Rezidence Kostelec ukazuje, že se i „velké“ projekty dají dělat dobře

Kritizovat je vždy snazší, než vytvářet něco s reálnou hodnotou. A záměr projektu celorodinné vily v Kostelci nad Ohří je příhodně snadným terčem výtek, protože tuto stavbu je skutečně těžké minout.

Byť v uprostřed osmihektarového pozemku svou zastavěnou plochou zabírá jen 1825 metrů čtverečních, pořád se svými parametry blíží malému zámku a rozkošatělosti jeho popisu nepřidává ani to, že její majitel zde kromě aut „parkuje“ i svou soukromou helikoptéru.

Je to tedy objekt, jež se v Česku vymyká konvencím a s jehož typologií, připomínající spíše továrníky z první republiky, běžně nepřicházíme do kontaktu. V tomto kontextu rozmařilosti pak byla realizace v médiích často zmiňována. Znamená to ale, že je snad objekt vystavěn nekvalitně, nevhodně a nepřiměřeně? Vůbec ne.

Udržet jednotný princip

Architekti ze studia ADR, s. r. o., se naopak s touto lehce atypickou zakázkou výtečně popasovali a ve strohých liniích funkční jednoduchosti dali vzniknout mimořádnému sídlu. S klidem tak mohou zodpovědět otázku, zda by tento objekt obstál a vyrovnal se jiným, štědře disponovaným vilám v zahraničí. Byť by tedy nejspíš odpověď hlavních spolutvůrců, architektů Aleše Lapky a Petra Koláře, zněla záporně.

Rezidence Kostelec totiž ve své kategorii případnou cizozemskou konkurenci v čistotě provedení a eleganci v mnohém překonává. Nepřehání, neklesá k nabubřelosti a okázalosti. V rámci objemu zastavěného prostoru totiž ani o píď neustupuje z přednastavených kritérií a po celé své více než stometrové délce si uchovává jednotný design.

Dům je navržen jako klasická jednoúrovňová přízemní stavba (suterén má charakter technického zázemí) s plochou zazeleněnou střechou. V délce svého průběhu je pak rozparcelována do jednotlivých užitných součástí tak, aby postihla požadavky svých obyvatel. Tedy všech členů rodiny a případných hostů.

Provedení se vyznačuje zdařile artikulovanou jednoduchostí, protože masa stavby je definována přímkou podlahy a stropu, pevnými betonovými deskami, jež v horizontu mezi sebou nesou výplň životního prostoru. Pod jednou střechou se nachází pět provozních celků domácnosti, vymezených vůči sobě průniky vnořených teras, ale vedoucích spolu vzájemný dialog systémem prosklených stěn.

Rezidence skryla industriální jizvu

Výsledkem je monolit, celistvá hmota, jež v každém svém bodě navazuje na okolí a komunikuje s exteriérem. V rozhledově výrazných partiích stavby směrem k Českému středohoří se nachází obytné pokoje, dále od nich místnosti užitné, formální, společenské.

Design interiéru je minimalistický, nekomplikovaný, doplněný o střízlivě provedené osvětlení. „Výraznou charakteristikou realizace tohoto rodinného domu je přirozenost, pokora ke kontextu místa a k potřebám klienta,“ dodávají architekti. Až se stromy a keře, vysázené v oválu kolem vlastní obdélníkové stavby rozrostou, přibude ke kvalitám rezidence i soukromí.

Celá novostavba se přitom uchytila na místě, kde dříve v podobných dispozicích stála stará cihelna. Z ní už kromě fragmentů pece a komína nezůstalo nic, ale Rezidence vrostla do této parcely s industriální minulostí a neosobovala si tedy zásadně nový prostor. Součástí zadání byla kromě samotné vily také série dalších doprovodných novostaveb.

Jednotlivé objekty jsou rovnoměrně umístěny na pozemku v logickém uspořádání – domek správce u vjezdu do areálu, rodinný dům na hraně svahu, na závětrné straně terénního zlomu. Mezi tyto objekty jsou osazeny ostatní novostavby jako vinice na jižním svahu, vinný sklep či tenisové a volejbalové hřiště. Stranou, v nejvyšším místě pozemku, leží budova stájí a hangáru doplněná o venkovní jízdárnu a heliport.

Otázka „Kdo si v Česku může dovolit nechat postavit na osmihektarové parcele dům s heliportem?“ je špatně položená. Otázka by měla spíš znít, kde pro takový záměr v Česku seženete dostatečně schopné architekty. A na tu evidentně znají pánové ze studia ADR správnou odpověď.