Nízkoenergetický dům se svým tvarem podobá klasické vesnické zástavbě

Poprvé jsme se na návštěvu vydali začátkem podzimu, kdy se prosluněná obloha během několika minut proměnila v ocelovou oponu, a tak vám snad poprvé v historii nabízíme snímky skrápěné deštěm. Podruhé jsem se vyšplhal do příkré stráně po úzkých ve sněhu vyježděných kolejích a hledal dům v krajině pod bílou peřinou. V obou případech mě vítal majitel v dobré náladě s horkým čajem a spoustou unikátních postřehů nejen ke stavbě, ale i o samotném „sžívání se s domem“.

Projekt naruby
Majiteli učaroval už pozemek – na konci slepé cesty, nedaleko hlavního města, pod lesem a nad okolní zástavbou. „Miluji běžky, takže představa, že můžu být v zimě na lyžích prakticky každý den, mě lákala. V létě zas jezdím na kole, dokonce i pokud potřebuji do centra,“ popisuje své rozhodování majitel. Tenká běžecká stopa končící přímo na terase domu jeho slova jen dosvědčuje… Jižní orientace svahu byla jen pověstnou třešinkou na dortu, která umožnila vhodné situování nízkoenergetického projektu. „Původně jsem vůbec neplánoval výstavbu nízkoenergetického domu,“ říká majitel, „navrhoval mi jej kamarád architekt. Postupovali jsme metodou zevnitř ven – řekl jsem, co od domu očekávám a jak ho budu s rodinou obývat. Kolik prostoru potřebujeme. Důležitým kritériem byl pocit bezpečí, nechtěl jsem dům úplně otevřený.“ Jeho tvar byl spíše výsledkem cesty než jejím cílem. Neméně podstatným požadavkem bylo propojení se zahradou, a to pokud možno nejen v úrovni přízemí, ale i horního patra, což umožnil svažitý pozemek. „Nakonec nám z toho – úplně přirozenou cestou – vyšlo stavení, které se svým tvarem, ale i dispozicí a sklonem střechy nejvíce ze všeho podobá klasické vesnické zástavbě,“ doplňuje investor.

Vstup do objektu je tedy téměř uprostřed dispozice, na zádveří navazují technické místnosti s garáží a komunikací, na druhé straně se otevírají denní místnosti: prostorný obývací pokoj od jídelní části oddělený jen krbem a komínem a samostatná kuchyň, funkčně navazující právě na jídelnu. Denní místnosti jsou orientovány na jih a na východ prostřednictvím dřevěných francouzských oken v pravidelném rastru prosvětlujícím celé podlaží. Na horním podlaží jsou dva dětské pokoje, koupelna a WC, ložnice a našlo se i místo pro pracovnu. Dvě štítová okna doplňují střešní na severní střeše a vikýře na jižní. Obě podlaží propojuje schodiště s prosklenou mezipodestou umožňující výstup do zahrady za domem.

Z písku…
Rozměry domu byly dány i limity a vlastnostmi použitého materiálu – jak obvodových zdí, tak i rozponem stropů s využitím vložek Miako. Ojedinělou zkušenost však investor získal s materiálem, který si zvolil pro hlavní konstrukci. „Věděl jsem, že nechci použít žádný z klasických materiálů. Zavrhl jsem i dřevostavbu – už jen z čistě pocitových důvodů. Výběr vápenopískových cihel, a tedy sendvičové konstrukce obvodových zdí, byla logickým vyústěním mých úvah, i když s tímto systémem před pěti lety ještě nikdo neměl příliš mnoho zkušeností,“ popisuje pan domácí. Zajímavostí bylo stavění „na celou cihlu“ – nic se neřezalo, dům je poskládaný jako lego z jednotlivých kostiček. Sendvič zdí tedy tvoří samotná vápenopísková tvárnice o rozměrech 248 × 240 × 248 mm s 20 cm izolací z minerální vlny: „Zdivo jako takové je dost uzavřené, nechtěl jsem ho ještě uzavírat třeba polystyrenem. Proto jsem zvolil minerální vlnu,“ uzavírá investor. Právě obvodové zdi tvoří nosný systém budovy. Příčky – v přízemí rovněž z vápenopískových cihel (248 × 115 × 238 mm), jsou všechny nenosné.

