Dům v Lanškrouně má zahradu naproti každému oknu

Není to dům, jaký by byl v Česku běžně k vidění. Už provedením své čelní fasády evokuje dojem spíše nějaké překomponované přístavby, translucentní dvougaráže stojící vedle rodinných domů v řadové zástavbě. A přece je samostatným a plnocenným domem. Důvod atypičnosti je prostý: jeho majitel si totiž cení trochu jiných věcí.

Záležitost, která pro majitele domu byla věcí nezbytnosti, bylo přání intenzivního kontaktu s tělesem zahrady, jež volně doprovází celý průběh za sebou řazených místností. Projekt, nazvaný prostě Dům v Lanškrouně, je ukázkou netradičních a přitom inspirujících řešení.

Jejich běh vlastně započal neobvyklým rozhodnutím: nahradit původní dvoupatrovou řadovku přízemním obydlím atriového typu. Tendence stavět do výšky a mohutněji se tu proměnila v záměr výstavby do plochy, a navíc tak, aby plocha zeleně byla v poměrném souladu s objemem zastavěné plochy.

Zelená všude kolem

Překvapení, která startuje vstup za funkční fasádou matně polykarbonátové jednotky (po jedné straně garáž, na druhé pak zahradní kůlna), tak nekončí. Dům je tvořen řetězcem obytných místností a venkovních prostor, jež kopírují terén mírně svažitého pozemku, orientovaného na jih.

Stavba se táhne za sluncem, do stran pak vybíhá betonovými přesahy střechy do atria. Ložnice, pracovna i kuchyně se výhledy upínají v jednom směru ven do zelených zákoutí. Aby se – v případe společenské místnosti, obývacího pokoje a jídelny – jimi nechali cele obklopit.

Dům totiž nabývá tvaru písmene L, a jeho kratší do strany odbočující partie je v kontaktu s vnitřní zahradou i vnější travnatou plochou. Objemy jednotlivých místností domu jsou terasovitě usazeny v terénu, celý dům i jeho konstrukce kaskádovitě klesá.

Zalamované železobetonové stropní desky mají velkorysé přesahy, které chrání před sluncem i deštěm a zároveň vytváří příjemná místa na hraně domu a zahrady. Určitou strohost, byť jistě účelnou, geometrie betonových linií, pak vyvažuje příjemně přírodně laděný interiér.

Beton je funkční, interiér ladný

Betonové stropy, překlady a parapety jsou v pokojích vyváženy jasanovými příčkami (shodné a vizuálně navazující jednotlivé pokoje), dubovou nebo sametově růžovou litou podlahou a jemně zelenými závěsy. Místnosti jsou nepřehlceny nábytkem, střízlivě vedené, s důrazem na estetiku volného prostoru.

„Ze zahrady můžeme vidět beton, vápnem zatřené cihly z původního zbouraného domu, béžové dřevěné rámy oken, polykarbonát i ocelové sloupy,“ popisuje architekt Martin Neruda. „V budoucnu snad stěny zarostou zelení, ocelové sloupy zreznou, na betonech se objeví patina a za polykarbonátem siluety uskladněných věcí. Atriový dům sroste se zahradou a promění se v malou obytnou krajinu.“

Nevysoký atriový dům, který respektuje terén a navazuje na zeleň kolem sebe, má velmi prostý recept na kvalitní bydlení. Chtít méně, a tím získat více. Nemusí čnít do výše dvou podlaží, nepotřebuje to. Dům se obklopuje svým soukromým vesmírem pohody, a přitom uchovává soukromí svých obyvatel netknuté.