Úsporné stavby dnes a zítra

Jak si může investor ověřit, zda budova, kterou architekt navrhl, bude skutečně nízkoenergetická, resp. pasivní? Existují počítačové modely pro energetickou spotřebu domu?

Bárta: Existují. Například softwarový nástroj PHPP, v řadě evropských zemí používaný i pro prokazování pro účely dotace. Výpočet provádí projektant (architekt). Není to jen kvůli prokázání vlastností, ale hlavně pro dimenzování vzduchotechniky v návrhu vytápění.

Morávek: Exaktní ověření je možné výpočtově, použitím parametricky sjednoceného výpočtového programu. Skutečná spotřeba energie je totiž ovlivněna nepředvídatelným chováním uživatelů.

Řežáb: Investor by měl od architekta obdržet výpočet energetické náročnosti budovy a nově energetický štítek budovy, na kterém si může ověřit výsledky návrhu. Exaktní ověření je věc složitá, ale při rozumném užívání lze ze spotřeby energií odvodit výsledné energetické parametry.

Srdečný: Investor může požadovat Průkaz energetické náročnosti budovy nebo alespoň Energetický štítek obálky budovy. Ale pokud není odborník, moc mu tento dokument neřekne.

Vrzalík: Počítačové modely existují, zpracování těchto modelů se nazývá „Dynamická studie energetických nároků na stavbu“. Je to trojrozměrný model objektu, který je zatížen vnějšími a vnitřními vlivy s vazbou od jednotlivých dnů ročního období až po konkrétní hodiny denního provozu. Výsledkem zpracovaného modelu jsou teploty v různých místech objektu se zohledněným návrhem topení, chlazení a vzduchotechniky pro tento objekt. Na základě modelu je možné původní návrh vzduchotechniky optimalizovat.

Bárta: Bariéry jsou značné, především neznalost odborníků a neochota učit se cokoliv nového. Bariérou je určitě i požadavek na vyšší kvalitu návrhu i provedení. Obecně je velmi obtížné najít někoho, kdo pracuje kvalitně.

Morávek: Příčiny současného ignorování výstavby úsporných budov v ČR jsou: stereotyp v myšlení investorů, ale i řady projektantů, strach z technické náročnosti projektu a případných rizik při uplatnění nové koncepce stavby, zafixované obavy z extrémního nárůstu investičních nákladů.

Řežáb: Bariéry výstavby jsou především v krátkodobém pohledu na investice do úsporných technologií. Stavebník si většinou neuvědomí, že úsporná opatření se mu zaplatí v horizontu 5-15 let. Bariérou je i nízké obecné povědomí o energeticky úsporných řešeních, což se v poslední době zlepšuje díky zvyšování cen energií. Až na výjimky architekti klienta do úspornějších řešení netlačí a často si tím zjednodušují práci.

Vrzalík: Problém je v poptávce. Deklarovaná ochota investovat do dražšího, ale nízkoenergetického bydlení je totiž větší než skutečný zájem – to vyplývá z našich průzkumů. Pro investora je vybudování urbanisticky uceleného souboru nízkoenergetického bydlení velmi rizikové. Jiná situace je u komerčních nemovitostí – tam se investor a budoucí uživatel o energetické standardy zajímá už od počátku a obvykle je nakloněn provozně úspornějším řešením.

Bárta: Není o nic složitější než klasická kvalitní výstavba. Není důvod, aby každý, kdo chce stavět, měl hluboké znalosti stavařiny a architektury a dalších profesí. V zahraničí se staví pasivní domy (PD) na klíč, nikdo po investorovi nechce, aby tomu rozuměl. Někdy se PD nabízí jako naprosto běžná stavba, investor o tom ani nemusí vědět. Dostane prostě dům, který je pasivní.

Řežáb: V současnosti již individuální investoři jsou často s problematikou velmi dobře obeznámeni a lze říci, že trend k energeticky úsporné výstavbě je u individuálních stavebníků velmi silný.

Srdečný: O nízkoenergetické stavby mají zájem stavebníci, kterým záleží na provozních nákladech; někdo důvěřuje architektovi, že takovou stavbu umí udělat a jiný si ji postaví třeba sám. Nízkoenergetický dům není nic složitého.

Vrzalík: Podle našich zkušeností jsou i individuální investoři velmi dobře poučeni o specifikách nízkoenergetického bydlení. Problém je obvykle pouze v ceně a neochotě vzdát se větrání otevřenými okny.

Bárta: To je nejčastější mýtus o pasivních domech. PD má tu výhodu, že i když se v něm budete chovat v naprostém rozporu s jeho koncepcí, budete mít spotřebu energie nižší, než kdybyste se chovali naprosto předpisově v běžném domě. V době, kdy je venkovní a vnitřní teplota zhruba stejná, můžete větrat, jak chcete – na spotřebě se to neprojeví. Když budete větrat okny v zimě či v horkém létě, budete si interiér buď výrazně ochlazovat, nebo ohřívat. Nucené větrání s rekuperací tyto rozdíly vyrovnává, takže je logické větrat v tomto období raději nuceně s rekuperací.

