Pod kostelní věží

2. března 2010

Partneři sekce:

Nenápadný dům je dobře ukryt před pohledy náhodných kolemjdoucích. Pokud nesjedete z hlavní cesty na polní cestičku mezi zahrádkami, unikne vám. Navzdory tomu, že svým majitelům slouží jen necelé dva roky, při pohledu na stavbu s červenou střechou a gotickou věžičkou kostela v pozadí se zdá, jako by tu stál od nepaměti.

Hned u branky nás vítá sympatická paní majitelka, a i když nás zve dovnitř, ani příliš nenaléhá, když odmítáme – krásné letní počasí láká spíše na prohlídku okolí. Sama jistě ví, že rozlehlá zahrada tvoří možná polovinu neopakovatelné atmosféry, kterou dýchá dům i jeho okolí. Zatímco naše nohy brouzdají poctivě vypěstovaným travnatým kobercem, na němž se míhají stíny stromů kývajících se v mírném vánku, paní domácí začíná vyprávět příběh neobyčejné stavby.

Na zahradě u babičky
„Výběr lokality byl jednoduchý – učarovala nám zahrada prarodičů. Dům jsme situovali tak, aby jeho původní charakter zůstal zachován; vzrostlé stromi, členění,“ popisuje, zatímco si obhlížíme stavbu ze všech stran.

Dům se rozprostírá na západním okraji plochého návrší, které se po několika metrech prudce svažuje do všech světových stran. Na pozemku vyrostly čtyři propojené objekty: prvním od západu je přístřešek pro auto, na něj navazuje dílna s pultovou střechou a čtvercovým půdorysem 6 × 6 m. Ustupující vstupní halou hmota prorůstá do samotného obytného objektu s obdélníkovým půdorysem 9 × 12 m.

„Výběr architekta byl přímo daný – bratr je architekt, takže nebylo nutné příliš spekulovat,“ usmívá se majitelka. I když kulaté razítko má jen on, architekt Bohdan Špaček nikdy nezapomíná uvádět sestru a švagra jako spoluautory celého projektu. Jejich nápady, potřeby i náměty tvořily důležitou součást celého návrhu i samotné stavby. Protože peněz moc nebylo, velký díl práce vykonali investoři svépomocí. „Například všechny dřevěné podlahy vyrobil manžel na koleně. Dřevěnou trámovou konstrukci téměř také, jen na ni nebyl sám,“ vypráví paní domácí. Zvolená technologie i konstrukce tomuto řešení nahrávaly.

Jednoduché tvarosloví
Dům navenek působí jako z pohádky; obdélníkový půdorys zastřešený sedlovou střechou s červenou pálenou taškou odkazuje na tradiční výstavbu. To už se postupně přesouváme dovnitř a odhalujeme tajemství jeho konstrukce. Nebyli jsme daleko od pravdy – tradice je tu živá, jenže jinak, než by se na první pohled zdálo. Cementotřískový exteriérový obklad ukrývá konstrukci typickou spíše pro historické německé stavby či staré tatranské hotýlky, i když je zde typické hrázdění ukryto pod vnějším obkladem. Všechny objekty mají nosnou dřevěnou konstrukci – smrkové trámy a sloupy spojené čepy a zavětrované vzpěrami. Krov sedlové střechy tvoří zavětrovaná série vazníků osazená na „hranol“ přízemí.

Pod šedou slupkou cetrisek se uvnitř ukrývají neomítané stěny z nepálené cihly. „Tady jsme možná mohli zvolit jiný způsob vyzdívky – dřevo totiž stále pracuje, a proto se uvolňují spáry v cihlových stěnách. Příště bychom zdili až za dřevem, aby cihly nebyly sevřené v dřevěných trámech,“ doplňuje zkušenosti z výstavby investorka. Další vrstvu obvodových stěn tvoří zateplení z minerální vlny s tloušťkou160 mm, zvenčí chráněné fólií z materiálu TYVEK a cementotřískovými deskami. Dílna se vstupní halou mají extenzivní zelenou střechu s vysazenými skalničkami, parkovací stání a kůlna jsou zastřešeny dutinkovým polykarbonátem (Lexan). Podlahy jsou stejně jako stěny dřevěné nebo keramické, v části stavby – v dílně – je hlazený beton. V zimní zahradě a ve vstupu použili na zemi přírodní břidlici.

Jednoduchou hmotu stavby zvenčí rozbíjí jen zimní zahrada otevřená až do krovu – skleněné dveře doplňuje zasklené zastřešení v linii střechy.

Půdorys přízemí: 1 – přístřešek pro auto, 2 – dílna, 3 – vstupní hala, 4 – hlavní vstup do domu, 5 – zadní vchod do zahrady, 6 – koupelna, 7 – WC, 8 – prádelna, 9 – zimní zahrada, 10 – sklad, 11 – obývací pokoj, 12 – jídelna, 13 – kuchyň, 14 – terasa, 15 – pracovna

Hlavně otevřeně
Když nahlédneme do interiéru, hned na první pohled je jasné, že domácí nepatří mezi ty, kdo hromadí nepotřebné harampádí či zbytečný nábytek. Překvapí otevřené prostory s jasně čitelnou konstrukcí a úplně šokuje absence televize. Zato potěší přítomnost klavírního křídla v rohu, v těsné blízkosti zimní zahrady.

V přízemí se kromě hlavního obývacího prostoru s jídelnou nachází i volně propojená kuchyň a také koupelna a toaleta, technická místnost, zázemí a budoucí pracovna. Nenápadným detailem, který má mimořádný vliv na vnitřní klima stavby, jsou vstupy otevřené téměř na všechny světové strany. Do domu se dá vejít hlavním vchodem, zezadu ze zahrady, přes zimní zahradu i dveřmi na východě, které vedou na terasu ve stínu vysokých stromů. Přirozené větrání je tak vždy zaručené a účinné.

Majitelé se netají skutečností, že dům vyrostl z velké míry svépomocí. Donedávna obývali jen dolní podlaží, dětské pokoje v poschodí i rodičovská ložnice jsou výsledkem teprve nedávných dokončovacích prací. A jsou si dobře vědomi, že práce na domě neskončí nikdy. „Trošku mě mrzí, že obklad západní fasády je teď trochu smutný,“ ukončuje domácí paní. „Všechno dřevo jsme ošetřili stejným nátěrem, jen jiným odstínem. Západní štít je však více vystaven působení deště a slunečního záření, proto musel být už několikrát přebroušen a znova natřen,“ vysvětluje architekt. „Rozdíl je i v materiálu – dílna je obložena modřínem, štíty smrkem.“

Za zvuku zvonů
Končí i naše návštěva. Ještě zkontrolujeme několik zahradních zákoutí, které tak rády využívají dcery majitelů ke svým hrám, obdivujeme keř posetý motýly, citrusy a především dětské hřiště, které taktéž vyrostlo pod šikovnýma rukama pana domácího. S posledním vrznutím zahradní branky se rozeznějí zvony blízkého kostela a my si do redakce kromě krásných fotografií odnášíme přímo mystický pocit volnosti, harmonie a souzvuku s místem, domem i jeho obyvateli.