Jak se staví vesnice? Podívejte se do Tvoršovic

Postavit jeden dům? Žádný problém. Ale propojit a vepsat plošnou výstavbu nově vznikajících rodinných domů do tkaniva rázovité vesnice Středočeského kraje? To už je pořádná výzva, kde kromě umu jednotlivosti musí nastoupit pochopení rozměru splynutí minulého s přítomností. A zdá se, že architekti ze studia monom k tomu našli klíč.

Developerský záměr rozčleněný do pěti na sebe navazujících fází, stavební parcely o rozloze 9 hektarů, skýtající rozsáhlý pozemek určený k rezidenční zástavbě. V místě morfologicky poněkud členitější terén, zvlněný a protknutý zelení i vodními prvky. Příslib blízkosti zámku Konopiště i golfového hřiště, dobrá dostupnost k dálnici a hlavnímu městu.

Tak by zněl popis vcelku fádní situace z obce Tvoršovice na Benešovsku, k níž nyní těsněji přiléhá zóna nově rostoucích rodinných domů. V čem je háček? Že ono razantní rozšíření stávajícího intravilánu novostavbami by mohlo zadusit již tak dost skomírajícího ducha původní vesnice, pokud by nebylo provedeno s dostatečným citem.

Přirozené členění

Vytvořit projekt jednoho rodinného domu nepředstavuje pro profesionály z ateliéru monom pochopitelně sebemenší problém, ale když domy zaplňujete celé ulice a dáváte vzniknout nové podobě staré obce, je třeba jít k hlubší podstatě věci. A toto jádro architekti objevují v autentické skladbě vesnice, jejím přirozeném členění, v návazné posloupnosti náves – rybník – linie domů.

Znovuobjevením této léty a necitlivými přístavbami setřené skladby navrací soudržnost místu, nové funkčně napojují na staré, aby touto stavební transfuzí dodali život ospalému sídlu. S tím, že pokud se řez rány nové výstavby dobře zhojí, dojde ke splynutí bez zřetelné stratifikace v jeden sourodý a nečleněný celek.

Jen replikace není řešení

Architekti si dobře uvědomovali, že k úspěchu nestačí jen replikovat zažitý vzorec uspořádání, ale že nad rámech praktického urbanismu musí vyřešit i sociální aspekty. Začlenění obyvatel, vytvoření minimální obslužnosti, garanci aktivního vyžití obyvatel. Jinými slovy, vytvořit lidem prostor pro příjemný domov. V I. etapě plánu tu vzniklo 21 takových, aby je v následujícím kroku rozšířilo další 25.

Ty budou postupně obsazovat plochu v okolí prostorné návsi, přičemž o širší návaznost se postarají rybníky, hřiště, obchody, altán. Území se přitom podbízí řadou poloveřejných a částečně soukromých prostor, nik a uličních rozšíření, čímž se staví do opozice proti jiným ctrl+c/ctrl+v projektům sídelní kaše. A to i přesto, že domy si jsou svým vyhotovením podobné.

„Stavby jsou navrženy jako jednoduché, v objemu i detailu, v souladu s racionální vesnickou výstavbou,“ prozrazují architekti.

Uzpůsobeny jsou univerzálnímu využití různými cílovými skupinami: rodinám s dětmi, aktivním penzistům i svobodným. Sestaveny jsou obvykle ve trojicích, často s jedním ustupujícím z přímé linie, aby se vytvořil společně sdílený prostor. Vnitřní niky a nádvoří vnáší do plánu prvek příjemného překvapení. Využity jsou přitom stupně a terasy, vycházející z členitého terénu.

Objekty mají světlé, bílošedé jednotící provedení, sedlové střechy se sklonem 45° bez vnějších přesahů. Velké prosklené stěny obývacích místností jsou buď ve štítě, nebo v podélné stěně, a to podle pozice domu v rámci bloku a směrem k výhledům. Domy jsou pak ještě více od sebe odlišeny různým umístěním a velikostí otvorů ve fasádách.

Záměr lze chápat také jako inspirativní experiment, který názorně ukazuje, že dobrý architekt se nikdy nespokojí s polovičatostí a v rámci plošné zástavby je schopen řešit smysluplnost díla a jeho souvztažnost k celku.