Je bránou nebo hranicí? Dům v luxusní pražské čtvrti balancuje na hraně světů

Rodinný dům v Hlubočepích stojí pevně na svém místě, jako by byl strážcem celé zlomové linie mezi městským a přírodním světem.

Ze severozápadní strany se do pozemku, na němž dům stojí, zařezává biokoridor táhnoucí se podél Dalejského potoka, kolem něhož nelze přehlédnout mohutné hlubočepské skály.

Z jižní a východní strany se o svůj prostor hlásí městská zástavba. Proto architekti při stavbě tohoto rodinného domu sáhli po nepravidelných tvarech, které reagují na rozmanité okolí.

Na pozemku o rozloze téměř 3 000 m2 postavili nesystematickou a možná na první pohled i „podivnou“ stavbu, která svým prostorovým uspořádáním přímo reaguje na kontext okolí. Navržené řešení domu se snaží rozšířit přírodní aspekt celé lokality do nitra pozemku a také do interiérů nového bydlení.

Z opačné strany však musí dům striktně oddělit od rozrůstajícího se města, díky čemuž se „maskuje“ do podoby skalního útvaru, jaký mohou kolemjdoucí spatřit v pozadí domu.

„V prvních krocích jsme navrhli budovu, která vznikla metodou deformace zavedených tvarů. Terén na severozápadní straně měl plynule splynout s umělým kopcem, do kterého je dům zasazen. Z jihovýchodní strany je tento pomyslný kopec podříznut, což umožnilo vytvořit vstupní terasu pod budovou,“ popisují svůj projekt architekti ze studia RO_AR Szymon Rozwalka architects.

Vzhledem k nutnosti omezit rozpočet bylo nutné původně navrženou budovu výrazně zmenšit. Zvolili jsme riskantní metodu přímého „ořezání“ nepotřebných prvků, což výrazně ovlivnilo konečný výsledek.

Tato volba měla na některých místech překvapivě dobrý efekt, ale neplatilo to pro všechny části domu. Změny se týkaly téměř výhradně organické, zadní části budovy a měly jen malý vliv na vnitřní prostory, které podle původní koncepce vznikly střetem dvou geometrií: organické a pravoúhlé.

Výsledkem je však něco, co navzdory počátečním dojmům možného nepochopení dobře zapadá do svého okolí. Koneckonců, když se něco nachází na hranici dvou světů, je zřejmé, že si to z každé strany vezme to, co potřebuje.