Přístavba domu v Čachticích vzdává poctu cihle

Areál někdejší cihelny v Čachticích na Slovensku, který bezpochyby mistrně revitalizoval architekt Pavol Paňák, získal novou přístavbu. Zapadá do mozaiky pozoruhodných objektů, z nichž byl dosud výrazný zejména ateliér – revitalizované ruiny vesnické cihlářské pece.

Rozsahem malý objekt v sobě integruje koncentrované uvažování o podstatě architektury. Výsledné dílo je nositelem mnohovrstevných atributů – zhmotnění kultivovanosti, citu, sémantiky a vztahu k místu.

Pavol Paňák v přístavbě kóduje svůj osobitý pohled na architekturu. Vrství zralost poznání a autorský důvtip. Návrh přístavby je ukotven v poznání „starého“, přičemž ho mechanicky nenapodobuje. Zároveň je autonomní v nekompromisnosti „nového“ a originálně prezentuje poznání a pochopení souvislostí a vztahů.

Výsledné dílo navazuje na historický vývoj venkovského domu. Je přičleněno ke stávající stavbě a současně ji modifikuje tím, jak pracuje s figurou řezu domu s podloubím.

Zvýšený prostor

Přístavba je novým obytným prostorem, který navazuje na siluetu stávajícího domu jak v řezu, tak půdorysně. Autor rozvíjí téma vnitřního otevřeného prostoru v obrysu vnějšího pláště, který posloužil jako hlavní východiskový bod.

Architekt Paňák vynechává obvyklý strop mezi obytným prostorem a krovem. Komponuje zvýšený prostor s vloženou emporou, důmyslně pracuje s rozhraním příčné osy vůči podélným osám krovu a prostorů pokoje, respektive podloubí. Výsledkem je vyvážená geometrická kompozice.

Nad masivní obvodovou zdí je ocelový krov s cihlovou výplní. Prostá lomená plocha ze starých pálených cihel nabývá dekorativní charakter. Odkazuje na Semperovo učení o původu konstrukcí a je zhmotněnou poctou cihle i genius loci.

Surové materiály

Paňák osobitým způsobem ctí práci s architektonickým prázdnem interiéru. Pracuje s reverzními otisky objemů knihovny a krbu ve vnějším plášti stavby či osazením skulptury schodiště k vložené empoře nebo rámcuje obrazy krajiny v přísně tvarovaných okenních otvorech.

Interiér přebírá estetiku hrubé stavby. Všechny povrchy (cihla, vápenná omítka, beton, kov, překližka) jsou bez sekundární povrchové úpravy. Architekt klade důraz i na stavebněfyzikální vlastnosti stavby.

Objekt disponuje akumulačními vlastnostmi s tepelnou setrvačností vyrovnávající amplitudy exteriérových tepelných rozdílů a zisků z insolace. Tomu napomáhá materiálová báze stavby, zasklení podloubí/sloupové předsíně a zastřešení dvěma o sebe opřenými keramicko-ocelovými stropními deskami/krovem.

Architektura přístavby domu, jakož i celého areálu bývalé cihelny v Čachticích prezentuje citlivost architekta Paňáka, jeho vztah k půvabu a souznění materiálů a konstrukcí, z nichž, reflektujíc okolí, vystavěl tělo architektury a její prostory.