Rekonstrukce domu v Hrusicích

Při vyslovení jména obce Hrusice si asi každý vybaví zasněžené idylické obrázky vesničky s kostelíkem či kocoura Mikeše a jeho kamarády z příběhů Josefa Lady. Dnešní Hrusice jsou sice již jiné, modernější, zůstávají však stále příjemným místem k životu. Pro majitele domu, který jsme tentokrát navštívili, byla právě tato skutečnost jedním z důležitých důvodů, proč se rozhodli žít právě zde.

Dalším impulsem byla možnost koupit již hotový dům, nechtěli totiž stavět nový, ale nějaký již hotový pouze mírně upravit. S tímto záměrem se obrátili na architekty z atelieru SAD. Aktuální stav domu byl v různých ohledech nevyhovující – poměrně členitý půdorys měl za následek poněkud nepraktické až nelogické dispozice, francouzskými okny v hlavním obytném prostoru se nedalo vejít přímo do zahrady, neboť byla vsazena půl metru nad úrovní terénu, současně měl dům i velmi komplikovanou fasádu a střechu a vnější podobou se zkrátka nehodil do celkového rázu vesnice.

Místo drobných úprav kompletní rekonstrukce

Investoři se tedy nakonec dohodli s architekty na kompletní rekonstrukci, díky níž by dům lépe zapadal do lokality a současně vyhovoval potřebám nových majitelů. Architekti z atelieru SAD vsadili na jednoduchý habitus s obvyklou sedlovou střechou tak, aby dům co nejlépe korespondoval s venkovskou funkční a nepřezdobenou architekturou, a využívali také běžné stavební materiály – ideálně z místních zdrojů, aby přestavba byla i z tohoto pohledu finančně a časově co možná nejefektivnější.

Jako velká výhoda se ukázala skutečnost, že atelier SAD své projekty také sám realizuje prostřednictvím vlastní firmy MY76. „Na mnohá úskalí se přišlo až v průběhu přestavby,“ vysvětlují autoři návrhu. „Byly odhaleny nevyhovující konstrukce, na které nebylo možné navázat. Napravit bylo nutno následky špatných technologických postupů. Původně použitý materiál byl nekvalitní a při přestavbě ho nebylo navzdory předchozímu plánu a maximální snaze možno dál použít. Stavba byla živelná a plány se během doby několikrát pozměňovaly, přizpůsobovaly.“

Bylo třeba dát stavbě řád a pravidla, dům proto doznal zásadních kvalitativních i dispozičních změn. Komplikovaný půdorys byl změněn na tvar písmene „T“, původní garáž byla využita na wellnes se saunou, auta parkují v zastřešeném, do terénu zapuštěném venkovním stání.

Na stavbě byl využit místní kámen – například na zpevnění okraje pozemku na potřebných místech gabionovou zídkou nebo na vydláždění krytého stání a chodníků kolem domu. Složitou valbovou střechu se spoustou úžlabí a komplikovaných i obtížně přístupných míst nahradila sedlová jednoduchá střecha.

Jeden střešní štít je z velké části prosklený, do podkroví je tak přivedeno denní světlo, transparentní prvek současně dodává exteriérové fazóně domu vzdušnost a výtvarný akcent. Ten podporují také modřínové lamely, které díky pootočení vypadají z boku jako jednolitý fasádní obklad, ve skutečnosti však průhledy mezi nimi propouštějí denní světlo a umožňují výhled z místnosti do krajiny. Motiv lamel se opakuje ve střeše pergoly a v oplocení pozemku.

Interiér praktický i výtvarně zajímavý

Vnitřní dispozice odpovídají novému půdorysnému tvaru plochy domu. Centrem je velká společenská místnost, nicméně zóny kuchyně, jídelny a obývacího pokoje jsou od sebe opticky odděleny sníženými podhledy. Nejde však o primárně estetický prvek – podhledy bylo nutné instalovat v místech s nevyhovující konstrukcí stropu.

Vpravdě uměleckým dílem je kuchyňský ostrůvek ze 400 let starého dubového dřeva se vsazenou sklokeramickou varnou deskou s vestavnou digestoří. Dřevo pochází z demolice a solitér vytvořil Martin Papcún vrstvením a obroušením objemných dubových trámů. Ostrůvek váží 800 kg.

Za estetický prvek lze v domě považovat i podlahy – v obytných místnostech je použit travertin a dub, v technické části domu je pochůzná vrstva betonová. V koupelně je travertin použit na podlaze i na stěnách. Celkovou atmosféru interiéru dotváří oboustranný krb v černé terazzové stěně.

O tvůrcích

Ateliér SAD se od svého založení v roce 2002 věnuje jak architektuře v nejširším měřítku, tak i rezidenčním projektům, drobným designovým projektům (design hraček či výstavní instalace) či interiérům. Tvoří ho architekti – Jerry Koza, Adam Jirkal a Martin Kalhous, a stavební inženýr Tomáš Kalhous.

Mezi nejznámější projekty patří série návrhů čerpacích stanic na Slovensku, houseboat složený z modulárních bloků či renovace interiéru Žižkovské věže. Výhodou je také skutečnost, že si atelier SAD některé ze svých projektů rovněž sám realizuje, a to prostřednictvím firmy MY76, jež má s ateliérem shodné jednatele, náročné rekonstrukce či stavby mohou proto být prováděny v úzké spolupráci projektové a realizační složky.