Morávek: Nevidím rozdíl v chování obyvatel nízkoenergetických a pasivních domů, kde navíc část funkcí je zajišťována zcela automaticky (např. teplota v interiéru, udržování relativní vlhkosti). Přežívající mýtus zákazu přirozeného větrání okny je zcela mylný, okna jsou běžně otvíravá a záleží pouze na vůli uživatele, jak je bude využívat.

Řežáb: Nucené větrání s rekuperací odpadního vzduchu je výrazně kvalitnější řešení než přirozené větrání, jelikož zvyšuje kvalitu vnitřního prostředí a zajišťuje čerstvý vzduch. Alergikům navíc umožňuje používat pro přívod vzduchu prachový či pylový filtr. Přirozené větrání je v PD možné, ale od podzimu do jara je nesmyslné. Pokud uživatelé chtějí využít možností, které jim tato stavba nabízí, měli by ji také správně užívat.

Vrzalík: Je to podobné, jako u rostoucích cen benzínu a provozu aut. Pokud se někdo nebude chtít vzdát něčeho tak samozřejmého, jako právě přirozené větrání, nebude pro něj energetická úspora v řádu desítek procent ani v takovém případě rozhodující.

Bárta: Vhodné jsou téměř všechny běžně dostupné. Jednoznačnou nevýhodu mají materiály, které se musí vypalovat, protože se spotřebuje velké množství energie na jejich výrobu.

Morávek: Záleží na preferencích investorů, subjektivním ovlivnění projektantů, dostupnosti materiálu a jeho cenách. Při hodnocení vhodnosti užitých materiálů analýzou životního cyklu (hodnocením množství energií a produkce CO₂ při výrobě, užití a likvidaci materiálu) vychází nejlépe dřevostavby s izolacemi celulózou a výraznou redukcí celkové tloušťky obvodových konstrukcí ve prospěch užitné plochy domu.

Řežáb: Závisí to na základní koncepci domu, zda využívá akumulaci tepla či ji naopak potlačuje, ale lze stavět z většiny dostupných materiálů. Pokud pohlížíme na stavební materiál jako na potenciálně obnovitelný zdroj, je vhodnější používat materiály obnovitelné a recyklovatelné.

Srdečný: Nejlépe se hodí takový materiál, který se líbí investorovi. Dobrý pasivní dům se dá postavit téměř z čehokoli – od slaměných balíků po vakuové izolační „cihly“.

Bárta: Rakousko, Německo, Švýcarsko, ale dále jsou třeba i v Belgii, Itálii.

Morávek: V současnosti jsou v oblasti praktické realizace výstavby nízkoenergetických a pasivních staveb nejdále sousední země SRN a Rakousko, kde jsou státem nastaveny účinné legislativní a finanční mechanismy pro podporu této výstavby (na rozdíl od ČR). Stavět jinak než v nízkoenergetickém standardu se tam již investorům nevyplácí.

Řežáb: Nejdále je zejména Německo, Rakousko a skandinávské země, a to v legislativě, obecném povědomí společnosti i počtu realizací. I u nás však máme technická řešení, na která jezdí exkurze odborníků z těchto zemí.

Srdečný: Nejdále jsou německy mluvící země, kde se (s trochou nadsázky) koncept nízkoenergetického domu pokládá za překonaný, a standardem je pasivní dům.

Bárta: Není poptávka. Developerům se nevyplatí nabízet „něco extra“ v době, kdy se prodá jakýkoliv projekt, byť provedený velmi nekvalitně.

Morávek: Developerské firmy nic nemotivuje pro nízkoenergetickou výstavbu. Obávají se nárůstu rizika z výše rozpočtových nákladů a pracnosti projektové dokumentace. Vyšší náklady vyplývají z náročnějších požadavků na kvalitu obvodových konstrukcí, instalaci vzduchotechniky s rekuperací, atd. Přitom optimalizací konstrukčních materiálů a celých systémů už bylo u nás dosaženo cen odpovídajících běžnému standardu výstavby.

Řežáb: Není jich málo, ony spíš nejsou téměř žádné. Hlavní příčinou jsou zvýšené náklady, které se nepromítají do prodejní ceny, a rozpor uživatel versus stavebník, kdy stavebník není následným uživatelem a není do úspor tlačen.

Srdečný: Developer chce dům s nízkými investičními náklady a provozní náklady ho nezajímají – ty on platit nebude. Zákazníci asi pasivní domy nevyžadují.

Vrzalík: Nízkoenergetické bydlení je zatím velmi výlučné a „odměnou“ za jisté nevýhody z něj plynoucí je právě individualizace takového bydlení – je logická orientace na samostatné domy, nikoli bytové soubory. Pokud bude existovat skutečná, nikoli jen deklarovaná poptávka po nízkoenergetických bytových domech, nebudeme s nabídkou váhat ani vteřinu.