Celý dům je založený na pasech, mírně řečeno naddimenzovaných; z obavy z nepředvídatelnosti chování svažité louky.

Jelikož se zde hrálo o energetické úspory, nebyla zanedbána tepelná izolace základů z extrudovaného polystyrenu o tloušťce 10 cm. Jedním z problematických míst se ukázalo například uchycení oken – izolačním dvojsklům bez výplně sice zlepšují parametry venkovní žaluzie, oříškem se ukázalo spíše jejich osazení. „Tepelné mosty jsme museli řešit takřka na místě, díky ne zcela obvyklé ochotě dodavatele oken upravit rámy podle požadavků se však vše podařilo dovést do zdárného konce,“ vzpomíná majitel. Tepelné ztráty domu se pohybují kolem 2 kW, což dobře koresponduje s teoretickými propočty před vlastním projektem. Ale navzdory plánům občas doplatíte na stavitele: „Hned první zimu jsem zjistil, že dům kolem pozednice promrzá navzdory projektované izolaci; zedníci předepsanou skladbu jednoduše vynechali…“

Izolovanou obálku uzavírá střecha s tepelnou izolací 12 cm minerální vlny osazenou mezi krokvemi a 17 cm izolace nad nimi. Krytinou je pálená taška. „Až teď, po čtvrté zimě strávené v domě, jsem si uvědomil, že volba střechy je otázka dlouhodobé zkušenosti. Jak sklon, tak krytina – dneska nemám problém se sněhem na střeše.“ Celý dům je kompaktní, ale přesto připravený na možnou přístavbu: „Koncepce domu umožňuje dostavbu směrem dozadu, ovšem to bude určitě lehká dřevěná konstrukce. To už je koncepčně úplně jiná stavba,“ doplňuje majitel.

… a mlhy
Pozemek na relativně odlehlém místě nedisponoval obvyklou hustotou sítí, což majiteli nevadilo. Počítal s tím už od začátku: „Topení je zde elektrické, tedy jako zdroj slouží elektrokotel. V původním projektu se počítalo s topením vzduchem. Mám sice skvěle navržené větrání, ale po zkušenostech jsem zjistil, že mi tento systém nevyhovuje. Proto jsem do pokojů v patře doinstaloval radiátory,“ popisuje ,ladění‘ domu majitel. Důvody byly zřejmé: „Zdálo se mi fajn, že nebudu mít po domě natažené trubky na horkou vodu. Časem jsem však přišel na to, že vzduchem vytápěný dům je vlastně jedna velká trubka, kterou ,rozhází‘ každá menší díra. Stavební firmy v našich podmínkách jen stěží dodrží technologické postupy tak, aby dosáhly dostatečné vzduchotěsnosti stavby. Navíc jsem zjistil, že člověk sálavé teplo potřebuje, a zdá se mi – to ovšem bez zevrubných měření, že je to i úspornější. Topím však střídmě, a tak to nemůžu říci zcela přesně,“ dělí se o cenné zkušenosti majitel domu.

Vytápění v domě je tedy kombinací mnoha způsobů – horký vzduch doplňuje podlahové topení v koupelně a pod jídelním stolem. V obývacím pokoji je i krb s rozvodem teplého vzduchu i na horní podlaží a zmíněné radiátory v některých pokojích.

„Mám i několik zdrojů – topím tedy hlavně nočním proudem, který pokryje asi 70 procent mé spotřeby. Topím i dřevem, co natahám před zimou, a navíc solárními kolektory, které jsem osadil na střeše; využívám je nejen na teplou vodu, ale i na topení. Uvažoval jsem ještě o využití tepla z krbu na ohřev teplé vody, ale dle rady odborníků jsme se pak drželi přístupu ,keep it simple‘.“ Čím jednodušší, tím lepší. Přesto ještě majitel zvažuje i pořízení fotovoltaických panelů.

Text: Matej Šišolák
Foto: Dano Veselský