Kamenná čtvrť: Novodobá přístavba oživila brněnský fenomén

Kdysi to bývala kolonie s malými domky chudých dělníků, dnes se sem stěhují zámožní jedinci, kteří touží po netradičním bydlení a nebojí se výzvy v podobě koupě starého domu s komplikovanou dostupností a špatnými technickými sítěmi. Objevte s námi krásy brněnské Kamenné kolonie.

Jihozápadně od centra Brna se na území Štýřic nachází bývalá nouzová kolonie zaklesnutá do starého kamenolomu. Celou Kamennou čtvrť spojuje pouze jedna dlouhá úzká ulice, kolem ní se nachází bezpočet drobných, na sebe nalepených cihlových domečků. Vznikla nelegálně roku 1925, v pískovcovém lomu tehdy hledali útočiště chudí dělníci z okolních cihelen. V roce 1929 už zde stálo na sto domků a osada se neustále rozšiřovala, i díky složitým ekonomickým podmínkám dělníků a hospodářské krizi.

Na to, že se nachází kousek od historického centra města, si zde návštěvník připadá jako v jiném světě – možná proto je tato oblast v poslední době vyhledávanou pro bydlení; jedná se zkrátka o zcela nevšední zážitek z bydlení ve městě. Čtvrť patří mezi kultovní oblasti města a je i symbolem alternativní umělecké kultury (v 70. a 80. letech se sem totiž v hojné míře stěhovali umělci).

Postupně ceny pozemků v této lokalitě rostou a místní domky se postupně přizpůsobují moderním požadavkům současných majitelů. I zde tak vidíme nové přestavby. Problémem lokality ovšem zůstává špatná dopravní obslužnost i absence občanské vybavenosti.

Jednou z nich je ta z loňského roku od studia KAMKAB!NET, v rámci níž byl upravený dům ze 30. let minulého století – jednopodlažní budova se sedlovou střechou těsně přiléhající k okolním domům. Architekti rekonstrukce popisují, že mají tyto domky podlahy v rozdílné výšce, velmi nízké stropy (někde pouze 2,15 m) a problémy s vlhkostí. Cílem tedy bylo prosvětlení místností, zvětšení obytné plochy a osamostatnění domu tak, aby získal vlastní přípojky a technickou infrastrukturu.

Výškový limit dal vzniknout přístavbě do šířky

Přirozeně prvním možným řešením, které vytane na mysli, je zvýšení celého objektu a tím zvýšení vnitřních prostor. Jelikož je ale celá oblast výškově sjednocená a má i podobná měřítka a dispozice, architekti od tohoto nápadu ustoupili a obytnou plochu navýšili částečnou zástavbou přilehlého dvorku.

Vznikla tedy přístavba, která je vizuálně oddělena od původního domu, ale respektuje dispozice okolních domů díky své světlé výšce 2,3 metru. Má plochou ozeleněnou střechu a směrem do ulice je tvořena pálenými cihlami, které mají odkazovat na původní obyvatele lokality.

Došlo i na sjednocení časem vzniklých přístavků k hlavnímu objektu, který byl tímto zpřehledněn. Jednotícím prvkem původního domu a přístavby je v interiéru přírodní březová překližka, ze které je vyroben nábytek, vnitřní dveře a podhledy v obývacím pokoji a ložnici.

Původní dům byl uvnitř kompletně vyčištěn a nachází se zde obytné místnosti, je zde situován obývací pokoj s jídelním stolem, osvětlený pomocí střešních oken v sedlové střeše, kuchyňský kout a šatna. V prvním patře přibyl vikýř, ve kterém je umístěna ložnice s terasou a výhledem na bývalý lom. Z obývacího pokoje se dá dále projít do bývalých přístavků, které byly spojeny, a je tam nyní dětský pokoj.

V přístavbě je umístěn hlavní vstup do domu, chodba, koupelna a pracovna. V interiéru zaujmou marocké štuky v koupelnách a nad kuchyňskou linkou či černé hliněné stěny se zlatavými částečkami, které vytvářejí zajímavý kontrast oproti dominujícím bílým, klasicky omítnutým stěnám. Architekti také upravili zahradní část, kde nově přibylo zastřešené posezení s krbem a vydláždění žulovými odseky.