Dům uprostřed lesa: Výjimečný, nebo obyčejný?

6. února 2018

Partneři sekce:

Od roku 2013 pracovali architekti ze studia Mjölk na domě, který měl vyrůst uprostřed lesa. V roce 2017 pak dostavěli objekt, který les respektuje, zarostl do něj a jednou se stane jeho takřka přirozenou součástí. Přestože je výjimečný, umí být zároveň úplně obyčejným.

Otazník v titulku není chybou, ale zcela záměrně má z úvodních slov udělat otázku. Speciální a specifická místa si zaslouží osobitá a neobvyklá řešení. Nejde také jen o to, že by tam takové domy stát měly, ale i o prostou schopnost místa takový objekt unést a absorbovat. Běžná parcela v obvyklé zástavbě podmínky pro výjimečné domy nabídne jen zřídka kdy.

Místo na okraji lužního lesa nedaleko Prahy jedním takovým speciálním prostředím je. Intenzivně zarostlé stromy nabízejí okouzlující pohledy do okolí. Je dostatečně prostorné, okolní domy jsou dále, než je obvyklé.

Mohlo by zde stát prakticky cokoliv. Bylo by tak jednoduché podlehnout bezbřehému tvůrčímu opojení. Nestalo se tak. Pro architekty bylo „prostředí jejich hlavní inspirací“ , kterou přenesli jak do exteriéru, tak do interiéru. A to s maximálním respektem!

Dům tvoří dvě základní kubické části, které elegantně propojuje organicky tvarovaná střecha. Její okraj jasně vymezuje, kde končí les a kde začíná dům, zároveň ale vytváří kryté exteriérové prostředí okolo. Vzniká plynulý přechod mezi divokostí přírody a klidem domova.

Co by se jedním pohledem mohlo zdát jako velké gesto, je ve stejnou chvíli zjemněním hrany vnějšího a vnitřního prostředí. Je to logické a přirozené. Takto velká železobetonová střecha by mohla být okázalá, zde toto slovo nikoho ani nenapadne. Vše navíc propojuje elegantní světlá omítka a kovové prvky výplní otvorů, nosných sloupků nebo střechy.

Blíže k přístupové komunikaci je část s garáží, ateliérem a zázemím pro hosty. Hlouběji na pozemku je ukryta hlavní obytná část. Nad rovinu střechy z ní vystupují dvě prakticky identické kostky, do kterých jsou umístěny dětské pokoje. Je symbolické, že rodiče zůstávají v lese, na úrovní terénu, zatímco své děti nechávají létat v korunách stromů.

Do všech stran otevřený obytný prostor, v jehož středu je umístěn prostorný jídelní stůl, je mezi čtyřmi zděnými celky. V tom největším je ložnice rodičů s velkorysým zázemím. Další tři pak ukrývají kuchyni, technické zázemí a pracovnu.

V provedení interiéru je polemika mezi výjimečným a obyčejným možná ještě zřetelnější. Je maximálně elegantní a komfortní. Čistou bílou doplňuje intenzivní použití dřeva, které prostředí dodává pocit tepla a nepochybně se odkazuje k okolí domu. Je zde zřejmá kvalita, ani jedno místo ale nelze nazvat okázalým nebo přehnaně efektním.

Postavit uprostřed lesa objekt, kterému dominuje organicky tvarovaná střecha, bude vždy tak trochu výjimečným počinem. Pokud ale tvůrci dokážou, že vše působí přirozeně a zcela logicky, že je to svým způsobem obyčejné, vznikne dobrá a kvalitní architektura.

Někdy je strašně jednoduché šokovat, už těžší je nebýt v takové chvíli banální. Obyčejnost není špatná, obzvláště ve chvíli, kdy je propracovaná. Umí se stát nadčasovou, umí fungovat za jakýchkoliv okolností. Obyčejnost umí být skvělým zázemím neobyčejného a výjimečného života. Je nepochybné, že dům navržený ateliérem Mjölk takovým obyčejným a výjimečně dobrým domovem bude.