Montovaný dům

12. března 2009

Partneři sekce:

Cílevědomost a jasná představa o budoucím bydlení stály při zrodu tohoto dřevěného domu pro čtyřčlennou rodinu, který oslovil i porotu prestižní soutěže Nový domov 2006 tak, že mu udělila – ex aequo – první cenu. Také u nás se už pomalu začínají objevovat architektonické celebrity, které investoři vyhledávají kvůli nezaměnitelnému rukopisu; jen málokterý stavebník si však troufne přivést si vybraného architekta ze zahraničí. V tomto případě se tak stalo a ani jedna strana svého rozhodnutí nelitovala.

Architekt Helmut Dietrich
„Líbí se nám dřevěné domy, hlavně kvůli té atmosféře uvnitř. Původně jsme dokonce uvažovali o srubu,“ popisuje zrod projektu majitelka. „Také proto jsme se pozvali na návštěvu k známému herci, který srub vlastní. Časem jsme však od záměru upustili, zůstali jsme věrní jen základní myšlence – dům by měl být ze dřeva.“ Do budoucí podoby domu totiž výrazně promluvil pozemek. „Koupili jsme parcelu, původně byla poslední v řadě plánované výstavby v malé obci na kraji velkoměsta. I když sousedé v té době ještě stavět ani nezačali, bylo jasné, že srub sem rozhodně nepatří,“ potvrzuje majitelka.

Mírně svažitý pozemek předurčil orientaci stavby, situování parcely podél ulice zase jeho hmotu. „Chtěli jsme zahradu využívat do co největší možné míry. Proto jsme směrem do ulice situovali jen minimum oken, přístřešek pro auta a hlavní vstup, dům je otevřený do zahrady.“ Samotná stavba tak měla poskytovat soukromí nejen pro život uvnitř, ale krýt záda i dění na zahradě.

Majitelé se pustili do studia a hledání inspirací. Budoucí investor měl za sebou dlouholetý pracovní pobyt v Německu, věděl, že zkušenosti s tímto typem staveb jsou za našimi hranicemi o generaci bohatší. Při listování v knížkách a časopisech narazili na stavby Rakušana Helmuta Dietricha. „Nezávisle na sobě jsme vybrali jednu z jeho realizací jako tu nejvhodnější. Chvíli jsme se zabývali myšlenkou najít domácího architekta, manžel však nakonec rozhodl – za zkoušku nic nedáme – a vytočil číslo architekta Dietricha,“ trošku s nadsázkou popisuje výběr tvůrce majitelka. Architekt se setkáním souhlasil a tak začal projekt domu získávat reálné kontury.

Krabice od bot?
„Dům neměl být nikdy výstřední, neměl vyčnívat ani sloužit egu – ať už našemu nebo architektovu. Měl být dřevěný, světlý, funkční, příjemný. Právě fascinace z návštěvy západního Rakouska, kde je velké množství podobných krabic od bot, které, pro mnohé překvapivě, harmonizují se starými venkovskými domy, nás přesvědčila o správnosti výběru architekta. Každá ta krabice je jiná a každá má pro to svůj důvod. Kvalitu bydlení však mají společnou a právě té jsme chtěli dosáhnout i my,“ dodává investor.

Jejich dům-krabice se tedy z ulice tváří jako jednopodlažní, při pohledu ze zahrady je poschodí vysunuto do popředí. Spočívá zčásti na pylonech a zčásti na betonové základně ukrývající technické místnosti a pokoj pro hosty (časem se může proměnit na plně funkční výměnek). Díky důmyslnému přesahu se na první pohled zdá, jako by se dům vznášel nad zahradou, jen v rozích nepatrně přichycen k hraně pozemku.

Z exteriéru na první pohled upoutá odvětrávaná fasáda ze smrkových latí, které plynutím času získávají příjemnou patinu v kombinaci s velkoplošným zasklením obývacího pokoje. Kvádrový monolit rozbíjí balkon přístupný z dětských pokojů a ložnice rodičů v jednom a prostorná terasa proti větru částečně chráněná posuvnou dřevěnou stěnou v opačném koutu stavby.

Nenásilná ekologie
Konstrukčně je tedy spodní stavba vyhotovena systémem ztraceného bednění, vrchní část jako montovaná dřevostavba z připravených sendvičových panelů. „Na dodavatele panelů jsme vypsali takové soukromé výběrové řízení,“ vzpomíná na začátky majitel. „Oslovili jsme tři rakouské a jednu domácí firmu. Odpověď českých zástupců na mé otázky však byla nejistá, ve smyslu: tohle bychom, myslím, uměli udělat. Věděl jsem, že si nemohu dovolit experimentovat, a vybral si rakouskou rodinnou firmu, která má s touto technologií dlouholeté zkušenosti.“

Díky promyšlené dopravě a důraznému stavebnímu dozoru (odchylka proti projektu se na celé délce stavby projevila jen v řádech milimetrů!) stačilo panely přivézt na místo, osadit a během jednoho týdne smontovat. Následovala střecha, zmíněná dřevěná fasáda a pokračovaly práce v interiéru.

