LAZY House: Dům, který důmyslným systémem prorůstá celou parcelu

Musí každý architektonický projekt ze Zlína nutně křísit sentiment industriálního klimatu a červených cihel? Evidentně nikoliv, jak velmi názorně dokládá atypický rodinný dům, moderní vilka stojící na stráni v Lazech. Tím, že se vymyká z tisíckrát propsaných konvencí, přitom vůbec netratí.

Když se území někdejší zahrádkářské kolonie rozparcelovalo na šestici stavebních pozemků, každý si jejich pořízení raději dvakrát rozmyslel. Velkým „proti“ tu totiž byla topografie, respektive strmý svah zakončený lesem. Klienti architekta Petra Jandy a studia brainwork ale dokázali vidět za limity terénu a rozpoznali přidanou hodnotu lokality v podobě strhujících výhledů.

Ty se odtud ubírají buď směrem na město, nebo na širší panorama Hostýnských vrchů. Záleží jen, kam zacílíte svůj zrak a jak vysoký bod si k rozhledu vyberete. Dům nazvaný LAZY House přitom na podobné kompromisy nepřistupuje, ale své pozici navzdory získává naprostá maxima, jak chce a potřebuje.

Dům, který se rozhlíží

Je to vlastně hodně odvážný projekt, který by svým stavebním pojetím, zpracováním a průrazností v přístupu nezapadl ani v konkurenci rezidencí v jihoamerických letoviscích. Nebojí se podřídit své funkce nosné myšlence a žije si svým vlastním životem.

Řekněme, že klasickým přístupem by bylo řešit rozvržení plánu stavby až po jejím usazení do terénu a z toho pak vycházející členění místností, příhodně podle vzniklých dispozic. Tady ale ne. Jako by se tu začalo plánovat od jednotlivých buněk k organismu celého domu, jako by klient prohlásil, že ze své ložnice v patře chce vidět město pod sebou – a plán domu se podřídil požadavku na orientaci oken při výzoru z postele. Nebo jako by tímto směrem chtěl vidět sám dům.

Z jednotlivých partií stavby je opravdu patrné, jak dalece se tu projekt podřizoval výhledům a jeho výslednou podobu ovlivňovalo prostorové propojení s okolním prostředím. Zvažovanými dimenzemi jsou tu vazby široké scenérie, města, těsného okolí, zahrady, přičemž LAZY House k nim zaujímá odlišná stanoviska. Vůči těsnému okolí se silně anonymizuje, kryje se svou stěnou ve svahu.

A zdánlivě si tím ubírá horizont výšky – vypadá jednopodlažní. K zázemí zahrady se vlídně otevírá a vítá ji jako nedílnou součást vnitřního života obyvatel. Na město shlíží z patřičné výšky, patra mu totiž nechybí (ve skutečnosti má tři úrovně), a horám na obzoru se uctivě klaní. V těchto proměnách výrazu se přitom stavba jeví skoro živá.

Syntéza vjemů i přepestrá materiálová logika

Klíčovou roli při filtraci vjemů z vnitřního a vnějšího prostředí tu sehrávají membrány fasád s různou propustností. Prim tu samozřejmě hraje vnější plášť z povětrnostně odolné, přirozeně rezavějící cortenové oceli. Dům vyrůstá ze čtvercového půdorysu, ale tomuto základu se vytáčí do strany a stává se nepravidelným čtyřúhelníkem.

K pootočení dispozice dochází uvnitř vnějšího pláště, takže dojem z kompaktní kostky zůstává navenek zachován – i v souslednosti k okolní zástavbě a její vrstevnicové logice. Zastavěný prostor vrací stavba přírodě svou zelenou střechou.

Pátrání po příčině konkrétních stavebních kroků si v tomto případě častokrát vyžaduje odstup a chvíli trvá, než výsledná architektura objasní původní záměr svého stvořitele. Potom v ní už snadno identifikujete hlubokou podstatu, velmi chytré a elegantní řešení.

Pasivní standard a svah, který je součástí stavby

Objekt si prostě hledá s pomocí architekta odpovědi jinak, než je běžné, a na tom do jisté míry staví svou nezaměnitelnou identitu. Nepotřebuje se vést na vlně baťovského urbanismu, neusiluje o to stát se venkovskou roubenkou. Harmonii s okolím si vytváří na jiných principech, disponuje vlastní ekologií a snad i biologií, a přitom kvalitami obývání stojí nad tabulkami regionálních standardů.

