Když dům ukazuje kouzlo architektury

V roce 1998 založili architekti Henrich Korec a Ladislav Jurík ateliér a3um. To je už dvacet jedna let. Před časem si jeden z nich postavil dům v obci Hainburg. Společně ukázali, jak pracují, a hlavně jaká kouzla a zdánlivé paradoxy architektura nabízí.

Na svažité parcele nad Dunajem vznikl na první pohled velmi malý dům. Směrem k příjezdu je vidět jen úzká prosklená fasáda obývacího pokoje, vše ostatní se jako korálky řadí směrem vzad a plynule stoupá po svahu. Díky vykonzolování, pod kterým vznikají dvě krytá stání, působí pomyslné čelo budovy ještě subtilnějším dojmem.

Stejně neviditelný je dům i z opačné strany. Parcela stoupá k lesu a stavba je tak vidět z nadhledu, avšak bezúdržbová vegetační střecha jej maskuje a nechává splynout s okolní zelení. Ani fasády nerezignují na zapojení do okolí. Exteriérová překližka má tmavě hnědou barvu, což může na první pohled asociovat povětrnostně odolnou ocel, ale ve skutečnosti jde o materiál na bázi dřeva.

Nejen opticky, nýbrž i prostorově je dům slovenských architektů poměrně malý. Překvapí nás fakt, že má jen čtyři místnosti – obytný prostor, koupelnu, dětský pokoj a ložnici rodičů – a sklad. Nic víc. Z terasy se vstupuje rovnou do kuchyně, není zde žádné zádveří ani vstupní hala. To by běžný klient zřejmě příliš neocenil, sám pro sebe si ale tvůrce může takové řešení dovolit.

Na jednu stranu směrem k výhledu na krajinu je umístěn kuchyňský ostrůvek, jídelní stůl a pohovka, na stranu druhou prostor vybíhá ve formě jakési úzké „skříňové chodby“. V jejím rozšíření je umístěn pracovní stůl, může zde přespat návštěva.

Chodba, kopírující terén, také pomalu stoupá – dvakrát o čtyři schody a místnosti tak mají své samostatné úrovně. Koupelna je ještě v rovině s obytným prostorem, pokoj už je položený výše o 600 mm, o stejný výškový rozdíl pak ještě ložnice. Ta využívá celou šířku domu. Všechny místnosti mají přímý přístup a zahradu.

Exteriér stavby je jednoduchý: sklo, hliník a dřevo. S podobně omezenou škálou materiálů se setkáme i v interiéru – tam převažuje prakticky jen beton a dřevo. Skeletovou konstrukci domu a3um v interiéru přiznali, podlaha je dřevěná, veškerý vestavěný nábytek je vyrobený z bukové překližky.

Jen koupelna je obložena stejným materiálem, který je použit na fasádě, tedy exteriérovou překližkou. Víc nic. Samozřejmě až na pár detailů.

Představme si, že někdo namaluje obraz, který je tak malý, že je skoro neviditelný, a navíc takřka splývá se svým okolím. Jiný nabídne vysavač tak malý, že nenabízí ani funkce, které běžně považujeme za standard. A nakonec na jídelním lístku najdete jen pivo a utopence. Může vás to buď naštvat, anebo nadchnout. Obraz budete studovat s o to větším zápalem, nadšení ze skladnosti vysavače vás nikdy neopustí a hospoda vám připomene doby dávno minulé.

V případě rodinného domu v Hainburgu dospějeme k tomu lepšímu výsledku – dílo zaujme a nadchne. Forma jej činí osobitým a překvapivým, velikost milým a útulným a materiálové řešení výrazově silným a vytříbeným. Jedinečná stavba maximálně vyhovuje osobitým a individuálním požadavkům uživatele-tvůrce.

Navíc ukazuje, že hodnocení „neviditelný, malý a s omezenou škálou“ může být pro dům tím nejlepším. Podtrženo sečteno: a3um ukázali kouzlo malé a propracované architektury.

Text: Tomáš Čech – architektonická platforma POLYCHROME
Foto: Tomáš Manina