Na Oravě vznikl rodinný dům ve stoleté stodole

Je neopomenutelnou a dobře známou skutečností, že autenticita a hodnota času jsou architektonické komodity, které nelze synteticky získat ani nahradit. Nominaci na cenu CE ZA AR 2021 v kategorii rodinných domů a architektonických fenoménů udělila porota netradičnímu rodinnému domu, v němž mají tyto vlastnosti hlavní slovo.

Polovina úspěchu však spočívala v důsledné, vytrvalé a pečlivé realizaci samotným investorem – dohled nad průběhem stavby a řešením stavebních detailů měla majitelka, která je zároveň spoluautorem projektu.

Rodinný dům ze staletého mlatu stojí v srdci Oravy nedaleko Dolného Kubína v obci Veličná. O prostředí dýchajícím tradicemi ne tak dávné minulosti svědčí řada více či méně zachovalých zemědělských usedlostí, přizpůsobených zemědělské výrobě a hospodaření.

Původní majitelé postupně zestárli a staré domy zdědily děti jejich dětí. Podobný osud potkal i původní mlat, spolu s dalšími hospodářskými budovami. Investor však viděl potenciál, a proto spojil síly s architektkou Eliškou Turanskou, jejíž práce respektuje kontext a dává přednost dřevu.

Autenticita na prvním místě

Velký rovinatý pozemek uprostřed vesnice nevytvářel téměř žádná omezení. Cílem bylo vytvořit bydlení pro rodinu, ale požadavkem bylo co nejvíce zachovat kulturní dědictví, aniž by se snížil standard moderního bydlení.

Autenticitu stavby podtrhuje i výběr materiálů – prioritou bylo, aby odpovídaly původní stavbě, proto byly při rekonstrukci použity pouze přírodní stavební materiály, například hliněné omítky, příčky z lisované slámy nebo konopí ve formě izolace. Zdánlivě neviditelná rozhodnutí však mají citelný dopad.

Pracovní postup byl určen stavem původního mlatu. Přestože byl ve velmi zachovalém stavu, musel by projít výraznými změnami, aby mohl být přeměněn na obytnou funkci. A protože prioritou bylo zachování autentického vzhledu, zvolila architektka netradiční přístup – zasazení nové budovy do mlatu. Nová statická budova má uvnitř vlastní základy.

Do posledního zrnka

Všechny materiály, které se nacházely na původní budově, byly zachovány a obnoveny, nic nepřišlo nazmar. Přístavek v sousedním křídle musel být sanován, ale materiál z něj našel uplatnění i na budově.

„Prostorové, materiálové a funkční řešení je zcela ovlivněno původním mlatem. Nejen jeho vnější plášť, ale také konstrukční prvky, které procházejí celou budovou. Neodstranili jsme jediný původní prvek a neprovedli jsme žádnou výměnu. To například určilo světlou výšku v centrálním prostoru, stejně jako atypické uspořádání prostor,“ vysvětluje proces obnovy a revitalizace architektka Eliška Turanská.

Staré a nové

Architektka se musela vypořádat i s druhotným použitím dřevěných stěn nebo s přesvětlením interiéru: „Dřevěný obklad mlatu zůstal v některých částech na původním místě, v některých místech byl posunut dovnitř a stal se fasádou samotné budovy. V místech, kde je tento ústup větší, byla vytvořena krytá terasa. Původní stoletou střešní krytinu zde doplňují kousky původních skleněných tašek, které byly postupně obnoveny. Denní světlo se do interiéru dostává díky vysokému prosklení a průsvitnosti fasády, která vzniká perforací dřevěného obložení nebo otáčením obkladových desek.“

Přestože budova nezískala ocenění CE ZA AR, nastavuje laťku pro rodinné domy a zejména pro jejich rekonstrukce neobvykle vysoko. Koneckonců, správnou odpovědí na komplikované podmínky není vždy „zbourat a postavit znovu“.