Rodinný dům v Litvínovicích – domov ukrytý za zdí
Při pohledu z ulice zaujme rodinný dům stylovou čistotou fasády a jakousi přirozeností své existence v daném místě. Jako by sem patřil odjakživa. Nutí kolemjdoucí neulpět pouze na fasádě, ale dívat se dál. Postupně objevovat tu harmonii – nic nechybí ani nepřebývá, nejde pouze o stavbu, ale o navrácení původní tváře do již hodně nesourodé mozaiky obce...
Litvínovice se nacházejí asi pět kilometrů jižně od Českých Budějovic a jsou velmi ovlivněny svou polohou blízkou krajskému městu. V okolí domu, který nás zaujal, se nachází louky a pole, v blízké budoucnosti určené pro výstavbu příměstské čtvrti nových rodinných domů.
Obec se rychle rozvíjí, díky své výhodné poloze poskytuje dobrou dostupnost všech služeb a pracovních příležitostí, stěhují se sem proto především mladé rodiny. S tím souvisí další rozšiřování a modernizace infrastruktury a dopravní obslužnosti. Masový přístup k zajišťování bydlení v rodinných domech však negativně působí na charakter celé lokality.
Soulad domu s pozemkem
Rodinný dům od architektonického studia Ateliér 111 architekti reaguje právě na ztrátu původní uliční struktury vlivem rozpínající se sídelní kaše rodinných domků. Stojí na rohovém pozemku, mírně svažitém směrem k jihu, přístup je situován ze strany severní. Základní rysy domu – sedlovou střechu a omezenou výšku – předepisují místní regulativy.
„Kontrast mezi velikostí parcely o rozloze 813 m2 a poměrně velkorysým stavebním programem nás vedl k logickému – v obdobných čtvrtích však ne zcela běžnému umístění domu,“ vysvětluje autor návrhu Jiří Weinzettl, „využili jsme krajních možností legislativou stanovených minimálních odstupů a objekt jsme usadili pouhé dva metry od hranic veřejného prostoru při absenci oplocení, domníváme se totiž, že tak úzký pruh mezi plotem a domem nepřináší tolik pozitiv, jako rozšíření veřejného prostoru až k samotné zdi domu.
Ulice tak vlastně získává plochu navíc – místo pro lokální zeleň, lavičku, hry dětí, pěknou výdlažbu, pro rychlé zaparkování vozidla mimo těleso komunikace.“ A díky tomuto umístění získali majitelé soukromou zahradu, navazující na dům z jižní strany.
Dokonalost jednoduchosti
Vnější výraz domu vyjadřuje střízlivost, stylovou čistotu, již nenarušují žádné detaily – střešní plášť je bez přesahu, omítka bez soklu, okna bez rámu. Zdrženlivost ve vzezření stavby, tento minimalismus, lze považovat za reakci na všudypřítomnou přesycenost v jejím okolí. Hlavními rysy interiéru jsou přírodní materiály a odstíny barev, a dále řemeslné nábytkové prvky.
Půdorys domu připomíná písmeno „T“, vepsané do nepravoúhlého čtyřúhelníku s jedním zaobleným rohem. Ke kratšímu z jeho dvou ramen přiléhá garáž, dílna, technické zázemí a vstup se šatnou, umývárnou a toaletou.
Průchod ze zádveří do nitra domu je velmi úzký, jeho ústí se pak po překonání několika schodů rozevírá do hlavního obytného prostoru, zastřešeného neobvyklou šikmou železobetonovou střešní deskou, jež vyniká skvělými tepelně-akumulačními a akustickými vlastnostmi v letních i zimních měsících.
Výška v hřebeni tohoto pultového stropu dosahuje více než čtyř metrů. Dělení místnosti na zóny kuchyně, jídelny a obýváku je pouze optické, a to pomocí vložených nábytkových prvků.
„Majitelé definovali na začátku dispozice domu včetně návaznosti místností, jejich hlavním požadavkem byla vzdušnost,“ pokračuje Jiří Weinzettl, „návrhy vznikly asi tři, mně se však ty první nelíbily, a tak jsme je investorovi ani neukazovali. Finální návrh se jim líbil od začátku, do žádných výrazných kompromisů souvisejících s konceptem stavby jsme nebyli tlačeni.“
Požadavek volnosti a nestísněnosti umocňují i velká bezrámová okna, propojující prostřednictvím kryté venkovní lodžie interiér se zahradou.
Přes společnou centrální šatnu lze vstoupit do dvou dětských pokojů, orientovaných také k jihu, koupelny, pracovny a ložnice. Poslední dvě jmenované místnosti se v celé své šíři otevírají francouzskými okny do venkovního atria, ohraničeného dva a půl metru vysokou zdí, která je i dům odděluje od veřejného prostoru.
Intimní atrium je vhodné pro relaxaci a odpočinek, lze ho vybavit zahradními lehátky, houpací sítí či dokonce venkovní vanou nebo sprchou. Hra slunečního světla na zaobleném rohu a jeho odrazy vytvářejí v atriu příjemnou atmosféru už od samého brzkého rána.
Nepřehlédněte: Takhle vypadá venkovský dům v 21. století
Při spolupráci s klientem je pro mě nejdůležitější souznění. Když dostaneme důvěru a dostatečný prostor k tvorbě. Bez souznění mezi architektem a investorem může dobrá věc vzniknout jen stěží.
Autor Jiří Weinzettl
Projekt Michal Hamada
Ateliér Ateliér 111 architekti
Užitná plocha 218 m2
Zastavěná plocha 262 m2
Konstrukce stěnový systém z keramického zdiva
Projektu 2014
Realizace 2018
Text: Daniela Bartošová