Rodinný dům z Krkonoš vsází na vnitřní a vnější čistotu

Vyrostl v konturách někdejšího do svahu zasazeného domu, takže svým příchodem tato dřevostavba s železobetonovým suterénem okolní krajinu neproměnila. Životy svých obyvatel rozhodně ano.

Národní park Krkonoše se svými 425 kilometry čtverečními rozlohy chráněného území patří mezi nejfrekventovanější turistické cíle v Česku. Vybalancovat protichůdné záměry, pojetí vděčného cíle výletníků současně s konzervací přírodních hodnot, není nic lehkého. Stejně jako snaha zachovat skladbu a charakter tohoto mimořádného místa pro příští generace.

Přísné regule tu proto mimo jiné dbají na zachování krajinného rázu, jež se promítá do skladby, zvoleného stylu architektonických realizací.  Rodinný dům, který tu na přelomu let 2018-2019 vznikl, daným kritériím plně odpovídá. A díky umu tvůrce projektu se v rámci přednastavených omezujících mantinelů prosazuje jako dokonale moderní stavba, která s okolím a tím, co je tu nazýváno panenskou přírodou, dokonale ladí.

Dům, který klame tělem

Rodinný dům v Krkonoších, za jehož návrhem stojí Zdeněk Fránek (ateliér Fránek Architects), si totiž jako hlavní krédo své existence vybral mnohovrstvou symbiózu. Spájí v ní člověka, obyvatele, s jeho okolím. Navazuje současný dům na prostředí, s nímž se pokouší souznít. A v parametrech zastavěné plochy, na 225 metrech čtverečních, roste z objemu původní stavby, která se tu v před-demoličním stavu prve nacházela.

Nový objekt tedy vyrůstá v konturách starého, krajina se současnou stavbou neproměňuje. „Zpracování projektu řeší otázku tohoto domu filosoficky, jako ideové spojení člověka s přírodou, souznění funkcí a podstaty člověka, rozhodnutého s tímto rámcem koexistovat, žít v něm a pečovat o něj,“ popisuje Fránek.

Úlohu architekta paradoxně komplikoval hluboký vhled do potřeb a nároků hlavního investora, protože se s ním dobře zná. Taková přístupnost ale může být i svazující, zavazující. Přesto se Fránek dokázal výtečně zorientovat v baráži konkrétních přání i stavebních omezení, a na půdorysu někdejšího domu, limitován plochou, objemem, tvarem i výškou, dokázal vsadit do svahu mimořádný rodinný dům.

Kopíruje vrstevnici, využívá překryvu terénu i otevřenosti stavby směrem do údolí. Přístupný je z úrovně prvního nadzemního podlaží, které díky zasazení masy přízemí pod horizont vypadá jako patro první. Dům ale „klame tělem“ a ve své hmotě toho skrývá mnohem víc.

Vepsáno do krajiny

Suterén, skrytý ve svahu neviděný, je vytvořen z železobetonové skořepiny. Na ni se pak upíná to, co už pozornost přitahuje. Dům, který je ve svém provedením ryzí dřevostavbou s pravidelnou sedlovou střechou. Její krov vytváří čtyři rámy, lepenými plnými vazbami, do nichž je při pohledu zevnitř bílý pohled dotvořen třemi páry konvexně prohnutých polštářů.

„Pro lepší využití prostoru, akustickou pohodu a světelnou režii,“ popisuje architekt. Štít ze strany příjezdové cesty je téměř slepý, až na profil okna do kuchyně. Jinak zůstává ve svém objemu strohý, s jednotnou modřínovou fasádou. Lepené latě vymezují dům i střechu vůči okolí, a stavba je tak cele popsána jednoduchou geometrií. Nápadným rysem bočního profilu je jen „zářez“ v místech, kde se nachází terasa/balkonu zasunutá pod překryv střechy.

To, co působí dojmem terasy, je ale ve skutečnosti právě balkonem, protože se pod ním nachází ještě celé patro (navázané na „nádvoří“ se zapuštěným bazénem). A právě do těchto částí suterénu je zakomponována většina pokojů, zatímco patro s přístupem je o kuchyni, jídelně, pracovně. Uvnitř nápadně bělostného a nenáročně vedeného interiéru dostává svůj prostor k realizaci každý obyvatel.

Čím Rodinný dům rozhodně zaujme? Je toho spousta. Užitný prostor neubírající kruhové schodiště, nezvyklý hranol vestavěného okna v podstřeší, tepelné čerpadlo. Fakt, že směrem ze svahu je dům vlastně zcela prosklený a každá místnost získává maximum světla.

Anebo úplná absence zahrady a nějakého jejího vymezení formou obvodové zídky. Snad proto, že přírodní „zahrada“ je všude kolem a Rodinný dům v Krkonoších se z ní díky své neinvazivní skladbě může cele těšit. Je příkladem harmonie člověka s přírodou.