Při pořizování vlastního bydlení je úplně první otázkou: novostavba, nebo rekonstrukce? Když se řekne rekonstrukce, může se jednat o drobné úpravy interiéru nebo i kompletní renovaci celého domu. Stodola stará 150 let se stala schránkou pro zcela nový, na své starší kolegyni nezávislý dům. Více v článku Rekonstrukce staré stodoly svépomocí
Je neopomenutelnou a dobře známou skutečností, že autenticita a hodnota času jsou architektonické komodity, které nelze synteticky získat ani nahradit. Nominaci na cenu CE ZA AR 2021 v kategorii rodinných domů a architektonických fenoménů udělila porota netradičnímu rodinnému domu, v němž mají tyto vlastnosti hlavní slovo.
Na první pohled křičí řadové domy v této ulici na Praze 6: „Jsme čisté devadesátky!“ Jsou reliktem doby, kdy do Česka dorazil kapitalismus a namísto šumperáku z pokoutně sehnaných cihel se začaly stavět domy s nádechem do té doby nepoznaného Západu, což se projevovalo třeba pseudomansardovými střechami. Samotné dispoziční řešení však bylo velmi tristní a nedostačující, pokud jde o moderní bydlení.
Než se pustil tým ze studia FRIS architekti do práce na novostavbě rodinného domu na Brněnsku, vedla k tomu cesta nejen skrze různá přání investora, ale i snaha vyhovět přísným požadavkům CHKO Moravský kras, v němž se dům nachází. Rozhodli se, že celý požadovaný objem rozdělí do několika drobnějších pavilonků, společně provozně propojených.
Areál někdejší cihelny v Čachticích na Slovensku, který bezpochyby mistrně revitalizoval architekt Pavol Paňák, získal novou přístavbu. Zapadá do mozaiky pozoruhodných objektů, z nichž byl dosud výrazný zejména ateliér – revitalizované ruiny vesnické cihlářské pece.
Budovy mají paměť a nenápadná dřevem roubená chalupa, stojící jako jeden z posledních domů za Horní Polubným v Jizerských horách, má rozhodně na co vzpomínat. Však už jí je přes 130 let. Mjölk architekti se postarali o to, aby své příběhy mohla předávat dalším generacím obyvatel.
Touha za každou cenu už bydlet ve vlastním často zvítězí nad rozumem. Proto se tak výtečně daří produkci v místě často naprosto nelogických domů na klíč, unifikovaným projektům z katalogů. Pro pořizovatele je to nejsnazší řešení. Jen zajistí hypotéku, vyplatí sumu a vyplaví endorfiny, než je dílo hotové k předání. Jde to vůbec jinak?
Vloni dokončená rekonverze starého větrného mlýna v Lublinském vojvodství na východě Polska okouzlí člověka na první pohled. Dvojice architektů zde totiž na přání investora vytvořila mimořádně působivý rodinný dům, který si zachovává tradiční prvky polské venkovské architektury a přitom svým obyvatelům nabízí veškerý komfort moderního bydlení.
Polootevřený a přesto ve svých rysech kompaktní, kryjící se zelenou střechou k nenápadnosti a přitom nepopiratelně objemný. Každá snaha podchytit Flow House, autorský projekt architektů z ateliéru Platforma Architekti, nějakým zobecňujícím popisem, zkrátka proteče mezi prsty. Nestaví se proti proudu, jen zvolna plyne. Stéká ze svahu a svým tokem rámuje obraz pohody.
Není to dům, jaký by byl v Česku běžně k vidění. Už provedením své čelní fasády evokuje dojem spíše nějaké překomponované přístavby, translucentní dvougaráže stojící vedle rodinných domů v řadové zástavbě. A přece je samostatným a plnocenným domem. Důvod atypičnosti je prostý: jeho majitel si totiž cení trochu jiných věcí.
Reagovat na pobídku cestovního ruchu kompletní přestavbou starého domku na vesnici je záměr, kterému z podnikatelského hlediska není co vytknout. S proměněným charakterem takové vesnice je to pak ale většinou horší. Rekreační objekt v Bukovanech si naštěstí díky invenci architektů zachoval původní tvarosloví.
Jen kousek pod pásem polárního kruhu ležící Skellefteå patří k sídlům, kde má dřevěná architektura předlouhou historii. Projekt kulturního centra a hotelu Sara z této tradice vychází, ale upíná se k budoucnosti, kdy dřevo znovu doceníme jako materiál vhodný pro ty nejnáročnější konstrukce.
Dvě hodiny denně, 520 hodin ročně. Za 10 let strávíte 31 týdnů času svého života dojížděním do zaměstnání. Je to ubíjející, stereotypní a depresivní. Rozdíl v úspoře vynikne o to víc, když při řešení nového bydlení zařídíte prostor pro práci z domova. Tak jako v případě Domu s veterinární ordinací u Plzně.
Vinkeveense Plassen se do podvědomí Nizozemců zapsaly v kontextu aktivního odpočinku. Zdejší jezera posetá ostrůvky a písčité pláže jsou synonymem pohody pro celý Amsterodam. Jenže co když se tu chce někdo zabydlet nastálo? To už tak snadné není, protože místní správa přísně reguluje charakter zástavby. Tiny House je na to chytrou odpovědí.
Vsadit prvek novostavby rodinného domu do vnitřního dvora památkově chráněné budovy není nic snadného. Architekti v tomto případě dokázali skvěle vyvážit poptávku po moderním bydlení, které ladí a nenarušuje své historicky hodnotné okolí.
Nemusíte být zrovna znalci hudebních historie, abyste si dokázali podvědomě vybavit tvary harfy. Jemné struny táhnoucí se od země až tam, kam jen dosáhnou ruce umělce; sklon a vyvážení robustní obvodové dřevěné konstrukce, jež je rezonátorem kolmým na zvučné linky. A právě tyto motivy ceněného prvku (dispoziční i funkční), nyní ožívají v aktuálním projektu ostravského studioArk.