Bárta: Do určité míry. To se týká hlavně vzhledu a dispozice – když je špatný návrh, nedá se to zachránit. Bohužel většina nabízených domů na klíč naprosto nerespektuje základní zásady z pohledu energetické náročnosti, ale často ani z pohledu požadavků budoucích obyvatel na dispozici a užívání domu.

Řežáb: Obecně ano, zejména použitím lepší tepelně technické obálky budovy a použitím nuceného větrání s rekuperací.

Vrzalík: Úspory „zdarma“ jsou většinou režimového charakteru, díky úpravám provozu budovy. Existují ale řešení, která mohou přispívat k menší energetické náročnosti budovy a přitom nevyžadují výrazné investice. U administrativních budov jde například o odstranění stropních podhledů, aby nebránily akumulaci tepla či chladu v budově. Podobných tipů existují desítky.

Bárta: Ano, jsou k dispozici ukázky. Samozřejmě to bývá náročnější a většinou i nákladnější řešení. Řežáb: Lze, technická řešení jsou obtížnější i provedení je složitější, ale řešení existují. Jde o dobrou vůli se do nich pustit.

Srdečný: Záleží na konkrétním domě. Obtížné bývá instalovat ve starém domě strojní větrání. Čím rozsáhlejší rekonstrukce je, tím spíše lze snížit spotřebu.

Vrzalík: Jde o individuální přístup. V zásadě je možné říci, že historické objekty vzhledem k charakteru fasád a vnitřních stěn nelze zateplit (vyjma půdy). Obvodový plášť bývá s vazbou na statiku masivní, poměr otvorů k plné části pláště bývá výhodný. V rámci provozu těchto objektů je vhodné využít nadstandardní akumulační vlastnosti obvodového pláště a tuto výhodu využít při návrhu koncových prvků vytvářejících vnitřní tepelnou pohodu. I zde je tato výhoda limitována mnohdy památkově chráněným interiérem stavby.

Bárta: Cílem každého kvalitního návrhu je skloubit funkci a vzhled dohromady. PD mají tu výhodu, že jde často o architektonické návrhy, a tudíž nesou rukopis architekta. I kdyby šlo o typový projekt, musí se u něho přemýšlet v souvislostech a tam určitě patří obojí – estetika i funkce.

Morávek: Aby dosáhl pasivního standardu, musí architekt nutně přizpůsobit i celkovou kompozici budovy, zejména pokud jde o kompaktní tvar, orientaci k světovým stranám, optimální rozsah a charakter prosklení, způsob instalace solárních panelů, atd. Tyto budovy, přes svá omezení a často ryze technicistní pojetí, vytváří nový osobitý a nezaměnitelný architektonický styl, který někteří autoři nazývají „energetickým funkcionalismem“.

Řežáb: Estetická a technická stránka jsou dvě kategorie, které je nutno navrhovat v souladu a souběhu. Pokud my pracujeme na nízkoenergetickém domě, máme s architektem většinu energetických parametrů domu odladěných již ve studii.

Vrzalík: Vždy jde o kompromis a stejně jako u všech ostatních staveb musí projektant myslet nejen na vnější podobu díla, ale i na technické parametry a využitelnost.

Bárta: Vztaženo na čtvereční metry plochy jsou nejnáročnější malé objekty bez tepelné izolace, tj. především rodinné domy z 20. až 80. (90.) let. Rodinné domy stavěné předtím měly malá okna, a vůbec byly stavěny na svou dobu velmi úsporně, bez znalostí stavební fyziky. Paneláky a velké historické budovy mají výhodu, že jsou větší a kompaktnější, tudíž jednotková spotřeba je nižší. V absolutním množství energie jsou na tom hůř. Pro účely rekonstrukce mají paneláky skvělé předpoklady, bohužel se to nevyužívá. Od 1. 1. 2009 by všechny veřejné budovy měly mít na viditelném místě umístěn štítek energetické náročnosti.

Řežáb: Čím starší budova, tím energeticky náročnější. Vývoj materiálů a stavebních technologií umožňuje zlepšovat technické parametry domů a stavebních konstrukcí. Nejlépe lze pozorovat vývoj na zpřísňování tepelně technických státních norem, které původně vycházely jen z tloušťky nosných konstrukcí, až později začaly dbát na jejich tepelně technický parametr.

Srdečný: Vysokou spotřebu mají historické objekty, které původně sloužily jinému účelu než dnes (paláce). Dále objekty libovolného stáří, jejichž správci nejsou tlačeni k úsporám – mnoho budov státní správy a veřejného sektoru.

Vrzalík: Z minulosti jde hlavně o panelovou výstavbu. V současné době jsou to objekty s celoprosklenými obvodovými plášti s méně kvalitními tepelnými vlastnostmi použitých skel a s nekvalitním venkovním zastíněním. Tyto objekty jsou energeticky náročné především z hlediska chlazení vnitřních prostor.

(in)
Foto: archiv JRD, s. r. o., a respondentů