahradou. Zadní obslužná část je v kontrastu k přední hmotě řešena jako pevný objem s tradičními otvory oken a dveří.

Atmosféru stavby dotváří jednoduchý design jednotlivých výrobků a prvků i řešení povrchových úprav i volba většinou přírodních materiálů – přírodní štukové omítky, sklo, dřevo, režné cihelné zdivo, dřevěná okna a „bezrámové“ zasklení pevných částí prosklených fasád.

V obytné části je na podlahu použit trachyt, v zázemí je oblázkové černobílé teraco. V hygienickém zázemí jsou použity obklady perským travertinem v kombinaci s keramickou mozaikou a kletovanými štuky. Na omítaných stěnách jsou použité různé odstíny probarvených kletovaných štuků. Obvodové stěny bloků zázemí jsou v exteriéru i interiéru omítané šedým cementovým štukem, vnější příčné stěny obytné části jsou v okrové barvě se stopami pigmentu meruňkové barvy, vnitřní příčky jsou bílé. Povrch zdí vymezujících kuchyni je opatřen emailovým nátěrem v barvách kuchyňské linky. Vestavěné šatní skříně v ložnicích a šatnách jsou obloženy dřevěnými deskami s olivovou dýhou. Stěna s krbem je obložena plechem z cortenu. Na doplňkové konstrukce je použito dřevo a kov v přírodní úpravě.

Vila je řešena jako kombinace příčného (obytná část) a podélného (zadní část) většinou stěnového nosného systému. Obvodové zdi obou částí jsou navrženy ze superizolačních tvárnic Porotherm 44 Si, Porotherm 36,5. Vnitřní nosné stěny jsou navrženy z tvárnic Porotherm 24 P+D. Železobetonová konstrukce pergoly je provedena z pohledového betonu. Stropy jsou navrženy monolitické železobetonové. Příčky jsou zděné z dutých příčkovek Porotherm 11,5 a z CP tl. 150 mm.

Vila v Nespekách

Ladislav Lábus, Marek Nábělek
Foto: Tomáš Balej