Na samotě u lesa? Hojšín změnil využití, svou krásu si však uchoval

Chlístov u Neustupova, kousek nad nebolickým rybníkem, mezi Borkem a Malovicemi? Takový popis cesty nutí člověka pátrat v podrobných mapách a skutečně činí z Hojšína krásně ztracenou samotu. Samotu, kterou ale nejprve museli k životu probrat architekti.

Přirozená izolace lokality ji pak činí mimořádnou v očích všech, kteří mají to štěstí a mohou sem na čas zavítat. Na výlet nebo na dovolenou s dětmi. Pro něž nepochybně bude toto rekonstruované venkovské stavení kouskem objeveného prázdninového ráje. Než ale nabylo této pohádkové podoby, muselo nejprve urazit dlouhou cestu.

Ta započala vlastně ještě před rokem 2017, kdy se parta čtyř desítek spřátelených rodičů rozhodla, že než trávit čas marným pátráním po místě, kam mohou dohromady se svými ratolestmi na dovolenou, raději si takové podle vlastních představ vybudují.

Kapitál pro společný záměr se o rok později přetavil v příležitost, reprezentovanou opuštěnou ruinou v cípu Středočeského kraje. Kde? Přeci na Hojšíně, ztraceném kdesi mezi pastvinou, lesem, rybníkem a potokem.

Výlet z pohody do reality a zpět

Rustikální selanku tehdy nicméně stíral celkový stav objektu, složený z chalupy z kotovic, polorozpadlé stodoly a chléva ze skládaného kamení. Pokud byste jej tedy mezi kopřivami, sutí a zdivočelou zelení dokázali najít. Jak se z něčeho takového může stát objekt, nominovaný jen o dvě léta později na Interiér roku?

Inu, do příběhu o prázdninovém snu totiž vstoupili architekti ze studia Life4Arch, aby pomohli k jeho naplnění. Architektka Ivana Svatošová přitom na žádost investora adoptovala do projektu celou řadu prvků. Například zapracování nenosných částí již nevyužívaného, ale stále solidního trámoví, které se dochovalo v rušených částech objektu.

Zachování fragmentů kamenných zdí, spolu s přáním zakonzervovat co největší díl fasády chalupy. A tím přispět k udržení celkové kompozice rekonstruovaného objektu coby venkovského domu, stojícího mezi stromy.

Neméně výrazným rysem byl i požadavek na vedení návrhu interiéru tak, aby v řadě místností měřítkem odpovídal specifickým nárokům uživatelů. Dětem. Které by se ubytovacím zázemím a hernou, ale také v širším okolí, měly bezstarostně pohybovat.

Nová propojení, stará návaznost

K tomu je nutné připočíst i fakt, že se celý prostor musel rekonstrukčně-renovačními zásahy výrazně proměnit, stavebně i funkčně, směrem k navýšené kapacitě pro mnoho hostů. Tedy, že ze stavení kdysi určeného pro nepočetnou rodinu hospodáře bude ve finále penzion, schopný pojmout desítky ubytovaných. S patřičným provozním zázemím.

Do těchto představ pak formou realizace promlouval stavební stav jednotlivých objektů, které ne vždy bylo možné zakonzervovat v jejich původním skladbě. Objem zastavěné plochy a půdorysné schéma se úpravami nezměnilo a souřadné spojení tří napojených staveb, navázaných k sobě průchozími místnostmi na úrovni patra i vizuálně polo-uzavřeným dvorem, stále vytváří profil písmene U. Jeho delší rozměr činí 33,5 metru, kratší 24,3 metru a hloubka celého traktu je 6,1 metru.

Jedinou výraznější změnou v rozpoložení hmot přitom bylo přizvednutí hřebene střechy. „V rámci návrhu také došlo k otevření dvora směrem k přístupové cestě a na místě původních vrat do stodoly byl vytvořen průchod, nabízející velkorysý průhled na přilehlé louky. Volně tak parafrázuje historické průjezdné mlaty stodol,“ dodává Svatošová.

Atmosféra domu a duch místa prostupovaly každý díl projektové práce. Snahou bylo nezasahovat do toho, co činilo Hojšín autentické, byť to občas znamenalo ukázat materiály spíše v jejich přirozenosti než v dokonalé formě napodobení.

Potvrzuje to hrubé opracování dřevěných atypických prvků interiéru pouze s voskovým olejem bez tónování a lazury, využití původního kamenného zdiva nebo ponechání prefabrikovaného stropu ve společenské místnosti. A také různorodě řešený nábytek, který se nepřidržuje jednoho modelu.

Výsledek mění využití chalupy, stodoly i přístavby někdejšího chléva, ale ponechává jim to, co je spolu činilo hezké. Samota Hojšín je díky tomu místem, které voní prázdninovým dobrodružstvím.