Netradiční bratislavský dům ukazuje, jak z minima vytěžit maximum

Architekti z ateliéru NOIZ dostali zajímavý a nelehký úkol. Na relativně malém pozemku v bratislavském Starém Městě nedaleko Horského parku měli vytvořit dům pro mladou čtyřčlennou rodinu.

Dříve na pozemku stály ještě dvě budovy. V horní části pozemku stál jednopodlažní rodinný dům, který měl společnou štítovou stěnu se sousedním objektem. Ve spodní části pozemku, za domem, v zanedbané zahradě, stál zděný zahradní domek.

Zcela nový projekt

Prvním výchozím bodem řešení bylo navázání na původní hmotu budov, druhým vytvoření nového dispozičního schématu na jejich původní půdorysné stopě. Počátečním krokem při hledání podoby nové hmoty bylo nalezení způsobu, jak propojit jednotlivé objekty v různých výškových úrovních do formálně a programově ucelené podoby.

Dalším důležitým aspektem bylo vytvoření maximální využitelné podlahové plochy na půdorysu, který již na počátku překračoval limit povolené zástavby. V neposlední řadě bylo nutné zhodnotit potenciál venkovních ploch přiléhajících k domu a fyzicky i vizuálně je propojit s obytnou částí navrhovaného objektu.

„Hmotu domu jsme uspořádali tak, aby obytná část byla co nejvíce v kontaktu s pozemkem za budovou. Část plochy prvního patra jsme ponechali na úrovni ulice. Slouží jako hlavní vstup do budovy a skladovací prostory. Druhou část hmoty jsme posunuli o dva a půl metru níže, na úroveň zahrady a menšího objektu.“

Tímto přesunem vznikl prostor s dvojitou výškou, který zůstal vizuálně i programově propojen se vstupem do domu, ale stále mu chybělo spojení s objektem na zahradě. Aby bylo možné spojit všechny plochy do jednoho celku, bylo nutné z obou hmot ubrat. Stále zde však bylo omezení maximální zastavěnou plochou pozemku.

Jeho obvodové zdi vymezovaly hranici mezi oběma sousedními pozemky. Po počátečních sporech o zachování původní zástavby se architekti rozhodli jít cestou novostavby, ale s návazností na původní návrh.

„Celé zadání představovalo velkou výzvu. Snažili jsme se projekt realizovat v kontextu místa, okolních budov a stávající zástavby lokality. Investorovi jsme připravili nadstandardní užitnou hodnotu bydlení na malém pozemku s citlivým přístupem k životnímu prostředí,“ vysvětlují architekti.

Cílem koncepce nového návrhu ve stopách původní zástavby bylo nezatěžovat pozemek a jeho okolí ve stabilizovaném území a zachovat měřítko a charakter původní zástavby. Po analýze se vycházelo ze dvou základních východisek.

Řešení skryté v přístupu

Hmota odebraná z původního objemu byla přesunuta směrem k druhé budově v zahradě, čímž se maximalizovala plocha obytného podlaží propojeného se zahradou. Byl vytvořen prostor pro umístění hlavních funkcí domu kolem otevřeného atria s terasou, které je přirozeně chráněno před nežádoucím kontaktem s ulicí a okolními budovami.

Ustoupením hmoty od ulice vznikl prostor pro větší předzahrádku, přičemž hlavní vstup do domu získal závětří a větší intimitu. To také poskytlo příležitost prosvítit západní sluneční světlo skrz část zapuštěného denního patra a vizuálně jej propojit se vstupem do nemovitosti o patro výše.

„Vertikálním přiřazením hmoty dvou dětských pokojů jsme přidali potřebnou podlahovou plochu a také navázali na výškovou hladinu okolních budov,“ dodávají architekti.

Funkce objektu jsou na základě vlastností pozemku umístěny v různých výškových úrovních. Schéma řezu ve smyslu „raum planu“ definovalo tvar schodiště, které se stalo vizuální dominantou budovy. V nejvyšším patře je ukončeno čítárnou s výstupem na terasu, přes kterou také přichází horní světlo přímo do středu dispozice.