Dům se rád hlásí k označení energeticky úsporná dřevostavba. Plní stanovená kritéria, avšak záměrně opouští někdy až dogmatické předpisy nízkoeneregtických či pasivních domů. Majitelé se však rozhodli, kromě samotné konstrukce, vsadit na ekologickou kartu i v otázce dalších technologií.

Dešťová voda, zachytávaná v nádrži, se pomocí čerpadla vrací zpět do vnitřního oběhu, slouží jako užitková (především na splachování). Na fotografiích budete jen těžko hledat pás slunečních kolektorů táhnoucích se po celé délce střechy, které majitelé využívají nejen pro ohřev teplé vody, ale i na přitápění v zimních měsících.

Tím skutečných zdrojem tepla je kotel na dřevěné pelety. Jako u každé (stále ještě) netradiční technologie i tady chvíli trvalo, než domácí objevili nastavení, které přináší požadovanou tepelnou pohodu: „Je to trošku alchymie. Musíte vědět, co jak nastavit, kde přidat, kde ubrat… po dvou zimách jsme snad objevili optimální řešení,“ potvrzuje majitel a dodává možná překvapivý poznatek ze života rodiny v domě s alternativním vytápěním: „Nejtěžší období není překvapivě zima, ale jaro a podzim. V zimě je váš organizmus jaksi nastavený na změnu klimatu, také se lépe oblékáte. Ta přechodná období a výkyvy počasí představují největší zátěž jak pro organizmus, tak i pro vytápěcí alchymii.“

Půdorys 2. NP Půdorys 1. NP

Legenda:
1– úložný prostor, 2 – koupelna rodičů, 3 – koupelna dětí, 4 – hala, 5 – koupelna pro hosty/WC, 6 – šatník, 7 – pokoj pro hosty, 8 – pracovna, 9 – dílna, 10 – kuchyň, 11 – schodiště, 12 – ložnice, 13 – dětský pokoj, 14 – bazén, 15 – technická místnost, 16 – terasa, 17 – prádelna, 18 – WC, 19 – hospodářská místnost, 20 – obývací pokoj, jídelna

Interiér jako symbióza
Během naší téměř letní návštěvy v domě panoval příjemný chládek. Chyběla vůně. Jestli od dřevostavby čekáte charakteristickou vůni dřeva na každém kroku, musíme vás zklamat. Panely jsou ukryty pod sádrokartonem, stropy zakryty podhledy ze stejného materiálu. Navzdory tomu se pocit lehkosti a organičnosti neztratil. I díky otevřené dispozici obývací části, už zmíněné terase, dřevěným rámům oken a masivní podlaze ze stejného materiálu. Další dispozice předurčila funkce – dva dětské pokoje, rodičovská ložnice, koupelny v patře, zázemí a ekologické srdce domu v přízemí. Interiér jako takový včetně výběru nábytku je dílem investorů, především paní majitelky.

Architekt Dietrich její cit pro spojení starého a nového, často s překvapivým využitím starých prvků v nové funkci, jen oceňuje. Z fotografií kolem si můžete udělat obrázek sami – ať už jde přímo o lidovou architekturou inspirované zápecí, renovovaná křesla z minulého století či designový lustr Inga Maurera, to vše tu ladí dohromady – nenásilně, obyčejně, jaksi samozřejmě.

Angažování zahraničního architekta pouze na exteriér se může jevit jako zbytečný luxus. Navíc když v tomto případě bylo potřeba do projektu zasvětit ještě domácího kolegu Josefa Smolu, který se podílel na projektové a inženýrské činnosti. Majitel si však za svým rozhodnutím stojí: „Co se nákladů týče, stál dům stejně, jako prostorově porovnatelné stavby budované klasickou technologií z domácích zdrojů. Navíc subdodavatelé byli také domácí, generální dodavatel ze Slovenska. Pouze jedno nemilé překvapení jsem zažil u dalších objednávek – často se zařízení přivezené přímo od zahraniční firmy vyplatí více než ekvivalent vyrobený nebo prodávaný u nás doma.“

Úsporný dřevěný dům tak může sloužit jako důkaz, že hranice mezi zeměmi se i v individuální architektuře stírají. A navíc potvrzuje, že jedinou rakouskou inspirací pro domácí stavitele nemusejí být ozdobné balustrády a rozkvetlé muškáty v oknech, které tak rádi v našich podmínkách „opisujeme“.