A když už je řeč o standardech, sám se blíží tomu pasivnímu. Po stránce příjmu a výdeje energie má totiž LAZY House vynikající bilanci. Jak toho dosahuje? Kromě vynikajícího zateplení také velmi chytře podchyceným vnitřním metabolismem, který sází na kombinaci řízené ventilace s rekuperací. A dvou vrtů tepelného výměníku, umístěného pod základovou deskou.

Dům přitom technickými prvky prorůstá do svahu: vnější nádech vzduchotechniky je vyveden pomocí zemního registru poblíž prostoru, v němž si majitel nechal zřídit nenápadný sklípek. Pointa situování průduchu sem je přitom prostá. Je v hloubce, kde nemrzne, což umožňuje teplotní úpravu vzduchu před vlastní rekuperací.

Rozvody ventilace jsou ze strojovny vedeny pod stropem garáže a v konstrukcích podlah k vyústění výdechů do plenumboxů s distribucí neznatelnými štěrbinami v linii doběhu podlah k velkoplošnému zasklení. Zpětná cirkulace probíhá skrze nasávání ve stropech koupelen a štěrbinami mezi stropem a obkladem.

Biologická konstrukce komunikuje s okolím

Tato široká prostorová návaznost stavby na okolí trochu připomíná houbu. I u ní nás zajímá spíš sama vyzrálá plodnice. Ale nemůžeme přitom upřít, že ta by nikdy nemohla existovat bez super jemného vlášení mykorhizních svazků v půdě okolo. Sítě LAZY House se vinou celým pozemkem a vlastní stavbu dokonale vyživují.

„Dům používá svou nosnou konstrukci jako kostru, izolaci jako svalstvo, vytápění jako krevní oběh, vzduchotechniku jako plíce a průdušnice, rozvody vody a kanalizaci jako trávicí ústrojí, elektroinstalace jako nervový systém a povrchové vrstvy jako kůži, chránící celé tělo a umožňující jeho povrchu dýchat,“ vypočítává Janda.

Magnet ve středu gravitace

Parcela navíc nepřestává překvapovat a místo fádního trávníku ve svahu nás ohromí maskovaným bunkrem vinného sklípku i působivým umělým zlomem svahu, zahloubenou jeskyní. Tedy, spíše tím, co by krajináři nazvali grottou. Ta je přirozenou dominantou nejvyšší části pozemku, vizuálně navázanou na dům i bazén.

Vstup do domu je veden z ulice, přičemž můžete podstoupit volbu, zda dovnitř projdete garáží, nebo přímo jednoramenným vstupem do horního patra, které je považováno za hlavní obytný prostor. Centrální výduť garáže, zasunutá stejně jako celé přízemí do svahu, je pak po obvodu obstoupena místnostmi. Rotace dispozice přitom umožňuje rozmístění obytných místností po obvodě tak, že si udržují svou vlastní intimitu.

Současně tu není zapotřebí koridorů chodeb, jednotlivé programy na sebe pohotově navazují a funkčně se přitom nepřekrývají. „Principem uspořádání je maximální dosažitelnost všech klidových partií z centrální společenské zóny, za současného oddělení částí určených dětem a rodičům,“ vysvětluje architekt.

Onou společenskou zónou se myslí živé jádro, sdružující se kolem kuchyně, jídelny a obývacího pokoje. Je to pomyslné centrum domu, středobod vnitřní gravitace.  Obytné pokoje se přitom přivrací buď k tomuto jádru, anebo odstupují do pozadí a napojují se na zahradu, jež dům volně obstupuje ze všech stran.

Vnitřní otevřenost a propojenost, to, jak dům komunikuje zevnitř ven, je přitom v přímém protikladu k tomu, jak neprostupně se jeví zvenku. Konstrukci domu tvoří železobetonový monolit, kontaktně izolovaný výkonnou tepelnou izolací, pohledově obložený v exteriéru i interiéru materiály tak, aby přirozeně podporovaly kompoziční skladbu domu.

Hmota hlavního obytného podlaží má plně strukturálně prosklenou severní a jižní fasádu s velkoplošným pokoveným trojsklem, zatímco fasády orientované k sousedům pohledově tvoří nerezová tkanina překrývající okna. Svého soukromí si obyvatelé skutečně cení.

LAZY House se silně vymyká tomu, co je ve Zlíně, a vlastně i v celém Česku, běžně k vidění. Svým propracovaným vnitřním metabolismem připomíná organismus, který vyrostl na stráni, a žije teď v mutualistické symbióze se svým okolím. Je to mimořádný projekt.