Skleněná chalupa z Jizerských hor respektuje minulost a myslí na budoucnost

Budovy mají paměť a nenápadná dřevem roubená chalupa, stojící jako jeden z posledních domů za Horní Polubným v Jizerských horách, má rozhodně na co vzpomínat. Však už jí je přes 130 let. Mjölk architekti se postarali o to, aby své příběhy mohla předávat dalším generacím obyvatel.

Ve své historizující podstatě byla už možnost jejího sezónního obývání dost limitovaná. Doba se mění, a s tím i požadavky na uživatelský komfort bydlení. Noví majitelé objektu se přitom nehodlali zcela vzdát toho, co činilo objekt unikátní a autentický ve svém prostředí. Chtěli jen povýšit to, co hrozilo úpadkem stáří a hlodajícího zubu času. Návrh a realizační projekt to bezezbytku naplnil.

V zadní části chalupu obalil novým průhledným pláštěm, který stavbu zakonzervoval ve stávající podobě, a dodal jí nový rozměr. Po stránce funkčnosti a nových možností využití. Jak přiznávají v osobní výpovědi architekti: „Dům jsme opravili s myšlenkami na budoucnost, ale zároveň jsme se nechtěli vzdát všech těch krásných, divokých a nepohodlných vlastností, které mu zůstaly z minulosti. Zachovali jsme, co jen šlo. To zbylé jsme doplnili novou kvalitou, která se s minulostí nesnaží soutěžit.“

Nový prostor napojený na starý

Srdcem chalupy je, tak jako tomu bylo vždy, kamna ve světnici a k nim se upínající komín. Za světnicí je nově utvořený obytný prostor, který vznikl na místě původní nevzhledné kůlny, dřevníku. Lehká transparentní konstrukce vyplněná skleněnými tabulemi přitom vymezuje lehce utopený velkorysý obývák, spojující moderní kuchyň. Je tu teď spousta místa, světla. Jedním z jeho zdrojů je světlík, který se nachází nad schody vedoucími z chodby do patra. Tam se nachází čtveřice ložnic.

Přes den tu ale klid na spaní moc nebude, protože největší ložnice – dětská, je současně i hernou. Prostor podstřeší stále rámují dřevěné trámy, jen často renovované anebo vyměněné za ty, na nichž si už pochutnal červotoč.

Výsledkem je dokonalé zázemí pro letní či zimní pobyt, které jasně rozlišuje mezi společenskou částí přízemí a „spacím teritoriem“ v patře. O velkých prázdninách se pochopitelně celá chalupa otevírá do okolí, k louce za domem a řece Jizerce. Ale ani v zimě tu nepoznáte stísněnost a nepohodlí, protože každý tu má své místo.

Chata pro každý čas

Projekt je zajímavý už tím, že ve směru od dopravní komunikace nemění stávající podobu objektu (a pohledově výrazné změny ponechává pro týl domu). A také pokorou architektů, kteří říkají: „Životy domů jsou dlouhé a my nejsme ti poslední, kteří je mění.“

S vědomím toho, že stavební úprava, rozšíření a rekonstrukce dala Skleněné chalupě na další století existence, je to mile příhodné.