Rodina si u potoka postavila dům. Dělí se o něj s prarodiči

Dvougenerační bydlení je v Česku vcelku běžná věc. Zajímavých a nevšedních realizací na toto zadání ovšem zase tolik nevzniká. O to více se Dům s vymínkem od kopřivnického studia KLAR vymyká dnešním požadavkům investorů. Mladá čtyřčlenná rodina tak může bydlet dohromady s prarodiči, aniž by si kdokoliv z nich mohl stěžovat na nedostatek soukromí nebo jiná omezení.

Objekt nalezneme na okraji zástavby v jižní části obce Rybí. Parcela je to malebná, vymezuje ji přístupová cesta, přilehlý potok se vzrostlými stromy a oplocení sousedního domu. Plošně se jedná o poměrně velkou parcelu, nicméně ochranná a bezpečnostní pásma lesa a podzemních plynových zásobníků zastavitelnou část pozemku významně zredukovala a do značné míry i předurčila tvar domu.

Dalším omezením byla malá boží muka s lavičkou, která se na soukromém pozemku nachází, jedná se však veřejně přístupné místo, které je už po staletí součástí křížové cesty vedoucí z Nového Jičína do Štramberka.

O samotě u potoka

Parcela na zelené louce nemá téměř žádnou sousední zástavbu, která by definovala strukturu a tvarosloví. V relativní blízkosti se nachází dvě katalogové dřevostaby se sedlovou střechou, zbytek okolní zástavby je mixem rozličných typů rodinných domů z různých období. Odpověď na otázku: “Jak by měl dům vypadat?” v tomto případě nebývá jednoduchá.

S ohledem na různá úskalí, ale i přednosti, se rozhodli architekti Václav Kocián a Zdeněk Liška pro udržitelnou dřevostavbu. Udržitelnou pak ve smyslu snadno zrealizovatelnou, s nízkými náklady na provoz a s možností aspoň částečné stavby svépomocí.

Základní tvar domu se tak na první pohled jeví jako tradiční podbeskydská zástavba, kterou tvoří drobné jednopodlažní domky se sedlovou střechou. „Dvě samostatná křídla budou přirozeně oddělovat provoz budoucího výminku pro prarodiče a provoz pro samotnou rodinu. Hmoty vytváří jakési uzavření od severu a rozevírají se do privátního dvora s výhledy do přilehlého lesa,“ vysvětlují své rozhodnutí architekti.

Obě funkční křídla se protínají v zádveří, který je jakýmsi vstupním rozcestníkem, odkud lze shlédnout obě křídla domu a zároveň celou terasu se zahradou. Na zádveří navazuje na jednu stranu chodba výminku, na druhou stranu hlavní obytný prostor. Chodba lemuje východní stranu výminku a umožňuje vstup do technické místnosti, koupelny a ložnice. Zároveň propojuje toto křídlo s terasou.

Hlavně minimalisticky

Středobodem hlavní obytné části rodinného domu je velký převýšený prostor s kuchyní a jídelnou. Stejně jako ve zbytku domu, i zde kladli architekti důraz na umožnění průhledů skrz dům či ven do krajiny. Z okna v kuchyni je jasně vidět na vstup do domu, o výhledy do krajiny se postará velké okno v obýváku. Z obývacího pokoje vede chodba do klidové zóny s pokojem, koupelnou a ložnicí.

Všechny obytné místnosti mají přímý vstup na krytý ochoz a terasu. Celý interiér je pojat minimalisticky, využita byla zejména smrková biodeska a bílý sádrokartón, podlahy jsou dubové s podlahovým vytápěním, případně na chodbě a v koupelnách nalezneme keramickou dlažbu. Samotná konstrukce domu je provedena jako dřevěná fošínková s dutinami vyplněnými minerální vatou a zaklopenými konstrukčními OSB deskami.

Vzhledem k poloze domu na rozlehlém pozemku poblíž potoka by bylo zločinem, pokud by architekti nepracovali i s touto přidanou hodnotou. Vstoupí-li obyvatelé domu na dvůr, mohou zde prakticky celoročně relaxovat, a to díky krytí, které poskytují ochozy a přesahy střechy.

Stačí se tak zaposlouchat do zurčení potoka, šumění lesa nebo třeba jen do vzdáleného ruchu běžného vesnického života. Slunce je v letních měsících stíněno vzrostlými stromy u potoka, až v zimě paprsky proniknou holými větvemi stromů do domu. Zkrátka vesnická idyla v kvalitním obydlí.